Článek
Party této dělnické čtvrti si své území a svá tajemství chránily, ale my se stále častěji třeba i několikrát v týdnu vypravili narušit život v této čtvrti. A tak se stalo jednou, že jsme si jednou všimli, že i plotu v zadní části areálu továrny stává občas nákladní vozidlo s plachtou a něco se nakládá. Protože to se dělo ve večerních hodinách, a ještě mimo plochu kam se zboží pro nakládku vyváželo, bylo to dost podezřelé.
Tak jsme se snažili při výpravách soustředit a zjistit o co se jedná. Pravděpodobně asi o nic, ale my byli zvědaví. Taky jsme si všimli, že tam, kde bydlel náš úspěšný ochotnický divadelník, který svým bravurním výstupem pomohl k prvnímu v soutěži amatérských souborů divadelních souborů, je často odvážen strážníky, a pak se po několika hodinách pěšky vrací. To nám bylo také divné i to, že najednou přestal v souboru ochotníků působit.
Viděli jsme i jak parta kluků přelezla plot do sběrny šrotu a vzala si železa či mědi, aby to unesla. Jistě proto, aby to druhý den vrátila a měla peníze na cigarety, protože na Sychrově kouřili snad všichni i děvčata. Byla to prostě typická dělnická čtvrť. Jednou se nám podařilo ještě za šera se dostat za továrnu a schovat se, a když auto přijelo jsme viděli, že zevnitř závodu byly na vozíku převáženy k plotu velké balíky tak přes 2 m dlouhé a tlusté 50 cm.
Řidič a závozník z naší strany rozpletl pletivo a balíky naložily na korbu vozidla. Bylo nám jasné, že toto není nic čistého, že je to parta zlodějů. Nebylo nám jasné, na co to potřebují, ale to nás ani moc nezajímalo. Cítili jsme, že je naší povinnosti tomu zabránit, ale nevěděli jsme jak. Protože, kdyby někdo z nás běžel do města pro strážníky, než přijdou bude auto dávno pryč.
A že bychom rozsypali na příjezdové cestě hřebíky, to jsme neměli a k autu, abychom vypustili pneumatiky, jsme nemohli. Protože už měli naloženo, tak dali plot do pořádku a klidně odjeli. Druhý den jsme to řekli našemu tělocvikáři no a asi za hodinu nás volali do ředitelny, kde byli dva příslušníci policie v modrých uniformách a vyptávali se co jsme viděli, podrobnosti okolo.
Ředitel nám poděkoval a řekl, že jsme správní kluci. Na základě oznámení se strážníci za to vzali a partu zlodějů v krátké době přistihli při činu a byly tak uchráněny nemalé hodnoty, které sloužili k nekalé činnosti. A my jsme pokračovali ve výpravách za dobrodružstvím. Všimli jsme si, že Fišer, to je ten chlapec, co se vykakal před oltář v kostele a starostovi do bot před jeho kanceláří, se polepšil a začal chodit kostel, což bylo něco nepochopitelné.
A také jsme si všimli, že začal kouřit Jitky, to byly cigarety za 3,60 Kč s kovovým filtrem, a to bylo už podezřelé. Tak jsme si na něj dávali pozor. Našel si stálý zdroj příjmů, aby měl na cigarety. Měl na provázku magnet, tím si v kasičce posunul peníz nahoru a pinsetou vyndal. Takto si chodil do kostela pro peníze a kouřil jako dán. Tak toto se nám vůbec jako ministrantům nelíbilo.
Pan děkan si zavolat vedoucí domova mládeže na faru a skončilo to tím, že tento svérázný hoch byl přeložen do jiného domova mládeže v rámci okresu. Za pár dnů ředitel v rozhlasu oznámil o zamezení trestné činnosti ve městě, poděkování a naši rodiče dostali domů poštou pochvalné dopisy ředitele školy s podpisem a razítkem z četnické stanice, při pomoci a zamezení trestné činnost v továrně látek.
