Článek
V první třech řadách stál lístek korunu, a tam jsme se rozvalili a hltali, co bylo na plátně. Jak byl francouzský film o nějaké partě kluků, nikdy jsme nemohli chybět. Jejich klukoviny jsme nasávali a hodně jsme je opakovali.
To se stalo i při volbě náčelníka, když jsme založili klub „Kotva“ v reakci na naši loď, což byla ve skutečnost stará rozpadající se hasičárna, ale s funkční věží na sušení hadic po požáru. To byla z počátku naše klubovna nesoucí po léta hrdý název „Dunkan“ podle jedné knihy. To jsme se kamarádili již dlouhá léta a díky čtení foglarovek jsme se rozhodli, že si založíme také klub po vzoru Rychlých šípů. Stínadla byla pro nás čtvrt Sychrov.
Tam jsme inspirováni touto partou podnikali výpravy za dobrodružstvím. Podařilo se nám sehnat klubovnu v zatáčce pod náměstím, kde bydlel Freddy a nahoře pod půdou byla velká místnost se střešním okem, kterou nám jeho rodiče nechali, abychom si zařídili a měli za klubovnu. Tady jsme nebyli v nebezpečí jako Rychlé šípy. Postupně jsme si ji vybavili, co jsme přinesli z výprav po půdách ve starých domech. Jednoho dne jsme se sešli k slavnostnímu zahájení činnosti, i když jsme to prováděli dlouhá léta.
Průběh asi nemusím psát, protože řada z vás toto prožila. Koupili jsme knihu na kroniku a dělali běžné věci, které se při takových příležitostech konají. Nakonec nastala řada na volbu náčelníka. Ambice na to měla řada z nás včetně mě. Nakonec jsme se rozhodli, že volba bude podle toho, co bylo ve francouzském filmu, že náčelníkem bude, kdo ho má většího. Byla to sranda.
Tak se svléklo všech nás šest do trenek a Joe s Robinem byli zvoleni jako měřiči. Vytáhli jsme ze školní brašny trojúhelník, namalovali si na papír tabulku a přistoupili se k měření. No bylo nám všem jasné, kdo bude náčelníkem, ale ceremoniál je ceremoniál, tak se měřilo. Byla to sranda, nakonec vyhrál Frredy víc jak o parník. Stalo se, že Joe a Robin měli na milimetr stejný rozměr. Tak jsme se radili, jak dál.
Byly návrhy, počkat třeba týden, jestli někomu mezi tím nenaroste, ale to byla dlouhá doba, a my potřebujeme zástupce náčelníka hned. Tak jsme se rozhodli, aby se případně nehádali mezi sebou, že budeme mít zástupce náčelníka tedy dva. Jenže asi po týdnu Freddy řekl, že mu maminka řekla, že na to nemá a aby byl řádným členem a ne blbým náčelníkem.
Tak nastala situace, že jeden z dvojice zástupců bude náčelníkem. Vzali jsme výsledky z plnění bobříků, ale oni sami se mezi sebou dohodli, že kdo udělá více kliků, bude náčelník a ten druhý ho bude zastupovat. Tak jsme roztáhli starou žíněnku, kterou jsme si půjčili z půdy ve škole na Blahovce a začalo se soutěžit, oba najednou. No to hecování muselo být slyšet snad až na ulici. Tehdy vyhrál Robin.
Takže jsme měli po volbách. No, plánovali jsme, co bude, když se najednou otevřely dveře a paní domu nám přivedla vzácnou návštěvu - malou Aničku s maminkou, která nám přinesla dort. Paní Prášková se znala s paní Lhotákovou, a tím víc, když jsme v létě našli Aničku na ostrově uprostřed řeka pod splavem si hrát s kytičkami a barevnými kamínky, když bylo město na nohou, že děvčátko se ztratilo.
My jsme tu malou holku měli celkem rádi, i paní Lhotáková nám občas přes paní domu poslala, sešity a barevné papíry, bloky, tužky a gumy. Dělala v jednom podniku sekretářku. A my za oplátku někdy, když potřebovala, si s Aničkou hráli a pohlídali ji. Kdyby nebyla takový prcek, tak bychom ji určitě do klubu jako jedinou přijali, s tím mohla do budoucna, až povyroste, počítat.
Však jsme pro již nyní připravenou malou židličku a ta se teď hodila. Můžeme říci, že paní Lhotáková nám byla vděčná, ale dobře jsme věděli, že velký podíl na tom měl náhon pro Frencisovu turbínu a Anička, kdy slezla po kamenných schodech na máchadlo k řece, bylo málo vody, protože - náhon bral hodně vody a děvčátku se podařilo přebrodit na ostrov za květinkami se spoustou různobarevných motýlů.
Štěstí, že se v době, kdy se náhon uzavřel, nerozhodla vrátit k máchadlu. To by jí proud strhl sebou. Hlavně že to dobře dopadlo a paní Lhotáková nás za to měla ráda. Však co by si počala, o manžela přišla při závalu v dole přes dvěma léty.
Tak to byli vzpomínky ze založení chlapeckého klubu „Kotva“ krátce po měnové reformě, se na ulicích válely balíky znehodnocených peněz a stát ožebračil spousty slušných a poctivě pracujících lidí.
