Článek
Jednou se nám stalo, že při vedrech, která panovala, nás pokapal asfalt ze střechy. Tak to tedy nás naštvalo doběla a rozhodli jsme se tomu zamezit. Došli jsme k tomu, že otec Jardy, kde jsme měli klubovnu, byl natěrač a v domě byl sklad, že si řekneme, jestli není nějaká stará barva k vyhození. A tak jsme se vypravili za panem Práškem s prosíkem. Vyšel nám vstříc.
Ve skladě měl už rok gumoasfaltovou barvu, se kterou se natírají čáry a silnicích, přechody pro chodce a postranní čáry na vozovce, a byl to zbytek po nějaké akci a je to už dávno odepsané. Tak jsme si vzali jednu konev, půjčili žebříky a lana, věnoval nám i staré použité válečky, které už také byly odepsané a jen se tam válely. Za dva dny jsme celou střechu na lávce měli natřenou. Střecha byla krásně bílá a odrážela sluneční teplo zpět a guma to ještě jistila. Tak jsme z toho měli velkou radost.
Přišel za nám akorát strážník, byl se podívat, ale nic neshledal nezákonného, tak tu zprávu založil. Zajímal se o to i starosta, co se stalo, ale žádné stížnosti nebyly, lidem se to líbilo, ta lávka vypadala proti dřívějšku, že prokoukla k lepšímu, tak to nechal také být, vždyť měl fůru jiných starostí. V té době se také konala oprava varhan v kostele a farář nám řekl, že odřezky si můžeme odvézt do sběru, když uklidíme na chóru. Bylo jich po skončení oprav tak 10 kg.
Z nich jsme vybrali všechny konce píšťal a odřezky jsme odvezli do sběru a na chóru uklidily. Farář byl spokojený, my taky, protože nás zase napadla klukovina. Když jsme natírali lávku, tak jsme viděli přes vysokou zeď do fabriky a všimli jsme si, kde měli kotelnu, že přece musí být nějaké jištění, aby přebytečná pára mohla někam odejít, aby nedošlo k závadě na kotli. Tak jsme došli k názoru, že se na tento problém podíváme trochu blíže. Moje sestra Marta, už se jí zapalovaly lýtka, chodila s chlapcem, který nám půjčoval všechno o Rychlých šípech a Foglarovi.
Ten nám vysvětlil, jak to v kotelně funguje. Takže to, co jsme si mysleli, je skutečnost. Akorát se musí vypozorovat, jak má strážní služba po areálu fabriky pochůzky se psem. A dát se do práce. Odhadem jsme si vybrali průmět koncovky píšťaly, věřili, že není ještě tak špatná, aby nepískala, horší bude, že na ní bude enormní tlak, aby ji nevymrštil. Takže ji přitáhneme kovovým páskem, stáhneme, zajistíme a ještě celou omotáme, aby třeba tlak plech nevyhnul a neutíkalo to jinudy a na v hlavní cestě by byl nedostatečný tlak. Tak jsme asi 10 dní sledovali, jak to za zdí vypadá a co se děje.
Zjistili jsme, že nejlepší je neděle dopoledne. Přes den prakticky strážní nechodí, spíš v sedě dospávají včerejší noc. Takže jsme se připravili, půjčili žebříky, sehnali kovový pásek a prostě vše, abychom zamezili úniku pár jiným směrem a v neděli po šesté ráno vyrazili na akci. Měli jsme připravené i řešení na odlákání, kdybychom viděli, že se chystá vrátný jít na obhlídku, tak z druhý strany přijede Freddy na kole k vrátnici a zabaví je. Sloužili ve dvou, ale zvědavost je zdrží, a to bude stačit.
No akce se zdařila, jen jsme nevěděli, jestli jsme to dobře vymysleli, a zda ten konec píšťaly bude dobrý. V pondělí odpoledne již jsme ze střechy lávky pozorovali, že sem tam si kotelna odfoukla a pára se objevila, ale píšťala nic. Tak jsme byli zklamaní a nešlo nám do hlavy, jak je to možné, jedině, že se něco stalo s tím jazýčkem uvnitř trubky, ale to jsme taky kontrolovali, jestli není ohnutý nebo přilepený. Nic takového jsme nepozorovali, tak jsme šli do klubovny.
A co se nestalo, bylo asi půl devátá a ve městě se ozval silný zvuk. Vyletěli jsme jak střely a ze střechy se koukáme, jak to krásně chodí. Ten zvuk byl slyšel jistě až na náměstí a snad i na Sychrově, tj. tak nejméně kilometr daleko. No, za chvilku jim došla pára a byl klid. Sice bylo vidět hemžení. Na střechu kotelny neviděli, a nakonec ten zvuk byl tak zajímavý, že se prakticky nedalo určit, odkud je. No jo, jenže po třetí v noci to spustilo znovu a lidi se v okolí se nevyspali do práce.
Ráno bylo vidět, že už přišli, co odkud to je. Dopoledne ve škole jsme ještě to slyšeli a odpoledne, když jsme se koukali z lávky, už to bylo pryč. Strážníci vyšetřili jako vždycky nic. Nepřišlo se na nic, jen to, že to je od píšťaly z vahan, a farář jim řekl, že to nemůže tak být, že plechy byly odvezeny do sběru. Ne, že někomu nařídil, že je má odvézt. Tak to utichlo a byl klid. A my měli radost, že se klukovina povedla.
