Myšlení, motivy a rozhodování psychopata: Díl první

Text je inspirovaný knihou „Confessions of a Sociopath: A Life Spent Hiding in Plain Sight“. Text má za cíl pomoci vcítit se do mysli lidí, která je pro většinovou společnost tak záhadná a nepochopitelná. Představte si, že právě já jsem jedním z více než 4 % jedinců populace, kteří fungují dle jiných vzorců myšlení. Následující text je psaný stylem „Ich forma“, avšak já, jako autor článku, se necítím být psychopatem – sám bych se definoval jako velmi citově smýšlející bytost. Stejně tak, jak je mysl psychopata zdánlivě roztroušená a impulzivní, i tak je koncipován následující článek.

Realita je taková, že v sobě nenacházím to, co většina lidí pojmenovává jako svědomí nebo pocit lítosti. Představa morálky, chápaná jako schopnost emocionálně rozlišovat mezi správným a špatným, je pro mě jako cizí jazyk, kterému nerozumím. Můj zájem o toto téma je proto pouze povrchní a mé pochopení zla je omezené. Často přemýšlím o tom, jaké by to bylo, kdybych dokázal vnímat, co je správné a co špatné, mít nějaký vnitřní kompas, který by mě vedl k morálním ideálům. Zajímá mě, jaký by to byl pocit, mít instinktivní odezvu na různé situace. Být pevně přesvědčen o určitých věcech, což se jeví jako způsob, jakým mnoho lidí vykládá svět okolo sebe.

Je pro mě rozumné dodržovat zákony, abych se vyhnul vězení. Jestliže existují platné a racionální důvody pro morální rozhodnutí, která bychom měli učinit, měli bychom být schopni tyto rozhodnutí učinit správně, aniž bychom se museli spoléhat pouze na instinkty. A pokud za našimi morálními rozhodnutími nestojí žádné racionální důvody, proč bychom je měli dále činit?

Nejsem zcela imunní vůči smutku. Ze všech negativních emocí, které dokáži pojmenovat, je lítost ta nejsilnější a nejsmutnější. Vím, že se mi v životě může přihodit mnoho náhod, to jako racionálně uvažující člověk vím, a jsem s tím smířený. To, co mě ale každodenně pronásleduje, je myšlenka, že bych mohl být autorem vlastního neštěstí. Moje počínání je chladné, racionální a vypočítavé. Dokáži většinu lidí přesvědčit, aby dělali přesně co já chci, a ke všemu s pocitem, že nápad pochází z jejich hlavy. Mám pocit, že jsem dirigentem svého života, což mě ve výsledku nejvíce děsí.

Neumím úmyslně zavírat oči před využitelnými slabostmi druhých, ale mohu se rozhodnout tuto speciální schopnost použít k produktivitě, namísto destrukce. Často se setkávám s lidmi, o kterých si myslím, že jsou naivní. Já, jako sociopat vidím věci, které vy nevidíte, protože máte odlišná očekávání o okolním světě a lidech. Jsem krysa, a bez omluvy využiji každé výhody, kterou mohu získat. A jsou tu i další jako já.

Moje silné stránky

Sociopatie mi poskytuje přirozenou konkurenční výhodu, jedinečný způsob myšlení, který je naprogramován v mém mozku. Jednou z mých hlavních charakteristik je neotřesitelná důvěra ve vlastní schopnosti. Mám dobrý přehled o tom, jak se ve skupině distribuuje moc a vliv. V situacích plných napětí zůstávám uvolněný, neztrácím hlavu. Vsadím se, že mnoho lidí by si přálo mít alespoň část těchto vlastností. Tato charakteristika mi dodává pocit svobody, zejména při veřejných vystoupeních, kde na mě nepůsobí okolní vlivy.

Musím přiznat, že nejsem vynikající v multitaskingu (ve skutečnosti většina lidí není), ale mám geniální schopnost soustředit se na jednu věc s jasnou myslí. U mě je pozornost vždy středobodem mého vesmíru. Rychle přepínám myšlenky způsobem, který občas působí, jako bych trpěl poruchou ADHD. Navzdory tomuto dojmu, jsem skvělý v tom, jak dokáži věnovat veškerou pozornost jedinému cíli, zejména když mou hnací silou je adrenalin.

Uvědomil jsem si, že moje potřeba neustálého podnětu znamená, že se blížící pracovní termíny jeví spíše jako vzrušující výzva než jako zdroj stresu. Moje ambice vyhrát v každé hře, do které se pustím, mě činí nekompromisně efektivním, a mé pevné přesvědčení o vítězství inspiruje ostatní, aby se ke mně přidali. Díky logickému a rozhodnému přístupu jsem přirozený vůdce, zejména ve chvílích krize, kdy ostatní podléhají panice. Mohu se rychle naštvat, ale stejně tak se ale rychle uklidním, a učiním ta správná rozhodnutí. Především a hlavně pro můj osobní prospěch.

Kontrast - nástroj schopných

Jako žraloci, kteří vidí svět v černobílé, se i já soustředím na kontrasty, a nezabývám se zbytečnými detaily. Toto vnímání mi umožňuje se nezapojovat do hromadné hysterie, což mi dává jedinečný pohled, zejména ve finančním světě, kde je klíčem odlišit se od davu specifickým pohledem na věc. Tento přístup je v obchodování s akciemi známý jako „kontrariánský'“. Být chamtivým, když ostatní jsou opatrní, a naopak. V obchodování, kde každý prodej znamená nákup jiného subjektu, kde se každý snaží předčít druhého, činí trh neustálým kolbištěm interakcí.

A jestli vás ještě z mého životního postoje nejímá hrůza, počkejte si na druhý díl. Půjdu více do hloubky tématu způsobu rozhodování a chladnokrevných kalkulací, které mě posouvají směrem, který si sám vybírám.

Zdroje: