Článek
Doma to člověk stihne a nemusí se s nikým o komůrku WC prát, ale ve městě je to průser. Já mám výhodu v tom, že nejdřív jdou plyny, ale nikdo nechce se mnou jezdit v MHD a město chce tu trať zrušit, že prý mám jezdit na koloběžce, že venku je větší rozptyl a není možným výbuchem ohroženo tolik lidí možná i celý město.
Já jsem rozumný člověk a docela to chápu a půjčil jsem si od sousedky trojkolku, ale strašně dlouho mi to trvá, než přivezu z města nákup, a to si musím jít odpočinout.
Musím vám říci o jedné příhodě, která mě pobavila, ale taky málem stála 200 Kč. Jedu si to od obchoďáku dolu do města, je to takový sešup, tak jsem to rozšlapal co jsem mohl, abych potom dole u pošty dojel co nejdále a mohl si odpočnout. No a páni policajti, že prý jsem překročil rychlost v jízdě po veřejné komunikaci. Tak mě fakt pobavili.
Ukázali mi takovou bedýnku, říkali tomu radar, a tam bylo fakt napsáno 68km v hodině, ale představte si, že si mě i vyfotili. No já se málem nepoznal. No, kdo by taky, měl jsem helmu ještě ze Svazarmu, nepromokavou pláštěnku, rukavice až po loket, jezdecký boty na překážkovou dráhu a koženou bundu s nápisem Jezdím bez nehod a zádech malůvku s dostihová dráhy Chrtů z Nového mlýnu u Prachatic.
Prý nemám odrazové zpětní sklíčko, chybí mi zvonek a světlo a prý, že mám sjetý gumy. Teda to mě pobavilo, protože, kdybych dodržel hloubku vzoru na gumě, tak bych musel je po rafkách, a to by ti páni od SNB určitě chtěli ještě hluchovou daň.
Strašně si prohlíželi moje jezdecký brýle, a nechtěli tomu věřit, že přes ně je vidět. Tak jsem jim řekl, ať si to zkusí. I Tomáš Akvinský tomu nevěřil, a nakonec ho i žralok sežral, a protože si koupil u Vietnamců salát, tak ho vyplivl po vzniku výbušného prostředí v břiše. Jeden příslušník, ten co nejvíce kecal se podvolil brýle vyzkoušet, po ráně do stromu už nemluví. Chtěli to svést na mě, nakonec se prokázalo, že se smekl po lidském slepičinci plným majonézy.
No byl to boj, z mého vozidla pomalu udělali obrněný tank, i když žádné brnění nebylo. Auta, co jezdila kolem zpomalovala, a dokonce někteří řidiči mě filmovali.
Prostě jsem fotogenický. Přijeli i další policajti na poradu, protože tak krásný vozidlo ještě na silnici neviděli, nevěděli vlastně do které kategorie ho zařadit. Byl jsem přesvědčen, že mezi tahače mě jistě nedají.
Problém měli s číslem, já ho měl na rámu a oni mi tvrdili, že ho mám mít vepředu i vzadu na plechový tabulce. Tak jsem si myslel, že buď jsem blbej já nebo oni. Nejvíc mě pobavilo i všechny kolem co se seběhli, když hledali motor. Když jsem jim vysvětlil, jak to je, musel jsem si svléci kalhoty a prohlíželi mi nohy. Ještě, že nechtěli vidět co je pod trenýrkami, to by mě asi zvýšili pokutu.
To jsem měl kliku, protože tam by jeden rozumný policajt, taky asi nosil modrý trenky jako já. Kolem bylo mnoho dam i cizinci, a ti mysleli, že se tady natáčí film „Úchyl na trojkolce“. Ten název porno průmysl ještě nezná. Fotografům jsem se snažil pózovat. Hlavně u policajtů, ale ti utíkaly ode mne, jako kdybych je chtěl kousnou.
Nakonec ukončily rokování a zařadili vozidlo mezi zahradní traktůrky, a protože jsem nechtěl zaplatit na místě, dali mě na správního řízení, že budu muset před komisi a mám jít také na Dopravní inspektorát doplnit technické údaje. Ten hlavní policajt mi doporučil, abych si koupil motor.
Když jsem to říkal sousedce, tak se smála až se za boky popadala, že bych si měl koupi tak leda gumu do trenek, aby mi nepadaly. Nerozuměl jsem ji, ale věřil.
Když jsem to říkal na Dopravním inspektorátu, tak se smáli a dokonce mi odpustili ty čísla z rámu dát na plech a zvonek, stejně by v tom pouličním šumu nebyl slyšet. No a když jsem přišel před tu komisi, tak jim bylo divný, proč jsem nezaparkoval přes domem a přišel s trojkolkou až k nim. Tak jsem jim vysvětlil, že ji mám půjčenou, a i když jdu do obchodu nakupovat, tak ji také nesu sebou, protože se bojím, že by mi ji někdo ukradl a musel bych ji z toho nízkého důchodu zaplatit.
No skončilo to celkem dobře, doporučili mi, ať trojkolku vrátím, platit nemusím, ale ať si koupím koloběžku, ta prý má moderní šlapací brzdu a dá se odstrkováním jezdit i do kopce. Kdežto na trojkolce to nešlo, tu jsem musel do kopce vždycky nosit.
No vidíte a z nové práce jsem se dostal až ke koupi koloběžky. a to vám povídám, ta jezdí o mnoho rychleji, ale policajti mě už znají a na mě mávají. No ne, mě staví a já jim ujel, no v té rychlosti si toho vlastně člověk ani moc nevšimne, protože se dívá, kde jsou stromy a nechci je ohnout.
Ještě vám povím, jak je dobré, když máte špatnou náladu se z toho dostat a mít pěkný a veselý den i když třeba prší. Mám kolegu, a ten, když je ráno bez nálady jde do komůrky s názvem WC, a tam se sehne nad mísou a všechno do ni vykřičí.
Že je draho, kdo za to může, a že by třeba jeho hlavu do mísy namočil, a že má malý důchod atd. Prostě se od všeho, co ho tíží oprostí, a je toho plná mísa. Pak se na tu hromadu uvolní, všechno to pošle pryč a ejhle obloha zatažená fialovými mraky se pomocí slunce roztrhá a je krásně jemu a po duši.
Sousedka to řeší tak, že si uvaří bylinový čaj a přidá lžičku drceného pepře a vypije to. Hned dojde k poznání, že přece dříve bylo lépe než je v současné době. To s tím pepřem jsem měl příběh i já. Polívku jsem tak přepepřil, že mi po pár lžíčkách úkrutně zbělela ústa. Málem bych vypil všechnu vodu v celým baráku. Aby bylo vody dost a zase tekla, mi doporučila sousedka mléko. A opravdu to zabralo.
Polévku jsem poslal odpadem z WC do čistírny. Druhý den volali, jestli to mají přivést, tak jsem jim poděkoval, a řekl, že si ji mohou třeba zítra dát v obědu. Já si uvařím polívku čerstvou.
