Článek
Při jedné takové výpravě se mi stala zapeklitá příhoda. Dříve se nosili kalhoty na nohavicích s manžetou a při jednom takovém nájezdu na velký obecní sad, kdy jsme byli přesvědčeni, že hlídač je na druhé straně pozemku, se najednou objevil mávnutím kouzelného proutku na naší straně.
No, v tu ránu jsme byli dole ze stromů jako zralé ovoce a hlídač nás honil. Nevím proč, zrovna si vybral mou maličkost a já běhal po sadě, snažil se kličkovat, jak jsem mohl, ale děda byl asi za mlada dobrý sportovec, pořád se přibližoval.
V poslední chvílí se mi podařilo vylézt na plot a skočit. Myslel jsem, že jsem unikl, že mám vyhráno, ale zahákl jsem se za manžetu na vrcholu plaňky kalhot a zůstal viset hlavou dolů.
Ve mně zatrnulo a věděl jsem, že je konec, že není jak uniknout. Krve by se ve mně asi nikdo nedořezal. Děda, když to viděl, zjistil, že má čas, tak si vykračoval, jako kdyby byl v lese na houbách. Já sebou šil, snažil se vyprostit, pro něj musela být fantastická podívaná, když mě viděl takhle viset na plotě a svádět boj o uvolnění z prekérní situace.
Marná námaha. Děda došel ke mně, smál se na plnou pusu. Nic neříkal, jen mě sundal, dal mi pár na zadek a pustil mě. Dopadlo to dobře, ani rodičům si nestěžoval. Možná, že kdybych mu utekl, by si stěžoval ve škole. No nevím.
Asi ho toto pobavilo, za to já si užil svých pár minut strachu, co bude dál.
