Odsouzená k smrti oběšením. Celý život byla týraná, nakonec jí ukřivdil i soudní proces

Na pohled to byla krásná, sebevědomá, úspěšná a svobodomyslná žena. Pracovala v nočních klubech, pohybovala se mezi bohatými muži a sama se přitom starala o své dvě děti. Pak potkala jeho. Přivedl ji k aktu zoufalství. Oba zaplatili svým životem. Ovšem byl tu ještě někdo další, ten, který ji dal zbraň, když za ním přišla žádat o pomoc.

Ruth Ellisová byla femme fatale, kterou systém viděl jako chladnokrevnou vražedkyni – ale nikdy jako týranou oběť. Ruth také o příkoří, které se na ní dopouštěli muži jejího života nemluvila ani před soudem. Za zavřenými dveřmi žila v permanentní nejistotě a ponižování, čelila hrubému násilí, ovšem v době, kdy se o domácím násilí nemluvilo.

Ženská bolest nikoho nezajímala, nebyla polehčující okolností, a tak pro Ruth nebyl žádný únik. Ona navíc byla příliš hrdá na to, aby prosila. Nedostalo se jí tak před soudem žádného slitování. Její příběh o systému, který neuměl rozlišit mezi chladnokrevnou vraždou a zoufalým činem ženy, která už nevěděla, jak dál. Návod, zbraň do ruky ji přitom dal ten, komu věřila. Měl ji také naučit střílet a zavézt na místo činu. Slíbil, že se postará o jejího syna, ale i v tom ji zradil.

Ruth Ellisová čelila dlouhodobému násilí, ponižování, pocitům bezmoci. Přes traumata, kterými prošla, odmítla roli oběti. Rozhodla se bojovat o svůj život, nejprve jako dcera týraná a zneužívaná otcem, posléze jako manželka týraná manželem, nakonec týraná milencem. A krutá láska ji zničila.

Ruth Ellisová se narodila 9. října 1926 v Rhylu ve Walesu. Bylo jí 28 let, když se stala poslední popravenou ženou ve Velké Británii. Ještě předtím ovládla titulní stránky novin, a přestože nechtěla, inspirovala stovky Britů k sepisování petic za její záchranu. V archivech ministerstva vnitra se dodnes nachází více než 600 dopisů, pohlednic a telegramů od veřejnosti.

Během soudního procesu padla směrem k Ruth jediná otázka, kterou jí položil prokurátor Christmas Humphreys: „Když jste zblízka vystřelila z revolveru do těla Davida Blakelyho, co jste měla v úmyslu udělat?“. „Je zřejmé, že když jsem ho střelila, měla jsem v úmyslu ho zabít,“ zněla odpověď, která zaručovala rozsudek viny a povinný trest smrti. Porota Ruth Ellisovou odsoudila za pouhých 20 minut.

Její vina byla nepopiratelná, přesto bylo udělení milosti očekáváno. Ženy byly v Británii popravovány jen zřídka: 90 procent odsouzených k smrti ve 20. století bylo odsouzeno k milosti, nikoliv Ruth. Jen krátce před její popravou, 7. července 1955 byl zmírněn trest Sarah Lloydové, a to bez petice za její záchranu. Sarah Lloydová zavraždila svou 87letou sousedku tím, že ji udeřila rýčem a polila vroucí vodou. Lloydová byla odsouzena k smrti, ale oběšena nebyla. Petice s 50 000 podpisy a sedmistránkový dopis právníka Ruth Ellis tehdejšímu ministrovi vnitra Gwilymu Lloydovi Georgeovi, v němž žádal o milost, byly naopak bezvýsledné.

Těsně před devátou hodinou ráno 13. července vstoupil do cely Ruth kat Albert Pierrepoint a jeho asistent, odvedli ji do sousední popravčí místnosti, kde byla oběšena .

Nekonečné žádosti o milost a shovívavost neustaly ani po smrti Ruth Ellis. Případ byl dokonce v roce 2003 vrácen Odvolacímu soudu, ale byl rázně zamítnut, stejně jako petice zveřejněná na webových stránkách Downing Street 10 v roce 2007, v níž tehdejšího premiéra Gordona Browna žádali o udělení milosti Ellisové s ohledem na nové důkazy.

Ještě předtím, než Ruth Ellisová zemřela, se dostala na titulní stránky. V průběhu let byl její příběh vyprávěn a převyprávěn v mnoha různých verzích, ve filmu, divadle, rozhlase a samozřejmě v televizi. Loni jsme si připomněli 70. výročí případu a smrti Ruth Ellisové premiérou čtyřdílné filmové série Krutá láska: Příběh Ruth Ellisové. Seriál je založený na knize Carol Ann Lee z roku 2012 s názvem A Fine Day For Hanging: The Real Ruth Ellis Story.

V sérii Krutá láska se role ženy odsouzené k smrti za zastřelení svého milence Davida Blakelyho před hospodou Magdala v Hampsteadu v severozápadním Londýně bravurně zhostila Lucy Boyntonová. Na začátku roku 2026 se objevil v programu České televize, stále je k vidění online v iVysílání ČT. Fantastickou podívanou kazí jen jediné - nevyhnutelný konec. Přesto stojí za to si krátký život plný násilí a snahy vymanit se z vlastního osudu připomenout.

Ruth Ellisová přišla na svět 9. října 1926 ve Walesu. Byla jedním ze šesti dětí. Její matka Bertha Goethals byla belgická válečná uprchlice, otec Arthur Hornby působil jako violoncellista na zaoceánských lodích brázdících Atlantik z Manchesteru. Navenek obyčejná rodina uvnitř skrývala děsivou realitu.

Ruthino dětství bylo poznamenáno brutálním fyzickým i sexuálním násilím ze strany otce. Nejčastější obětí byla její starší sestra Muriel. Hrůza vyvrcholila ve chvíli, kdy Muriel s vlastním otcem otěhotněla. Dítě pak bylo vychováváno jako další sourozenec, aby se předešlo veřejnému skandálu.

Je pochopitelné, že Ruth odešla ze školy dřív, než ji dokončila. Utekla z rodinného domu a začala vydělávat. První práci získala jako uvaděčka v kině v Readingu. Brzy nato zamířila do Londýna.

V Londýně Ruth poprvé otěhotněla. Bylo jí pouhých 17 let a otcem dítěte byl ženatý kanadský voják Clare Andrea McCallum. V září 1944 porodila syna Clare Andrea Neilsona, kterému říkala Andy. Zpočátku McCallum posílal finanční podporu, ale zhruba po roce se zcela odmlčel. Ruth se vrátila do práce a snažila se postavit na vlastní nohy.

Na konci čtyřicátých let Ruth definitivně pohltila temná strana poválečného Londýna. Pracovala jako hosteska v nočních klubech, prostitutka a také jako erotická modelka v nechvalně proslulém Court Clubu v Hampsteadu. Pohybovala se ve světě alkoholu, peněz a nebezpečných mužů. Znovu otěhotněla, šla na ilegální potrat. Otcem měl být jeden z jejích stálých klientů – rozvedený zubař a otec dvou dětí George Johnston Ellis. V listopadu 1950 se vzali. Manželství se však rychle změnilo v past. George byl násilnický, žárlivý alkoholik, posedlý představou, že ho Ruth podvádí.

Definitivní zlom přišel v roce 1951, kdy Ruth porodila dceru Georginu. George odmítl uznat otcovství. Krátce nato následoval rozchod, posléze i rozvod. Paradoxně právě během těhotenství s Georginou se Ruth objevila ve filmu Lady Godiva Rides Again jako královna krásy – bez uvedení v titulcích. Tentokrát měla tmavé vlasy, nikoli ikonickou platinovou blond, díky níž byla často přirovnávána k Marilyn Monroe. Na filmovou kariéru to nestačilo, ale její vzhled zůstával nepřehlédnutelný.

Roku 1953 se Ruth stala manažerkou prestižního Little Clubu v Knightsbridge. Bohatí a slavní klienti ji zahrnovali drahými dary a okázalou pozorností. Otevřel se jí svět luxusu, který dosud nezažila. Ukázaly se její schopnosti, ale pád byl na dohled.

Právě zde se seznámila s Davidem Blakelym – díky slavnému automobilovému závodníkovi Formule 1 Miku Hawthornovi. David Blakely se do Ruth zamiloval téměř okamžitě. Přestože byl zasnoubený s jinou ženou, záhy se k ní nastěhoval do bytu nad klubem. Jejich vztah byl bouřlivý, vášnivý a toxický. Oba si udržovali další milence, přesto je spojovalo silné pouto.

V té době se v jejím životě objevil Desmond Cussen – bývalý pilot RAF a účetní, který vášní bičované ženě nabídl klidnější život mimo noční kluby a eskort. Ruth se k němu přestěhovala, ale vztah s Davidem nepřerušila.

Znovu otěhotněla. Davic Blakely, zoufalý a posedlý, požádal Ruth o ruku. Navzdory jeho agresivním výbuchům souhlasila. Nic z jeho slov však nemělo nikdy trvalou váhu, déle než slova Davida vydržely modřiny, které Ruth opakovaně způsoboval. Vztah postupně ochladl, ale v Ruth se stupňovalo zoufalství. V lednu 1955 během prudké hádky udeřil David Ruth udeřil pěstí do břicha. Krátce poté potratila.

Ráno David s Ruth plánoval zestárnout, večer se přes všechny sliby vytratil s tím, že s Ruth nechce mít nic společného. Na Velikonoční neděli v dubnu 1955 na něho zoufalá Ruth čekala před hospodou The Magdala v Hampsteadu. V kabelce měla revolver.

Kolem půl desáté večer David Blakely vyšel z hospody s přítelem. Ruth Eliss na milence u jeho auta vystřelila, vystřelila celkem pětkrát. Poté se v šoku obrátila na jeho společníka a pronesla: „Zavoláte policii?“

Krátce nato byla zatčena policistou mimo službu. Opakovala: „Jsem vinna. Jsem jen trochu zmatená.“ Vyšetření vyloučilo nepříčetnost.

V červnu 1955 stanula Ruth Ellisová před soudem v Old Bailey – oblečená v černém kostýmku, bílé hedvábné halence a s dokonale upravenými blond vlasy. Noviny fascinovala její krása, klidné vystupování a kontrast mezi rolí prostitutky a matky dvou dětí. Neodpustitelně narušovala konvence. Mnozí se však přikláněli na její obhajobu, byli pobouřeni, že soud prakticky přehlédl dlouhodobé násilí, kterému čelila. O vině však rozhodlo její přiznání.

Dne 12. července 1955, pouhý den před plánovanou popravou, navštívili Ruth Ellisovou ve vězení právníci, aby s ní sepsali závěť. Právě tehdy se Ruth rozhodla promluvit. Než začala, donutila právníky slíbit, že její slova nikdy nepoužijí jako nástroj k získání milosti. Až poté odhalila šokující skutečnost: Desmond Cussen jí nejen poskytl revolver a naučil ji s ním zacházet, ale také ji osobně odvezl k hospodě, kde Davida Blakelyho zastřelila.

Desmond Cussen jakoukoli účast na vraždě opakovaně popíral. Krátce po procesu emigroval do Austrálie, kde začal nový život, daleko od britské justice.

Den před smrtí napsala Ruth také dopis rodičům Davida Blakelyho. Její slova byla překvapivě něžná a plná citu…

Následující den byla Ruth Ellisová oběšena. Podle tehdejších zvyklostí byla pohřbena do neoznačeného hrobu přímo v areálu věznice Holloway – bez jména, bez náhrobku, bez památky. Její tragédie tím však neskončila. Její bývalý manžel George Ellis spáchal o několik let později sebevraždu. Matka Bertha se vzít si život pokusila také – přežila, ale zůstala neschopná mluvit.

Roku 1970 bylo tělo Ellis společně s ostatky dalších popravených žen exhumováno. Syn Andy se postaral o to, aby byla uložena na hřbitově v Amershamu, opatství Buckinghamshire, jen nedaleko od místa, kde zemřel David Blakely. Náhrobek s nápisem Ruth Hornby 1926–1955 na novém místě posledního odpočinku však příliš dlouho nevydržel. Andy ho již v roce 1982 poničil a krátce poté spáchal sebevraždu.

Trauma Ruth Ellisové se táhlo generačně. Uvízla v kruhu bolesti a násilí, ze kterého nebyla cesta ven.