Článek
Návrhů bylo několik, ale nakonec jsme se shodli, na tom, že na úseku hlavní silnice přes město je pod náměstím dřevěný plot se širokými plaňkami asi 20 metrů dlouhý, který měl uprostřed branku a za ní šikmé schodiště, které vedlo na malý dvůr a u něho stala dům. Ten plot docela hyzdil celou ulici a pár planěk už bylo u polámaných. Ten plot byl města.
Udělali jsme průzkum a zjistili, že u pana Práška ve skladě jsou ještě různé plechovky barev, co už jsou dávno zbytkové a odepsané i staré už použité válečky. Nám ještě z natírání lávky zbyla krásná bílá barva, co se s ní natírají pásy třeba na silnicích. Pan Prášek, který našim klukovinám fandil nám dal, co jsme chtěli. Změřili jsme si plaňky na výměnu a sehnali co bylo třeba. Soustředili všechno v klubovně a dohadovali jak a kdy to provedeme.
Věděli jsme jedno. Veřejnost naši akci natření střechu lávky přes řeku na bílo přijala jako dobrý počin. Policajt, co se byl podívat nic závadného neshledal a starosta to vzal na vědomí. Nic nedělal, vždyť měl dost jiné práce. Tak nám z toho vyšlo, že klidně přes den, že by to mohlo dopadnout v klidu.
Třeba v sobotu odpoledne, a natřít válečky, to by se mělo stihnout, i pověsit tam varování, že je čerstvě natřeno, aby se někdo nepřilepil jako moucha na mucholapku. Dohodli jsme se tedy jaké barva použijeme, vyšlo tedy 7 druhů, a jak je uspořádat různě po sobě, aby to bylo hezká.
Namalovali jsme si to tužkami na papír a dohadovali se, až se nám to líbilo, tak to uděláme. Čili jsme měli všechno připraveno a nastávající sobotu tento týden to uskutečníme. V sobotu není moc lidí na ulicích a je větší šance, že se nám nikdo nepřilepí na plot. V sobotu jsme po jedné hodině odpoledne za to vzali.
Nejprve vyměnili polámané plaňky a pak rozjeli barevný koncert na plnou. Šlo to jako po másle. Průpovídky byly těch kolemjdoucích kladné, a tak jsme měli pocit, že jsme zabodovali. Po páté hodině, tedy v pod večer jsme pověsili upozornění, že je čerstvě natřeno a přesunuli se do klubovny. Mohli jsme si říci, že je vymalováno.
Rukavice jsme hodili do popelnice a sem tam co byly stopy po kapkách se ředidlem a potom mýdlem s vodou dalo smýt. No a říkali jsme si a odhadovali, co se bude dít. A ono se nedělo prakticky nic. Lidé to schvalovali, že město se zbavilo nehezkého místa na hlavní městské silnici, že konečně něco udělalo, co je vidět. No celkově jsme měli radost, že to prošlo v klidu.
I četníci nic, vedení města v klidu. Dokonce se někdo postaral o to, že když barva uschla, odstranil za nás výstrahu o natření. Asi po 14 dnech se stala věc, no prostě nějaký blbec namaloval křídou na plot háková kříž. No byl to průser jako hrom. Všechny nás sebrali a odvezli k výslechu, ale nakonec uznali, že my jsme to asi nebyli a zase nás odvezli domů.
No ve městě byl cvrkot, starosta byl na mrtvici. Policajtů bylo dvakrát tolik. Ale co já vím, stalo se, jak bylo zvykem, že se nic nenašlo a nic samozřejmě nevyšetřilo. Po čase všechno utichlo a byl zase klid. Jen nám pan Prášek řekl, kluci, když něco budete chtít zase dělat, tak mi o tom řekněte. Ono být hodný, se nemuselo někdy vyplatit.
Lidi, tedy se asi za nás postavili, protože jsme byli známí svými kousky, a věděli, že vždy to bylo ve prospěch města. A že jsme aktivní děti a žádní protivládní živly, když ani nevíme, co to vlastně politika je, jenom asi to, že se nemaže na chleba.
