Mentální retardace, obrovská hlava a mimořádný mozek: To byl skutečný Rain Man

Kim Peek se narodil 11. listopadu 1951 v americkém Salt Lake City. Dle lékařů nikdy neměl mluvit ani číst. Již od narození mu byla diagnostikována mentální retardace. Rodiče však odmítli malého chlapce s nápadně velkou hlavou umístit do psychiatrického ústavu. Rychle si pak doma všimli i jeho mimořádných schopností.

Velká hlava neznamená vysokou inteligenci nebo velkou paměť, ale nabízí jednoduše více prostoru pro ukládání informací, a tak byl Kim Peek oproti původním prognózám schopný nejenom přečíst, ale i mentálně zpracovat a uchovat v paměti obsah více než 10 tisíc knih. Tolik jich přečetl během života do své smrti v roce 2009. Přestože měl nízké IQ a rozsáhlé vývojové vady mozku, jeho paměťové schopnosti fascinovaly vědce i širokou veřejnost po celém světě. A fascinují dodnes.

Lékaři rodičům doporučovali umístění Kima do ústavu, protože předpokládali, že se nikdy nenaučí ani základní sebeobsluze. Chyběl mu corpus callosum – hlavní struktura spojující levou a pravou hemisféru mozku. Některé zprávy dokonce uvádějí, že mu chyběly i další struktury mozku. Přesto informace doslova nasával a ukládal na celý život.

Jeho otec odhadoval, že měl trvale uložených v paměti okolo 12 000 knih, které dokázal citovat i po letech. Během života vstřebal obrovské množství informací, zejména pokud šlo o kalendářní výpočty a data.

Kim Peek miloval obory založené na datech – geografii, historii, literaturu, hudbu, sportovní statistiky či politiku. Byl považován za génia v 15 různých předmětech, a přesto v testech IQ dosahoval podprůměrných výsledků.

Díky kombinaci své téměř dokonalé paměti a matematických výpočtových schopností dokázal Kim v hlavě vypočítat nejlepší cestovní trasy během okamžiku, a to roky předtím, než kohokoli napadlo použít k tomu počítač. Jednoduše dokázal to, co dnes umí Seznam či Google mapy.

Jeho slabinou byla naopak abstraktní logika a vyšší matematika – složitější matematické úlohy řešit neuměl, přestože dokázal detailně popsat například strukturu matematických tabulek.

Přestože byl bezpochyby výjimečný, jeho kognitivní superschopnosti provázelo nízké IQ. Trpěl významným deficitem sociální a emoční inteligence. Měl závažné potíže v porozumění metafor, abstraktních pojmů a sociálních situací, a tak byl po celý život závislý na jiné osobě, zejména na svém otci. Ten se stal nejen jeho oporou, ale i „tlumočníkem“ a organizátorem jeho veřejného života.

V dospělosti Kim Peek v doprovodu svého otce Frana Peeka absolvoval po celém světě mnoho vystoupení, na kterých publikum ohromoval.

Lidé se ho ptali na:

V drtivé většině dokázal odpovědět správně a s ohromující přesností.

V roce 1984 se s Kimem Peekem náhodně setkal americký spisovatel Barry Morrow. Byl ohromen Kimovou osobností, jeho nevinným vystupováním a nepředstavitelnými paměťovými schopnostmi. Setkání ho inspirovalo k napsání scénáře filmu Rain Man (1988), kde se Dustin Hoffman brilantně zhostil role autistického Raymonda a Tom Cruise si zahrál jeho bratra Charlieho Babbitta.

Dustin Hoffman před natáčením snímku Rain Main navštívil Kima Peeka osobně a strávil s ním několik týdnů. Studoval jeho řeč těla, mluvu i pohyby, snažil se zachytit jeho osobitost a způsob myšlení. Slavný herec později prohlásil, že Peek byl „nejlaskavější lidská bytost“, jakou kdy potkal.

Hoffman však také uvedl, že on i Cruise měli pocit, že když projeví dostatek lásky a empatie lidem s autistickým spektrem, mohou být osvobozeni ze své ulity, což mělo být poselství filmu. I když tyto úmysly mohly být dobře míněné, odrážejí nežádoucí přesvědčení, že autismus je nemoc, kterou lze vyléčit. Díky pokroku v profesionálním a populárním chápání autismu v následujících třech desetiletích je nyní obecně přijímáno, že porucha autistického spektra (PAS) zdaleka není „nemoc“, ale trvalý neurologický stav, který nelze odstranit ani vyléčit.

Film Rain Man získal čtyři Oskary, ale bývá i kritizován za vytvoření nežádoucího stereotypu, mj. že autismus běžně obnáší speciální schopnosti. Navzdory filmu Rain Man, který reprezentuje svět jednoho výjimečného autisty, Kim Peek autista v pravém slova smyslu ani nebyl (ačkoliv se to často mylně uvádí). Jeho diagnózou byl tzv. savant syndrom.

Přibližně jen jeden z deseti lidí s autistickou poruchou má nějaké savantní dovednosti. V případě mentálního a/nebo vývojového postižení, stejně jako poranění mozku, se savantní dovednosti vyskytují s mírou nižší než 1 %. Ne všichni savanti jsou autističtí a ne všichni lidé s autismem jsou savanti.

Kim Peek tedy nebyl autista, ale byl megasavant. Jeho porucha byla unikátní, dodnes ji vědci považují za naprosto ojedinělou kombinaci vývojových vad mozku.

Savantský syndrom poprvé popsal v roce 1887 britský lékař John Langdon Down, který je také známý pro svou práci s Downovým syndromem. Down použil termín „idiot savant“, česky „učený idiot“ k popisu jedinců s nízkým IQ, kteří však vykazují mimořádné schopnosti v jedné konkrétní oblasti. Dnes se spíše používá termín syndrom učence nebo jen „savantský syndrom“.

Většina přirozených savantů má nějakou genialitu, ale také současně slabší obecné kognitivní funkce — logiku, sociální chování nebo symbolické myšlení. Jejich talent je extrémně vyhraněný, ale nebývá univerzální. Na rozdíl od savantů jako Kim Peek existují i případy tzv. získaného syndromu savanta u lidí, kteří prodělali nějakou formu poranění mozku, např. ránu do hlavy.

Mozek Kima Peeka údajně vytvářel alternativní neuronové dráhy, což mohlo zrychlit zpracování dat. Chybějící corpus callosum umožnil, aby mozkové hemisféry pracovaly odděleně a ukládaly informace „dvojmo“. Jeho paměť fungovala extrémně asociativně, tzn. jakoukoliv novou informaci okamžitě připojoval k obrovskému množství starých.

Jeho porucha mu na jedné straně komplikovala běžný život, na straně druhé mu otevřela dveře k neuvěřitelným schopnostem, které udivovaly odborníky i laiky.

Navzdory svým limitům dokázal Kim Peek proměnit své zvláštnosti ve výhodu, a to i díky péči a podpoře svých rodičů, kteří se ho odmítli vzdát. Díky rodině Kim přerostl své omezení a stal se vzorem nezdolnosti a laskavosti, inspirací pro lidi s postižením i bez něj.

Příběh Kima Peeka ukazuje, jak překvapivě rozmanité mohou být schopnosti lidského mozku. Dodnes zůstává symbolem toho, jak nevypočitatelný, křehký a úžasný lidský mozek může být, jak odlišnosti každé lidské bytosti spojují náš svět a co dokáže láska rodičů.

______________

Ne každé dítě vyrůstá v prostředí péče a lásky rodičů. Ne každý zažije bezstarostné dětství. Následky si pak neseme po celý život.

Kdo jsem? Nemám mimořádný mozek, jen jsem jiná. Mám své odlišnosti, jako každý. Až po čtyřicítce, když jsem se z onkologie dostala na psychiatrii, jsem jako dítě svých rodičů zjistila, že existuje syndrom týraného dítěte. A tak se snažím pochopit - lidský mozek, jeho omezení a schopnosti. A tak hledám - teorii pro praxi života. Hledám (se).