Článek
Také jsme na kolech jezdili zkratkou přes Kvíčalu na koupaliště v Malých Svatoňovicích, které bylo pořád plné koupajících s velmi teplou vodou vyhřátou slunkem. Proč jsem si vzpomněl na této náš výlet, protože na to se nedá zapomenout.
Vypravili jsme se na rybník u České Skalice, jmenoval se „Zábrodský rybník“, který byl odbahněný před několika léty, s pískovým pozvolným vstupem do vody a byl i poměrně velký, v nádherném prostředí v okolí lesů. A sem jsme jezdívali vždy na více dní. Postavili jsme stany a připravili ohniště. Takových part se sjíždělo z okolí více a některé podniky už nastavěli pro své zaměstnance rekreační chaty.
Večer se u hlavního táboráku scházelo celé osazenstvo a zpívaly se trampské písně a také docházelo i nezřídka na komediální scénky a vyprávění kluků a děvčat z jednotlivých klubů, part i společenství. Rok od roku byla větší účast. Jednoho roku se stala událost, která dlouho rezonovala mezi všemi. Při večerním koupání nastal velký šum a parta kluků vytáhla z rybníka svého kamaráda, který nejevil známky života.
Někteří jeli na kolech do Kostelce pro doktora. Nastal zmatek, každý chtěl pomoci, ale jak. A v tom zmatku se objevil najednou pán s lékařskou brašnou a hocha se ujal. Byla to neskutečná náhoda, že to byl přímo primář z chirurgického oddělení nemocnice Trutnov, který trávil na podnikové chatce u rybníka dovolenou. Bylo vidět, že se mu nedaří chlapce probrat. Najednou se obrátil na dospělé, aby všechny děti odehnali pryč a odhodlal se k chirurgickému zásahu.
Dále jsme to neviděli. Ale podle pozdního vyprávění u ohně jsme se dozvěděli, co se stalo. Pan primař se v poslední asi možné chvíli rozhodl k radikálnímu způsobu. V té době už přijela z města sanitka a zdravotníci, kteří mu pomáhali a měli s sebou přístroje. Zavedli do plic trubice a doktor otevřel chlapci hrudník a prováděl přímou masáž srdce a použil přímo atropinové injekce přímo do srdečního svalu.
Vypadalo to hrozivě a asi i odsání vody z plic k tomu přispělo, že chlapce se podařilo oživit a okamžitě zaintubovaného převést do nemocnice i s panem primářem. Věděli jsme jen, že chlapec žije, ale jestli budou následky, nikdo nevěděl. Až na konec našeho stanování přivezl někdo zprávu, že hoch je v pořádku a bez následků, ale že si v nemocnici nějaký čas pobude, něž všechno sroste a zahojí se.
Myslím, že tato příhoda se roznesla po celém okolí a byla varováním pro lehkovážné koupání a přeceňování svých sil pro všechny. Pro všechny bylo štěstím, že pan primař byl v této chvíli na místě a že byl takový odborník.
