Článek
V Československu, a později v České republice, se v letech 1990-1996 odehrávala kauza „Lehké topné oleje – LTO“, která přivedla stát k největšímu tunelu v jeho historii. Tato aféra měla zásadní dopad na ekonomickou situaci země a přinesla také temnou stránku, spojenou s násilnými útoky a vraždami.
Možná jste také postřehli, že nedávno proběhl soud se zakladatelem kryptoměnové burzy FTX, se Samem Bankmanem Friedem (dále jen SBF). Zdánlivě se zdá, že tento případ nemá s českou kauzou „Lehkých topných olejů“ nic společného. Máte pravdu, až na jeden detail. Obě kauzy se totiž v národních médiích pyšní titulky největšího podvodu v historii země. Je pravdou, že SBF, jeho přítelkyně a banda okolo burzy FTX a společnosti Alameda Research dokázala zpronevěřit bezmála 10 miliard dolarů. Na přepočet asi podobné jmění, odhaduje se něco mezi 100 až 300 miliardami korun (prosím povšimněte si tohoto vesele vyhlížejícího rozptylu), uniklo i ze státní kasy v 90. letech u nás. Před očima všech státních struktur, od celníků až po vrcholnou politiku, musela státní kasa oželet tyto finanční prostředky. Když říkám stejné jmění, dopouštím se lehké nepřesnosti – myslím přibližně stejnou číselnou hodnotu. V té době, mezi lety 1990-1996 měli peníze výrazně vyšší hodnotu, kterou v posledních dekádách ztrácí vlivem inflace. Tehdejší daňové úniky by tak nepokryly deficit státního rozpočtu z roku 2022 pouze jednou, nýbrž minimálně dvakrát.
Nafta versus LTO
Lehký topný olej (LTO) a nafta jsou oba ropné produkty, ale mají různé vlastnosti a použití. Lehký topný olej, který je také známý jako topný olej č. 1, se používá především v domácích topných zařízeních. Nafta, též označována jako dieselové palivo, je těžší a má vyšší bod vzplanutí, což znamená, že se vznítí při vyšší teplotě než lehký topný olej. Nafta se používá hlavně v motorových aplikacích, jako jsou nákladní a osobní automobily, lodě a některá průmyslová zařízení. Nafta může obsahovat přísady zlepšující výkon a mrazuvzdornost, zatímco LTO je obvykle čištěnější a má menší obsah síry.
Hlavní rozdíl mezi LTO a naftou je tedy v jejich použití. V některých regionech může být lehký topný olej a nafta podobný nebo dokonce identický produkt, ale daně a regulace často určují, jak se každý produkt může používat. Vzhledem k tomu, že nafta je často zdaněna jako motorové palivo, může být dražší než LTO, které se používá pro vytápění.
Princip podvodu
Podvod byl založen na využití legislativy České republiky z počátku 90. let, která stanovovala zdanění ropných produktů na základě jejich názvu. Nafta, která byla ve skutečnosti dovážena z Ukrajiny a Maďarska do České republiky, byla na celnici prohlašována jako lehký topný olej bez daně, určený pro topení. V Česku byla nafta předmětem obchodních transakcí mezi domluvenými a často pouze na papíře existujícími firmami. Tyto firmy naftu přeprodávaly, dokud nebyl využit „bílý kůň“, který skrze svoji firmu změnil označení produktu z LTO na naftu. Po skončení transakce subjekt zanikl, a produkt byl již jako nafta distribuován čerpacím stanicím. Vzhledem k tomu, že nebyla odvedena daň, činil čistý zisk z podvodu mezi 10 a 14 Kč na litru prodaného paliva. Činnost podvodníků se postupně rozrostla, což popisuje následující text.
Tak dlouho se chodí s džbánem pro vodu, až se ucho utrhne
Postupem času začala celní správa rozkrývat, jak jsou obchodníci s lehkým topným olejem propojeni s tehdejšími politiky, jejich manželkami a blízkými spolupracovníky. Byly ustaveny tři policejní vyšetřovací týmy, avšak jejich úsilí často narazilo na postoj úřadů, které považovaly jednání obchodníků za legální na základě stávajících zákonů. Vyšetřování poté ztratilo na intenzitě a vyšetřovací týmy byly rozpuštěny.
Je jisté, že celá kauza nebyla jen podvodem, kterého si nikdo nevšiml. Jednalo se promyšlený byznys s přesahem do vrcholné politiky. Zarážející je drzost překupníku, která neznala mezí. V zahraničí se koupila nafta či LTO za 6 KČ a byla převezena do Čech vždy jako LTO. První daňový únik (vztaženo na litr produktu) utrpěla státní pokladna při změně názvu z LTO na naftu, a to v hodnotě 10 až 14 KČ. Když se Český trh stával pro překupníky již malým rybníčkem, začala se nafta též vyvážet za hranice, zvýšilo se tak odbytiště, kde tato „zázračně přeměněná nafta“ mohla prodávat. Celé vyvrcholení podvodu nastalo ve chvíli, kdy takzvaní obchodníci začali naftu posílat do zahraničí, ale pouze v „papírové formě“, přičemž si od státu nechali vracet DPH. Jedna cisterna mohla účetně (nikoli skutečně) vyrazit za hranice i několikrát.
V roce 1996 se zvýšily daně na lehký topný olej, zavedlo se pravidlo vrácení daně pouze pro ty, kdo ropné produkty skutečně využili k topení. Topné oleje se začali barvit do dočervena, aby byly snadno odlišitelné od nafty.
Šedá zóna, právní nejistota a malé ryby
Tresty si v kauze LTO vyslechli mimo jiné i podnikatelé Miroslav Dvořák a Jiří Martin, kteří taktéž obchodovali dle uvedeného principu. „Obžalovaní v roce 1993 nakupovali topný olej, který pak prodávali jako motorovou naftu“, uvedla v rozsudku soudkyně Jana Kurešová. Soud tak majitele firmy Madokar poslal do vězení na pět a půl roku do věznice s dozorem. Na tom by nebylo nic zvláštního, bylo poté ještě mnohou soudů s dalšími daňovými podvodníky, s většími daňovými úniky spojenými s násilím a vraždami. Madokar dle ústeckého krajského soudu připravil stát o téměř 104 miliónů korun na spotřební dani a o dalších 24 miliónů korun na dani z přidané hodnoty.
Na tomto případu je však zarážející to, že než zmínění začali obchodovat s naftou, nechali si od náměstka ministra financí písemně potvrdit, že změna názvu z LTO na naftu a následný prodej je legální, bez toho, aniž by musela být zaplacena spotřební daň. Ne nadarmo se o 90. létech říká, že byla divoká.
Jak z toho ven
Od kauzy zvané LTO již uplynulo více jak 30 let. Nacházíme se v době rozpadu koncepce státních financí i rozpočtové odpovědnosti. Žijeme na dluh budoucích generací, vždyť jen obsluha českého státního dluhu vychází pro letošní rok 40 mld. KČ, což je nárůst oproti loňsku o celých 11,8 mld. KČ, více jak 10 % deficitu státního rozpočtu. Kauza poukazuje na masivní úniky financí, které neměly skončit v rukou obchodníků s „krvavým olejem“, nýbrž ve státní kase.
Historii nezměníme, avšak se z ní můžeme poučit. Tak, jak bychom se my měli starat o svůj osobní majetek, tak by se také námi placení úředníci, politici – služebníci lidu, měli starat o „svěřené“ veřejné finance.
Zkuste si představit čestné a pracovité lidi ve vrcholné politice, kteří mají na piedestalu svých hodnot blaho občanů země. Náměstky ministrů tak pracovité, kteří bezchybně připravují zákony s prioritou dle „paretova pravidla“ (například 20 procent případů finančních úniků tvoří 80 % všech finančních prostředků které mohli skončit ve státní kase). A takto bych mohl pokračovat ve výčtu jednotlivých osob, dále, až směrem k maloměstské politice a k nám, běžným občanům. Možná bychom se pak nemuseli dohadovat, jestli si pečovatelky v domovech seniorů nebo lékaři, kteří pracují úmorné přesčasy zaslouží přidat pár tisíc korun navíc. Asi by to nebyl problém, kdyby velké peníze nekončily v rukou malé hrstky lidí, kteří jen záměrně obešli systém.
Utopistická představa? Jistě že ano. Pokud však nebudeme mít vůli tomu všemu čelit, nemůžeme se pohnout z místa, ba naopak, mohlo by se nám stát, že začneme ustupovat zpět.
Zdroje:
Lorencová, J. (2004). Můj přítel vrah [Dokumentární film]
Lorencová, J. (2006). Krvavé oleje: můj přítel vrah [Kniha]
Podvody s LTO zřejmě přišly stát na 100 miliard. www.novinky.cz [online]. [cit. 2009-10-14]
Bilance aféry s lehkými topnými oleji. Radiožurnál [online]. 2002-03-22 [cit. 2022-02-15]
https://www.cnb.cz/cs/
