Článek
No přišli jsme na to, že nejlepší bude, když vyrobíme jako skutečné psí hovínko a dáme ho paní Sísové na zídku u branky, aby se nemusela shýbat. Nejlepší bylo z jílu, to bude držet tvar.
Použili jsme barvy do školy a dali si záležet, vytvořili jsme umělecké dílo, za které jsme se nemuseli stydět a ve škole bychom za to dostali jedničku, tolik umu a lásky jsme do toho obětovali. No a na zídku jsme dali tři hovínka propleteně přes sebe.
A schovali se a čekali. Věděli jsme, že touto dobou paní chodí na procházku. Už jsme chtěli jít zazvonit, když se objevila. Vypadalo to, že branku zavře a půjde, když její zrak zavadil o hromádku.
Obhlížela to hovínko ze všech stran, a pak si došla pro lopatku a smetáček a hovínko nabrala na lopatku a namířila si to rovnou ke škole. A jej, to vypadá na průšvih. Nevíme, co se dělo ve škole, ale jak známe našeho ředitele, tak to očuchal, protože je to bývalý partyzán, jak o sobě tvrdí.
Takových věcí v lese jistě viděl více, mohl poznat, že je to atrapa. A navíc měl k dispozici učitele chemie, který je s ředitelem jedna ruka, ten jistě to chemicky zanalyzuje a dojde k závěru, že je to atrapa.
Jestli ovšem paní Sísové nerozleptá při tom chemicky lopatku a nevyrobí jí v ní díru. No, viděli jsme, že se paní Sísová vrací bez hovínka, tak nám bylo hned jasný, že asi konsultace se zúčastnil celý učitelská sbor a asi došli skutečně názoru, že naše dílo je umělecký výtvor.
Na podzim při kreslení spadaného barevného podzimních listí bude předlohou pro krásné podzimní hovínko v sousedství barevně vykreslených listů s nápisem: „Psí hovínko v idylce krásného podzimu v Československé republice“.
Nejhezčí výkres pošle škola prezidentovi k výročí 28. 10. nebo k VŘSR na Pražský hrad a do sbírek Národní galerie.
