Článek
Bylo to zajímavé území, vysoko nad městem, a přece v této oblasti poměrně rozsáhlých polních lánů se nacházel i les, a potom oblast velkých a rozsáhlých mokřin, tedy mělkých, ale s velkým životem a spoustou žab i ryb a vodních tvorů a zvířeny. Bylo to přírodní napajedlo i pro lesní zvěř i drobné polní zvířectvo.
Statkář byl bodrý zemědělec, kterého nechali celkem na pokoji, protože i elektřinu neměl zavedenou, ale byl moderní a vyráběl si ji sám větrníky. Ten nám také, dovolil, abychom v jeho části listnatého lesa, kde vybudovali a postavili na stromě klubovnu. O tom v jiné vzpomínce.
Tentokrát jsme přišli s tím, že bychom v kolonii čápů bílých mohli rozšířit, vždyť v močálech bylo dostatek potravy. Sami jsme pozorovali, že za poslední rok přibyli další čapí rodinky. Oplátkou jsme nabídli, že pomůžeme při žních, co bude potřeba pomoc, jako jsme již udělali jednou, a statkář byl spokojen.
Tak jsme se dohodli a soustředili na dvoře, kde jsme měli klubovnu, co bylo potřeba a co jsme kde sehnali na stavbu hnízd a při jedné cestě jsme naložili panu statkáři vůz vrchovatě a asi po 14 dnech se to opakovalo. Dovezl nám vše na místo pod les, i to, co sám nepotřeboval, a my chodili a stavěli.
Pěkně jedno hnízdo za druhým. Spěchali rychle, jak jsme mohli, protože se blížilo období, kdy se ptáci měli vracet a zahnízdit u nás. V této době, jsme udělali v naší činnosti změnu tu, že jsme povolili zájemcům se zúčastnit této akce a bylo jich dost, tak to někdy vypadalo jako na táboře.
V sobotu se postavily stany, kolikrát jich bylo někdy skoro do deseti a k dispozici byly i ti, co uměli hrát na harmoniku nebo kytaru, a vypadalo to večer jako třeba u Zábrodském rybníka. Táboráky, pekly se ryby, buřty a bylo veselo. I pan statkář s rodinou přišel a měl radost. Vím, těšil se na vydatnou pomoc při žních.
Podařilo se nám mnohokrát znásobit počet v kolonii čapích hnízd, protože močál byl dost veliký a byl vhodný uživit větší populaci čápů v lokalitě. Kde mohou v klidu a nerušeně vyvádět na svět mladé. Stanové městečko jsme stavěli vždy asi skoro kilometr daleko, abychom potom případně nerušili poklid ptáků, když budeme pozorovat co se v kolonii děje.
Když nastalo období, nejprve přiletěli dva páry, pak se roztrhl pytel a bylo jich jako v loni a postupně se objevovali další a další. No, přírodní lokalita pro ně byla rozlehlá. Sledovali jsme, uzavíraly sázky, co bude a jak to bude pokračovat. Samozřejmě jsme byli nedočkaví a měli velké oči. Mysleli jsme, že ta obrovská kolonie se naplní, ale to se začalo dít až v dalších létech.
Pozoruhodné bylo na tom všem, že tato akce vyvolala velký zájem, a to i dospělých i ve škole, takže zájemců o pomoc i sledování dění v kolonii bylo dost. I ve škole se o tom hodně diskutovalo. O žních nikomu nevadilo, přiložit ruku k dílu, proč nepomoci statkáři za tu ochotu při žních, a nikomu nevadilo, že někde děti pomáhají, a ještě k tomu soukromému zemědělci.
Měl prostě výhodu v tom, že jejich rod byl český, nikdy se s nikým nezapletl, ani za války. Naopak pomáhal partyzánům, a hlavně, bylo to část území, kde by obhospodařování se nevyplácelo ze strany JZD, přinášelo jen velké náklady a přesuny strojů a jejich využitím by přinášelo jen ztráty.
Jedině snad zisky z těžby dřeva, ale to byla jen krátkodobá záležitost. Tak mohl být statkář v klidu. Jen jednou došlo k rozmíšce, tak daroval městu malý kousek půdy, kde pak se v budoucnu vybudovala významnou hvězdárnu.
