Článek
Zazvonit na zvonek a utéci jsme vylepšili tím, že jsme před vchod dali nádobu na popel, někteří lidé už měli plechové nádoby, které se postupně zaváděly. Byly to tedy popelnice. Dával se do nich odpad z kamen nebo kotle. No, a když to bylo po druhé nebo potřetí, tak jsme dali popelnici a dotyčný nás chtěl dohonit, narazil a rozsypal si popelnici.
S tím jsme si tedy dlouho nehráli bylo to dětinské, jako co jsme dělali na náměstí u mlékárny, kde byla u chodníku pouliční svítilna. Zapískalo se a chodec otočil hlavu a bum do sloupu a většinou rozlil mléko nebo i rozbil láhev a praštil se do hlavy. Ale kluky to moc bavilo a já byl proti.
Mě se stala příhoda, že mě maminka poslala a lahví pro mléko do této mlékárny z Dolců to bylo tak asi půl km. No a mý jsme se zrovna chystali na domluvený zápas v kopané proto klukům ve Suchovršic na hřišti u školy, kterému vodila naše loď Duncan. Rozpadající se bývalá hasičská zbrojnice, ale s funkční věží na sušení mokrých hadic. Aby oslabení netrvalo dlouho, tak jsem běžel a při vběhnutím uličkou k náměstí se muselo prudce zahnout kole rohu divadla.
O roh jsem urazil hrdlo od láhve. Tak běžím domu pro novou láhev, kluci na mě křičí ať dělám, protože už jsme dostali gól, bylo to znát, že je nás o jednoho měně. Tak jsem doma popadl novou láhev a utíkám znovu a co čert nechtěl, zase se mi podařilo urazit hrdlo láhve na tom samém místě. Tak jsem běžel domu pro další láhev, nadával jsem si celou cestu a přišel jsem na to, proč se to stalo.
Na tom místě stála kdysi učitelka, co nás viděla kouřit před pár roky při jízdě na sáňkách, když jsem dostal 3 z mravu a táta mě ta seřezal, že jsem si musel do školy nosit na sezení polštáře. Poběžím sice delší trasou kolem vchodu do divadla Aloise Jiráska a dolů parkem a vběhnu na náměstí od školy, a tak na to prokletý místo vyzraji. Podařilo se.
Na hřiště jsem se dostal, když jsme prohrávali o 2 góly a šel do brány, abych se dal dohromady. Do konce utkání chybělo 25 minut. Vzali jsme za to a podařilo se nám utkání zremizovat na 4:4. Domluvili jsme si odvetu na příští týden. V naší lodi Duncan jsem vyložil co mě napadlo dělat místo ty mlékárny.
Vymyslel něco originálního. Do okenního rámu se zabodne ke sklu gramofonová jehla a od ní se natáhne pevný provázek, režná niť by byla jen na krátkou vzdálenost, napne se a buď se na něj brnká nebo se vezme klacík a jezdí se po něm jako po struně a okno se podle toho rozezní.
To hned vyzkoušíme dnes večer. Kluci uznali, že s tou mlékárnou to není moc dobrý, že toto je lepší, nikomu to neublíží jen vystraší, a je to novota co nikdo nezná.
