Článek
Hned z kraje měl zahradu jeden Řek, myslím, že se jmenoval Bajnetas Jorgos, který choval domácí zvířectvo a měl hodně záhonů na zeleninu. Já a mý kluci jsme vymysleli, že mu jednu kozu odvedeme do města a uvážeme ji u radnice nebo četnické stanice. Konečně uvidíme taky strážníky vidět ve městě něco dělat. Protože asi hráli den co den ferbla.
Kvůli nim dětem vzali pionýrský dům, který měli ve vile bratří Čapkových a strážníky tam nastěhovali. Lidé s tím nesouhlasili, vzít něco dětem, ale město je umlčelo tím, že celou zahradu zavezli stavebním odpadem, šotolinou a asfaltem a udělali nové autobusové nádraží, protože město mělo hodně spojů do okolních měst i vesnic. A tak se také stalo.
Proto naše noční akce byla určitým protestem za vyhnání z tak krásného pionýrského domu, kde byla soustředěna činnost mnoha kroužků, a dům stál pěkně uprostřed města i s krásnou zahradou a hřišťátky na sport i rekreační hry. Už si nepamatuji den, bylo to jednoho už jarního dne, kdy jsme Řekovi večer kozu vzali a tajně, aby nás nikdo neviděl, ji postranně z lesa dostali k mostu. Jenže pořád někdo chodil, tak jsme uvážili, že kdyby nás někdo viděl, měli bychom problém.
Tak jsme kozu uvázali po straně mostu a dali ji tam hromadu sena a dvojitou misku, kterou jsme také vzali sebou a vodu z řeky. Pak jsme počkali, až přijede autobus s lidmi z práce. Od máchadla pod náměstím jsme hodili na vodu kousek sodíku, který jsme si půjčili ze školního kabinetu. Ze sodíku jsme nožem kousek odřízli a hodili do vody. Máchadlo je tak asi 30 m od mostu. Sodík si vesele poskakoval po vodě, blikal a syčel. Skákal, skákal až doskákal pod most a v tom obrovská rána.
Lidi se lekli, ozvěna z pod mostu byla veliká, co se děje. Ale co čert nechte, koza se utrhla a vzala si to přes most rovnou do města. Mečela jak praštěná. Mladší ji honili, ale koza se nedala a úspěšně se bránila, a asi jí pomohlo, že byl úsek, kde nebylo zrovna dobře vidět, a nikdo nechtěl riskovat. Od čeho máme strážníky, aspoň jednou je uvidíme, že k něčemu jsou. No, a koza si vykračovala dál a dál. A nakonec se dostala až tam, kam jsme ji původně chtěli uvázat. Až ke strážníkům.
Strašně se nám líbilo, jak kozu honili. Nakonec ji uvázali u vchodu strážnice. Nebyli jsme sami, kteří se dobře bavili a lidé skandovali. Bylo veselo, už to vypadalo pomalu, že se někdo objeví a bude prodávat párky v rohlíku s hořčicí a teplý čaj. Přiběhl i starosta, co se děje, a vyřešili to tak, protože nevěděli, koho ta koza je, a nechtěli vzbouřit celé město pro zajímavou zábavu, milou kozu vzali a zavřeli v garáži města u pošty. No a lidi se rozešli.
V klubovně jsme zapsali příběh do kroniky a měli pocit, že jsme zase zabodovali, pozvedli trochu strážníky k práci, aby byli ve městě vidět a trochu se pomstili, že město vzalo dětem pionýrský dům, který přestěhovali na okraj, kde ani nebydlelo mnoho dětí, ale zase tam byl velký placek pro kopanou i jiné sportování.
