Článek
Vzpomínám si, že jednou jsem sebou vzal i sousedovic holku. Přišla jako baletka ustrojená jak v létě, prostě, jak bylo dole pod horami, ale řidič spěchal do práce, tak aby to stihl, ostatní holky řekli, že ji něco dají a na chatě se taky něco najde.
Tak našli na boudě kde co, bylo ji to velký, vypadala jako strašák do zelí. Bylo to takový trdlo. Lyžovat neuměla, tak jsme vzali i sáňky a usoudili, že to zkusíme nejprve se skibobem, ukázali ji jak se to řídí, no a když ti to nepůjde, tak prostě se svalí do sněhu a je to.
Vylezli jsme na kopec a postupně se rozestavěli, aby byla pomoc, kdyby bylo potřeba. No a pustili ji, jenže holka jela nedala se a šmejdila sebou sem a tam. Jenže asi v polovině kopce ji to nějak nevyšlo a vzala jiný směr. Řvali jsme na ní ať spadne.
Ne statečně bojoval a chtěla ukázat, že není žádný posera. Tak se stalo, že přejela státní hranice a fičela si to klidně po polský straně u nich do údolí, křičíme na ní: spadni.
Ne, no a co čert nechtěl skončila v potůčku. Co teď. Vylezla z potůčku, nic se ji nestalo, ale seděla tam a brečela. No babo raď, v té době Poláci uplatňovali to, že kdo překročí mimo přechody státní hranici, půjde na 2 měsíce stavět hlavní město Polska Varšavu.
Tak jsme dojeli na celnici a celník vzal auto a jeli jsme v Polákům. No, nakonec všechno dobře dopadlo, holka se převlíkla.
Celníci z obou stran z toho měli srandu, takové věci se jím nestávají. A večer jsme narazili štěně (myšleno soudek piva), který nám ředitel pivovaru dával vždy na přilepšenou za brigádu u nich s podmínkou, že soudek vrátím.
