Článek
Do tohoto prostoru začala nákladní auta navážet ze různých skladů všechno možné, ale hlavně šlo o kosmetiku, prostě všechno přebytečné snad z celého kraje. V plánu asi bylo, muldy naplnit a navrch navozit z hald dolu vytěženou zeminu a po nějaké době prostor zrekultivovat.
Je pravdou, že tento prostor hyzdil obec Batňovice, která byla jinak docela hezkou vesnicí dlouhou tak 3 km většinou při hlavní silnici. Jak se rozneslo, co se naváží bylo to jako povel k útoku. Najednou na navážce bylo lidí, kolik ani obec neměla. My tak, jak jsme se o tom dozvěděli fofrem také. Přehrabovalo se a hledalo.
Našli jsme i nové fotoaparáty ještě zabalené, nové nářadí na zahrady i dílen, klíče, zámky, panty, celý balíky látek, koberce, hrnce, brýle, i proti slunci, ponorné vařiče, ponožky, hromady různého oblečení, balíky lepenek, krup a atd. Nedovedete si představit co se dělo. Přivezli jsme si kárku a snažili se co nejvíce odvoziti.
Hlavně jsme brali to, co bychom mohli pro klub prodejem získat, a pomoci si tak k lepšímu vybavení, činnost a naše výlety nebo stanové tábory. Když jsme si chtěli na chvíli odpočnouti na kopečku, vzala třeba zubní pasta v tubě, víčko se dalo pryč, položila na zem duplo na ní, a už to z ní letělo a přistálo někomu na zádech. A tak jsme se bavili.
Lidem to bylo jedno, hlavně něco nalézt co zrovna potřebuji a to, že mají na oblečení z tuby náplně nikomu nevadilo. To bylo snad poprvé, kdy někomu něco nevadilo a ani si toho nevšímal. Fotoaparáty, ty se nám podařilo ukořistit tři, ponorných vařičů vody celou krabici, tam jich bylo 20, Zahradního nářadí 11ks, Lopaty, rýče, hrábě, rýče s takovým dlouhým rydlem 14 ks, kosmetických lahviček, balíků žiletek myslím zn. Avon, krémů a všeho dalšího velký krabice, do který jsme to nasbírali.
Druhý den jsme se nemohli dočkat a jeli jsme znovu do Batňovic a lidí bylo snad 2× tolik a objevily se i role plastové ubrusy, balíky záclon, kuchyňské nářadí, batohy na záda, to jsme měli štěstí, protože jsme stáli hned u auta, co to přivezlo, a hned to bylo pryč. Protože jsme to nestihali odvážet, tak jsme si schovali zboží v krabicích vzadu u kostela do křoví. A těšili jsme se co přivezou další den.
Mezitím jsme se bavili dupáním na tuby a líbilo se to nejenom nám i ostatním a ve vzduch lítali místo včel jelita z tub. Další den bylo pro nás zklamání, protože když jsme přijeli, procházel se po muldách buldozer a uřezával vršky muld a zarovnával plochu do roviny. I tak jsme si toho navozili dost, a zůstalo ještě v křoví za kostel.
Jenže chyba lávky, někdo nás vidět a stačil si to odvést pro sebe. To nám nevadilo, měli jsme toho hodně, ani jsme dobře nevěděli co máme. Byli jsme takoví mravenečkové jako ostatní.
