Článek
Šli jsme do našeho velitelství námořních sil pod splav, abychom si sepsali, co je potřeba připravit a jak dopravit vše na místo našeho tradičního tábora. A v tom Miki vykřikl, koukej. Po ostrově si vykračovala malá holka, trhala si květinky a honila motýly a smála se na celé kolo, jakou měla radost.
Jak se tam ta holka dostala. Vždyť kdyby slezla po schodech k máchadlu, tak tamtudy by se nedostala, jednak je tam hloubka a silný proud. Ke zdymadlu po žebříku by to taky nemohla zvládnout, na to je moc malá. Miki na ni zavolal, co tam děláš, a děvčátko mu zamávalo a hrálo si dal a začalo sbírat různobarevné kamínky na břehu ostrova.
Jediné řešení je, že musela být zapnuta Frencisova turbína v pivovaru a náhon byl naplno otevřen,tím po levé straně přes splav netekla pomalu žádná voda, proto u máchadla bylo tak 10-15 čísel pomalu plynoucí vody. Tak se stalo, že děvče mohlo přebrodit. Záhada byla tím vyřešena. Harry, Fred a Miki dostali na ostrov a vyptávali jak se tam dostala, jak se jmenuje a kde bydlí.
Dozvěděli se z jejího mávnutí asi na Veselce, Jmenuje se Anička a přišla od máchadla, když voda nebyla. Tak jsme ji vzali pod splav, a místo přípravy stanování jsme rokovali na velitelství co s děvčátkem. Nakonec jsme se nic nedozvěděl, protože ji bavilo si s Mikim hrát s barevnými kamínky a žduchat do sebe a smát se.
Tak bylo rozhodnuto, když je to takový živel, aby nám se třeba nevytrhla na ulici a vběhla do jízdní dráhy autu, že ji naložíme na kárku, dáme ji tak kytičky i kamínky a zavezeme v četníkům, ať konečně něco vypátrají. No, a tak se stalo.
Lidé se po nás koukali, co se děje a čím jsme se přibližovali k radnici, za ní kousek v Čapkově vile byli četnická stanice, bylo větší srocení lidí. Všichni mluvili o tom, že se paní Lhotákové z Veselky se ztratilo tříleté dítě. No nakonec se vše vysvětlilo.
Starosta byl šťastný, že ve městě se nestal malér a paní Lhotáková nám moc děkovala, i když jsem jim řekli, jak to všechno se přihodilo. Je tedy pravdou, že kdyby se Anička rozhodla z ostrova vrátit k máchadlu, tak by ji proud sebou sebral a na peřejích za ostrovem by to špatně skončilo.
Holka si Texe oblíbila, šťouchala do něho a chytala za ruku, chtěla si hrát a blbnou. Paní Lhotáková se znala s paní Práškovou a řekla, že za námi přijde a něco upeče. Asi dort. Holce se moc domů nechtělo, ale maminka ji chytla do náručí a bylo rozhodnuto. Miki povídá, jestli přijdou, tak já vím o jedné malé židličce, když prohledávali půdy, které bude pro Aničku akorát.
A tak ji druhý den přinesl. Starosta poslal naším rodičům dopisy, které podepsal spolu s velitelem strážníků, kde jak to uměl, vylíčil naše hrdinství. Mý jsme si tak tedy nepřipadali, byla to prostě náhoda, že se děvčátku na ostrově líbilo, no a že my jsme se v pravou chvíli z výpravy do Karbanky vrátili. A to ještě vyhlásil ve školním rozhlase, stejně už o tom každý věděl.
A v sobotu jsme měli vzácnou návštěvu. To jsme zrovna volili náčelníka. Paní Lhotáková přinesla velký dort a Anička byla vyšňořená a ve vlasech měla velkou mašli. No a ke komu se hrnula, no přece k Mikimu, jako kdyby to byl její starší bráška. Pro nás to bylo možná malé dobrodružství, ale hlavně, že skončilo dobře.
Paní Lhotáková nám přinesla donesla sešity, gumy, tužky, sešívačku, balík bílých papírů, špendlíky a mnoho dalšího kancelářského zboží a gratulovala nám, k založeni klubu „Kotva“ s přáním, abychom zůstali takoví jaké nás poznala. Jen nás to utvrdilo v našem rozhodnutí, vždyť po vzoru Rychlých šípů jsme náš klub „Kotva“ založili.
