Článek
Je to psychopat nebo sociopat?
Pokud bychom měli udělat výběrové řízení na antihrdinu pro obsazení thrilleru, psychopat by byl na výsluní; přesto není spravedlivé nechat sociopaty ve stínu. Koneckonců, Clecklehoy Maska zdravého rozumu (1941), kniha s originálním názvem „The Mask of Sanity“, možná způsobila, že právě a pouze psychopati vypadají jako ti, kdo nosí kostýmy zdvořilosti nad svým temným nitrem. Sociopat je však dle definic osoba s podobnými rysy, avšak jeho antisociální chování je spíše vnímáno jako produkt negativního sociálního prostředí.
Robert Hare vytvořil seznam, který pomáhá rozpoznat psychopaty, a nazval ho „Revidovaný seznam pro kontrolu psychopatie“ (Psychopathy Checklist-Revised). V tomto seznamu jsou kritéria, která ukazují, že psychopati často nemají silné emoce ani vztahy s ostatními, skoro jako by v nich bylo tolik citu, jako je vody v poušti. Přestože jim chybí empatie, jejich šarm a umění manipulace jim může přinést výhody. Sociopati pak podle Theodora Millona často jednají z pohledu společnosti špatně kvůli tomu, jak byli vychováni a kvůli slabší morálce než kvůli genetické výbavě.
Pokud si lámete hlavu nad tím, jestli ten váš známý, nebo ten podvodník z novin, co píše články jednou o Bitcoinu a podruhé o psychických poruchách, je sociopat nebo psychopat, mohu vás uklidnit. Není třeba zabývat se detaily o tom, zda je jeho chování vrozené nebo zda měl těžké dětství. Pravděpodobně bude vykazovat podobné chování, ať už by byl diagnostikován tak či onak.
Dětství a dospívání: Hledání masky a zdokonalení strategie
Psychopati v dětství často projevují chování, které nedává najevo pocit viny nebo lítosti, a běžné tresty na ně působí jako nespravedlnost. Mohou se dopustit jednání s takovými důsledky, které jsou neobvyklé pro jejich věk, přičemž se zdají být zcela bez výčitek. Tito jedinci se obvykle ocitají na okraji sociálních skupin; jejich vrstevníci jim často nerozumějí a nenacházejí u nich oporu v přátelství. Z tohoto důvodu jejich jednání často odbočuje od toho, co je považováno za konvenční.
V tomto věku začínají mnozí mladí psychopati pozorovat, že se liší od svých vrstevníků. Postupně si uvědomují, že je nechávají chladnými i příběhy o smrti, které by jiné děti mohly otřást. Jejich neschopnost cítit nebo projevovat emoce často vyústí v to, že začnou využívat manipulaci, lež a sobeckost jako prostředky k dosažení svých cílů. Uvědomění si vlastní odlišnosti pak paradoxně může působit jako most, po kterém kráčejí k sofistikovanějším formám mezilidské interakce, kde přetvářka a klam mají významné postavení.
V knize „Confessions of a Sociopath“ napsané M.E. Thomasovou představujeme pseudonym autorky, která se sama popisuje jako psychopatku. Ve svém díle nás seznamuje s principy, jak si mladí psychopati hledají a zdokonalují svou masku během pubertálních let. Tato touha po poznání, manipulaci a ničení životů pro zábavu je vede k absorbování vzorců chování. Ty pak ukládají do jakési databáze, odkud jsou kdykoliv připraveny k použití. Využívají je jak pro předstírání vlastních prožitků, tak pro odhalení slabin ostatních.
Výsledek s nulovým součtem
Psychopati jsou obdařeni mozkem, který funguje spíše jako kalkulačka než orchestr emocí. Jsou mistry v přetvářce, charismatičtí, vtipní, výřeční a oblíbení. Na první pohled působí energicky, vyjadřují emoce (alespoň zdánlivě) a jsou přátelští. Tento obrázek však trvá jen do té doby, dokud se vám daří udržet jejich zájem - a pouze pokud zůstáváte součástí jejich plánu.
Z hlediska psychologie a kriminologie často psychopati vnímají svět jako hru s nulovým součtem. V takovém světě je každý jejich zisk spojen se ztrátou někoho jiného. Toto vnímání odráží jejich egocentrickou a konkurenční povahu, kde úspěch definují na úkor druhých, nikoli skrze spolupráci nebo vzájemný prospěch.
V kontextu mysli psychopata lze pojem „výsledek s nulovým součtem“ použít k popisu několika charakteristických znaků:
- Hledání uznání: Psychopati se snaží vyniknout nebo dominovat v soutěžních situacích. Chtějí být nejlepší kvůli potřebě kontroly a obdivu, což může vyústit v manipulativní chování.
- Chápání vztahů jako výměny: Psychopati mohou interpersonální interakce považovat za prosté transakce. Nejsou si vědomi hloubky a pravého významu vzájemné podpory a soucitu, který obohacuje pravé vztahy.
- Asertivita vůči osobním cílům: Vynikají asertivitou při sledování svých cílů. Jakákoliv porážka je pro ně osobním selháním, které je vybízí k neústupnému úsilí.
- Rozpor s pravidly společnosti: Někteří psychopati považují sociální a právní normy za výzvu. Cítí se svobodní a méně omezeni těmito pravidly, což může vést k antisociálnímu chování.
Proč bychom měli s psychopaty soucítit?
Když přijdeme do styku s lidmi, kteří projevují psychopatické rysy, můžeme zažívat bolest a zklamání způsobené jejich chováním. Pochopitelně, najít v sobě soucit pro tyto osoby je často náročné. Mají problém prožívat a vyjadřovat emoce, což komplikuje jakoukoli identifikaci s jejich situací. Odpustit těm, kteří se zdají být bezcitní, není jednoduché. Přesto nesmíme zapomínat, že i takoví jedinci jsou často uvězněni ve vlastních destruktivních vzorcích chování.
Přístup, jakým se díváme na psychopaty, a způsob, jakým se na sebe dívají sami psychopati, je podrobně rozpracován v knize „Confessions of a Sociopath“, kterou lze najít v anglickém jazyce. Tato kniha nabízí fascinující vhled do pocitů a životních zkušeností autorky M.E. Thomasové. Obzvláště mě zaujala myšlenka, že psychopati nemusí být nezbytně špatní lidé, i když se zdá, že usilují o své cíle bez ohledu na důsledky.
Lidé obecně usilují o zlepšení svých životních podmínek. Snaží se získat lepší práci s vyšším příjmem, větší uznání ve společnosti, a stát se osobou, která přitahuje pozornost svou přitažlivostí, šarmem a charisma. Chceme, aby naše přítomnost v místnosti vzbuzovala ticho plné očekávání. Přesto dosahujeme těchto cílů jen částečně a v rámci slušnosti a společenských pravidel. Naše svědomí, schopnost cítit lítost a empatie nám často brání dosáhnout ambicí efektivněji. Psychopati, na druhé straně, neznají tyto bariéry a svým cílům jdou naproti s bezohlednou účinností. Jejich mozek funguje jako studený analytický nástroj, který vybírá nejvýhodnější možnosti s maximálním ziskem a minimálním úsilím nebo rizikem. Inteligentní psychopati, kterých je podle výzkumu většina, si umí určit meze, aby riziko negativního dopadu na své budoucí plány bylo co nejnižší.
Bez hlubšího porozumění psychopatie může být snadné soudit lidi s psychopatickými rysy. Avšak není to právě odvaha psychopatů zkoumat neznámé a bez strachu překračovat nové hranice, co nás jako celou společnost posouvá vpřed? Mnozí z nich se nebojí riskovat ve jménu vědeckého pokroku, aniž by je svazovala obava o vlastní bezpečnost. Jsou to ti nejvhodnější kandidáti pro misi na Měsíc, s pevnou vůlí a odolností vůči emocím, kteří mohou stát před zdánlivě nemožnými úkoly a smrtelným nebezpečím bez ztráty soudnosti.
Je nepopiratelné, že psychopaté zastávají svou roli v naší společnosti. Setkáváme se s nimi každodenně jako s agresivními konkurenty v obchodě, jako s pronikavými právníky, nebo jako s inovativními businessmany. Jsou zde však i psychopaté, kteří se uchylují k násilí a kriminalitě, a od těch je nezbytné společnost ochránit.
Avšak ptám se, kde leží ta pomyslná morální hranice, která by neměla být v zájmu osobního zisku překročena? Jak bychom se chovali my sami, kdybychom přišli o schopnost cítit a morálka se pro nás stala pouze prázdným pojmem? Jaký byl by směr našeho vlastního životního vývoje?
Zdroje: Thomas, M. E. (2013). Confessions of a Sociopath: A Life Spent Hiding in Plain Sight. New York: Crown Publishers; Millon, T., Davis, R. D. (1996). Disorders of Personality: DSM-IV and Beyond. New York: John Wiley & Sons; leckley, H. (1941). The Mask of Sanity: An Attempt to Clarify Some Issues About the So-Called Psychopathic Personality. St. Louis: Mosby.
