Článek
Přijede ji dcera představit svého nápadníka. No jasně, tak jsem měl aspoň důvod dostat se dále, až na druhá okraj města. Vyrazil jsem pro tříkilový bochník a 2 velké veky na cestou směrem na Havlovice. Kousek za Texlenem 02 je pěkná půlkilometrová alej vzrostlých stromů a vedle cesty jako chodník krásná písková cestička pro pěší.
Bylo prázdno, nikdo nešel tak jsem za to vzal. No a co čert nechtěl najednou jsem letěl vzduchem a ocitl se na zemi. Co se stalo, no v první řadě jsem sebou hýbal a zjišťoval, jestli jsem celý a kus mě nechybí. Levé rameno mě pěkně bolelo a z kolen a lokte mi tekla krev, jak jsem byl odřený.
Noha mě bolela, ale zjistil jsem, že se mohu na nohy postavit, i když mě všechno bolelo vypadalo, že jsem si nic nezlomil. Jen jsem totálně roztrhal síťovku, kterou jsem mě pověšenou na řídítkách a ta se mi zapletla do předního kola a totálně zablokovala. A já si byl nucen hrát na letce.
Řídítka jsem si na silu narovnal a těch 150 m se pekárna opřen o kolo dobelhal. Tam mě paní Pekancová pomohla se dát dohromady. Omyla koleno i loket, kotník mezi tím mi natekl, bolel, ale mohl jsem si na něj stoupnout. Takže mě paní pomohla se dát dohromady, umýt a ovázat.
Kotník mi stáhla pevněji, a musel jsem ji slíbit, že se stavím u doktora Hromádky při zpáteční cestě domů, a že nebudu na kole jančit. Dokonce byla tak hodná, že jsem jí zaplatil jen za 2 veky a chleba mi dala v tašce zdarma jako bolestné s podmínkou, že ji tašku při příštím nákupu vrátím. To bylo co se stalo mě, já chtěl psát o našich lotrovinkách.
Jednou jsme se dohodli udělat ve třídě takový chaos. Ta byl ve třídě ředitel a v rámci občanské nauky, když nám vykládal, jak těžce bojoval s německou přesilou jako partyzán v Rýchorách. To už jsme slyšeli snad po třetí, tak jsme se pořád vyptávali na drobnosti a ředitel se do toho zamotával víc a víc.
No zazvonilo a byl asi šťastný, že je konec hodiny. Tak jsme si řekli, to je ta chvíle a třídní knihu jsme schovali. Nový učitel v další hodině se po ni sháněl, a mý mu řekli, že před ním byl na hodině ředitel, tak ji přestal hledat.
O velké přestávce jsme se vplížili a dali knihu řediteli do jeho příprav. Na a učitel co nás měl se ho ptal, jestli něco neví o třídní knize. Samozřejmě že neví. No a kdy učil následně v jiné třídě, třídní knihu naše.
Nemohl si to v hlavě srovnat, jak to je možné, a usoudil, že je asi přepracovaný a šel domů. A mý z toho měli radost, že jsme převezli upovídaného partyzána, který k nim šel, když už všichni Němci z města utekli.
