Článek
Čím víc, tím líp?
Málo je málo. To nestačí. Málo dárků znamená málo lásky. Málo úspěchů znamená málo hodnoty. Málo lidí kolem znamená samotu. Tento příběh se prolíná současným světem, ve velkém běží na sociálních sítích, v diskuzích i běžných rozhovorech. Permanentně se opakuje v reklamách, v marketingu, který se nám snaží vsugerovat, že musíme chtít čím dál víc.
Stále čelíme obrazům dokonalé hojnosti, jsme nuceni je přijmout za své. Vánoční dárky, nákupy, cukroví, vánoční dobroty - plníme si hlavu i břicha do prasknutí, ale dobře nám z toho není.
Žijeme v době nadbytku, věcí i myšlenek, názorů, informací, bludů. Díky připojení jsme nepřetržitě v síti lidí, obklopeni jinými, kteří komentují, hodnotí a radí — často bez znalosti souvislostí, bez skutečného zájmu, bez empatie.
Čím více hlasů kolem nás, tím snáze se v nich ztratí náš vlastní.
Nezájem davu
Lidská pohoda se neřídí stejnou logikou jako trh. Více podnětů neznamená více klidu. Více lidí neznamená více blízkosti. Více dekorací neznamená hezčí Vánoce, více jídla více veselí, více dárků více pohody.
Více věcí neznamená více štěstí. Naopak — přetížení, srovnávání a tlak na dokonalost patří mezi hlavní zdroje úzkosti a vnitřní nespokojenosti. Paradoxně právě v prostředí davu roste stres a pocit osamění. Ne proto, že bychom byli sami, ale proto, že nepociťujeme opravdový zájem, nejsme viděni, slyšeni.
Jeden člověk v davu nic neznamená.
Psychologie zná zajímavý paradox: Čím více lidí kolem nás, tím méně pravděpodobné je, že nám někdo reálně pomůže, když to potřebujeme. To je tzv. efekt diváka či efekt přihlížejícího – lidé v davu často předpokládají, že někdo jiný zasáhne, v praxi pak nezasáhne nikdo.
Jeden člověk s opravdovým zájmem naopak dokáže překonat velkou zeď lhostejnosti davů — a jeho vliv je měřitelný:
- zvyšuje pocit bezpečí a důvěry,
- podporuje motivaci a smysl,
- posiluje pocit sounáležitosti.
Malá laskavost s velkým účinkem
Lidé často podceňují dopad malých činů – přestože tyto činy mají dle výzkumů silný účinek na pohodu druhých i na vlastní spokojenost. Jednoduchá gesta jako nabídnout pomocnou ruku, podělit se o kompliment, upozornit někoho, že je důležitý… mohou výrazně zlepšit náladu a mezilidské vazby.
Dokonce ty nejsnazší činy jako úsměv, poděkování, nikoliv „dobré rady“, ale jen pár potvrzujících a povzbuzujících vět dle psychologů v mozku dokážou uvolnit „hormony štěstí“ – oxytocin, serotonin a dopamin, které snižují stres a zlepšují náladu.
Laskavost je jako sníh. Vše, co pokryje, zkrásní.
Moderní výzkumy potvrzují, že i malé projevy laskavosti mají přímý vliv na náš nervový systém. Snižují stresovou reakci, zpomalují dech, uvolňují napětí. Tělo reaguje dřív než rozum. Jako by si konečně mohlo odpočinout.
Úsměv. Povzbuzení. Věta „to, co cítíš, dává smysl“.
Z psychologického hlediska jde o signály bezpečí a přijetí, které lidský mozek velmi citlivě vnímá. Umožňují dostat se i z nejhlubší krize.
Pozitivní psychologie opakovaně ukazuje, že malé projevy laskavosti mají disproporčně velký účinek. Nezlepšují nutně vnější okolnosti, ale zásadně mění vnitřní prožívání. A to je často to, co rozhoduje, zda situaci zvládneme, nebo se promění v trauma.
Laskavost je to dovednost, která pomáhá lidem přežít náročná období, bez zbytečného hrdinství, velikášství nebo cynismu.
Laskavost má mimořádný účinek nejenom na toho, komu je poskytována, ale i na toho, kdo ji druhému projevuje.
Laskavost působí oboustranně. Stejně silně jako na příjemce působí i na toho, kdo laskavost nabízí. Vzniká tichý kruh, ve kterém se lidskost vrací zpět. Bez potlesku. Bez pozornosti davu. A možná právě proto působí tak silně — protože není okázalá.
I nenápadný čin laskavosti, jednoduchá podpora druhého, třeba jen ochotou naslouchat, má pozitivní dopad na naši psychickou odolnost.
Každá pomoc druhému:
- podporuje vlastní sebeúctu a pocit smyslu,
- zvyšuje pocit životní spokojenosti.
Velký krok pro člověka
Americký psycholog Carl R. Rogers, zakladatel humanistické psychologie, hlásá, že empatie, bezpodmínečné přijetí samo o sobě léčí. Nevyřeší problém, přesto skutečně pomůže. Člověk se totiž přestává cítit sám proti celému světu.
Stačí jeden člověk, vstřícnost, projev zájmu. Stačí chvíle. Jeden akt laskavosti.
Ne věc. Ne zážitek. Ale přítomnost, pozornost, laskavost. To jsou dary hodné zlata. Úsměv je nad zlato. A nic nestojí.
Úsměv. Pár laskavých slov. Milé gesto. To můžeme darovat vždy a každému.
_________________________
Dárky, výzdoba, vánoční stůl. Možná na to nemáme dost času, prostředků ani energie. Možná letos o svátcích nebude všechno dokonalé. Možná letos nebude něčeho dost. Ale to neznamená, že nemůžeme mít dost lidskosti. Když je přítomná lidskost a opravdovost, když nechybí láska, málo se promění ve víc než dost. A někdy dokonce v hojnost. Z života se může stát pohádka, alespoň na chvíli, alespoň o čase Vánoc.
_________________________
Hledám pochopení, trpělivost, laskavost. Hledám (se).
Psaní je má terapie. Píšu. Píšu pro sebe i pro jiné. Tento článek je speciálně pro jednoho člověka, jako poděkování. Je to jeden člověk, který pro mě udělal více než mnoho jiných. Věnoval mi více než dost, bez zbytečných řečí, bez vytáček, bez nutnosti obhajoby, bez tlaku, bez podmínek, bez očekávání vděčnosti. V davu rodiny projevil lidskost, v zástupu měsíců prázdnoty a chaosu se stal zábleskem světla, které mi skutečně pomohlo neztratit se v temnotě. Nemusí být blízko, nemusí být přímé, stačí vědět, že je.
Skutečná pomoc se neměří počtem slov, ale rozsahem prostoru, který člověk dostane - pro sebe, pro uzdravení, pro své bolesti a svůj klid. Není moc lidí, kteří by takový prostor uměli druhému dát, ale stačí jeden a všechno se projasní, svět se stane lepším místem. Jeden takový člověk má dnes svátek. Přeji dostatek všeho, co rozezní srdce i svět tóny hojnosti. Děkuji, milá s.
