Aspergerův syndrom: Když mozek vnímá svět jinak

Výzkumy v oblasti neurověd dlouhodobě ukazují, že u lidí na autistickém spektru, do kterého spadá i Aspergerův syndrom, dochází k odlišnému zpracování smyslových i sociálních informací. Jednoduše řečeno: svět vnímají intenzivněji a méně filtrovaný.

Zatímco neurotypický mozek automaticky odfiltruje většinu podnětů, mozek na spektru si všímá detailů – zvuků, světel, změn v prostředí, drobných nesrovnalostí. To, co ostatní ani nezaregistrují, může být velmi výrazné. Výsledkem tak je i rychlejší přetížení nervového systému.

Psycholožka Uta Frith, která se dlouhodobě zabývá autismem, popisuje tento rozdíl jako odlišnou kognitivní mapu světa. Lidé na spektru často vnímají realitu „zdola nahoru“ – od detailů k celku – zatímco většina populace funguje opačně.

Společenský svět je založený na nepsaných pravidlech. Očekává se, že rozumíme náznakům, mimice, tónu hlasu nebo tomu, „co se hodí“. Jenže mozek s Aspergerovým syndromem pracuje především s tím, co je jasně řečeno a logicky strukturováno.

Nejde o neschopnost empatie, ale o rozdílný jazyk. Emoce mohou být hluboké, intenzivní a opravdové – jen nejsou vždy vyjádřeny způsobem, který okolí očekává.

Tento rozdíl bývá zdrojem nedorozumění. Chování, které může působit jako chlad nebo nezájem, je často snahou zorientovat se v sociálně složité situaci bez jasných pravidel.

Jedním z nejčastějších stereotypů je představa, že lidé s Aspergerovým syndromem lpí na rutině z tvrdohlavosti. Ve skutečnosti je struktura základním nástrojem regulace nervového systému.

Předvídatelnost snižuje stres a umožňuje mozku šetřit energii. Když je svět srozumitelný, ubývá úzkosti a zůstává více prostoru pro soustředění, kreativitu i vztahy. Změny nejsou nemožné, ale pro lidi s Aspergerovým syndromem jsou náročnější – zvlášť pokud přijdou bez vysvětlení nebo času na adaptaci.

Historicky byl Aspergerův syndrom popsán rakouským pediatrem Hansem Aspergerem, který si všiml dětí s výraznou inteligencí a specifickým sociálním projevem. Dnes je tento termín součástí širšího pojmu poruchy autistického spektra, jak je definuje například DSM-5 nebo klasifikace World Health Organization.

Mnoho dospělých s Aspergerovým syndromem vyrůstalo bez diagnózy. Naučili se pozorovat ostatní, napodobovat sociální chování a skrývat své přirozené reakce. Tento proces, známý jako maskování, je často společensky oceňovaný – ale psychicky velmi nákladný.

Studie publikované v odborných časopisech zaměřených na duševní zdraví ukazují, že dlouhodobé maskování je spojeno se zvýšeným výskytem úzkostí, depresí a vyčerpání. To proto, že dlouhodobě funguje proti svému přirozenému nastavení.

Porozumění Aspergerovu syndromu není jen otázkou diagnózy, ale především změny úhlu pohledu. Neptat se „co je s tebou špatně“, ale „jaký svět potřebuješ, aby ses v něm cítil/a dobře“.

Aspergerův syndrom není chyba. Nic není špatně, jen je všechno jinak. Je to součást přirozené rozmanitosti lidských mozků, neurodivergence. Lidé prostě fungují jinak, často vynikají hlubokým zaměřením, smyslem pro detail, upřímností, loajalitou a schopností jít do hloubky tam, kde jiní zůstávají na povrchu.

Když mají prostor, porozumění a respekt k vlastním potřebám, mohou žít plnohodnotný a smysluplný život.

Mezinárodní den Aspergerova syndromu 18. února upozorňuje na specifika této formy poruchy autistického spektra (PAS). V ČR si současně připomínáme odkaz Viky – dívky s Aspergerovým syndromem, která začátkem roku 2015 zvolila odchod z tohoto světa nepochopení.

Den Aspergerova syndromu vybízí k respektu, porozumění a prostoru pro ty, kteří se musejí vypořádat s vlastní jinakostí i okolím, kterému nerozumí a které často rozumět nechce.

_________________________

I já cítím, že mi chybí porozumění, že svět funguje jinak než můj mozek. Svět plný hluku, změn a očekávání, zmatku a rychlých emocí je i pro mě příliš vyčerpávající. Snažím se pochopit, najít pochopení, které se mi v životě nedostávalo. Až v dospělosti hledám, kdo vlastně jsem.

Hledám (se).