Onkologie nebyla to nejhorší. Peklo přišlo pak. A tak hledáš. Hledáš prostor pro sebe, pro zotavení. Nemáš ho. Není. Jsi jako to malé bezbranné dítě, které je schoulené ve své bolesti, zraněné a zklamané, vystavené dalšímu hrubému zacházení. Extrémní stres tě zahání do kouta, kde se marně snažíš najít nějaký pocit bezpečí. Znovu se v tobě probouzí programy naučené v dětství. Uvědomuješ si své bludné kruhy, ale vymanit se z nich nedaří. Už přes čtyřicet let.

Už chybí i síla ovládat vlastní mysl. Psaní, co jiného ti zbývá? Sama se nedokážeš pohnout z místa. Jsi v pasti vlastní neschopnosti.