Článek
Navíc postavit k tomu i hnízdo pro čápy, protože pod lesem na mýtině je pěkné místo, říkalo se tomu „V mokřinách“. Tam koncertují žabí orchestry a celé to vylepšíme tím, že to uzemníme. Stavebního materiálu jsme měli celkem dost, protože vloni při plnění bobříka, aby ti, co nesportovali, byli zaměstnáni rozebíráním boudy na Dlouhých Záhonech.
Dříve sloužila k prodeji občerstvení a byla prodejnou lístků do bývalého letního kina. Co se nedalo použít jsme pořezali a odvezli paní Lhotákové pro Aničku, aby ji nebyla v zimě zima. Měli jsme štěstí, panu Válkovi dovezli zrovna brikety do kotle, a kluci zařídili, že nám odvezli potřebný materiál k lesu Svobodný, k mokřině, kde bylo mnoho listnatých stromů, a řidiči jsme se za to dali voňavku ve skle a krabicí jádrového mýdla na praní.
Vyhlídli jsme si strom, který by nám rozložením větví usnadnil práci a nás taky unesl a vyčuhoval nad ostatní stromy, abychom tak mohli dát kolo od vozu (žebřiňáku). Práce nám šla od ruky, pracovali jsme s radostí a během týdne byl náš palác na stromě hotov, i s linoleem na podlaze, zrcadlem, stolečkem, čtyřmi židličkami a jednou postelí, kam jsme dali pytle naplněné slámou. Dokonce jsme měli okénko i se záclonkou.
Na stolečku stál lihový zařič pro uvaření čaje. Pro pořádek bylo k dispozici koště a za světlo měla posloužit petrolejka nebo byla v zásobě svíčky, které jsme si udělali při pálení věnců za hřbitovem. V koruně stromu jsme kolo od vozu uvázali, mezery v loukotích vyplnili zbytky z lina a prken a pokryly vrstvou slámy. Říkaly jsme si, že oni si to stejně čápovi udělají tak, aby jim to vyhovovalo.
No a kousek od kola upevnili kovovou tyč a od ní pustili hodně tlustý měděný drát, který jsme dole připevnili na kovovou tyč, kterou jsme předtím sekerou zatloukli do země. A celé zamaskovali. No byli jsme na to hrdi a pro nás to bylo umělecké dílo radili se, že necháme původní návrh vstupu. První vyšplhá a spustí žebřík a při odchodu polední ho vytáhne nahoru a seskočí.
V tom se přihnal Fredy s očima navrch, že o kus dále visí na stromě rozbitý balon a zemi je hromada novin a věcí jako hraček. No byl to jeden z balónů, které nám posílali ze Svobodné Evropy, abychom věděli, co nevíme i víme. Hračky to byli spíše pro děti, věci do školy, pera, tužky, gumy, obtisky, ale v němčině. No, co budeme s tím dělat. No je to pro lidi, tak jim to dáme. No jo, ale ve škole nám ředitel řekl, když něco takového najde, tak přivést strážníka, kde to je.
No ale to bychom prozradili náš bunkr. Nejlepší bude, když to, jak to je vezeme i s balónem a dáme na náměstí a je to. Ale nesmí nás nikdo vidět, to by asi byl průšvih. No když, nás nikdo neuvidí a bude u toho prasklý balón, tak by se nemělo nic stát. Jak jsme řekli, všechno dali v noci na náměstí pod lampu, ať si to lidi přečtou. Co tam je, stejně vědí.
Zase se se nám podařilo rozčeřit hladinu poklidu ve městě. S tím jsme nepočítali. Bylo dobře, že si četníci mysleli, že ten balón ztratil dech a v noci se roztrhl o lampu. Jako vždycky se nic nevyřešilo a lidi, když šli ráno do práce, tak si z tý samoobsluhy pod lampou vzali nějakou hračku pro své děti a zadarmo noviny, než to stačilo město uklidit.
