Článek
Celoživotní úděl
Na rozdíl od poruch neurotických jsou poruchy osobnosti celoživotní vzorce myšlení, prožitků, pocitů a chování, které se projevují v široké škále situací. Bokem stojí poruchy autistického spektra (PAS), tedy neurovývojové poruchy, které se primárně projevují potížemi v sociální komunikaci, opakujícími se vzorci chování a zájmů. Poruchy autistického spektra jsou vrozené, poruchy osobnosti se formují během života, ačkoliv se vzájemně mohou překrývat.
Zatímco neurotické poruchy jako úzkosti a fóbie, spojené z úzkostí a stresem, jsou nějak ohraničené časem a událostmi, poruchy osobnosti (stejně jako PAS) se ve větší či menší míře projevují permanentně. Způsobují problémy v životě a v mezilidských vztazích.
Oproti poruchám neurotickým jsou závažnější, také hůře zvládnutelné a léčitelné. Je to dáno i tím, že poruchy osobnosti jsou hluboce zakořeněné, člověk je tak vnímá jako svoji součást. Na rozdíl od neurotika tak člověku s poruchou osobnosti často chybí nadhled.
(Ne)chybí vám nadhled?
Člověku s poruchou osobnosti chybí náhled na to, že existují ještě jiné možnosti myšlení, cítění a chování a že si z těchto možností může vybrat. To logicky způsobuje závažné konflikty s okolím, ale i vlastní nespokojenost. I proto stojí za to se zkusit zamyslet nad svou osobností, vzorci používanými v každodenním životě a možnou poruchou. To je první krok ke změně, pokud se chcete vydat cestou ke spokojenosti.
Léčba poruch osobnosti je svízelná a dlouhodobá, popisuje MUDr. Přemysl Suchomel z Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod. Zaměřuje se na přijetí vlastních rysů osobnosti a osvojení způsobů, jak se s nimi naučit žít, jak s nimi reagovat v konfliktních situacích, aby člověk sám sobě neškodil. Léčba i diagnostika je pochopitelně ryze odbornou záležitostí, nejdříve se však člověk pro vyhledání odborné pomoci musí rozhodnout, musí chtít a musí si uvědomit, že nějaký problém, resp. poruchu má. S orientací může pomoct NZIP s návodnými informacemi garantovanými Ministerstvem zdravotnictví.
Níže najdete základní přehled charakteristického chování pro nejvýznamnější poruchy osobnosti, který postiženým i jejich blízkým může usnadnit cestu k nalezení, resp. hledání odborné pomoci. Může nasměrovat k vlastními sebepoznání, pokud tedy opravdu máte zájem zjistit, která porucha je ta „správná pro vás“.
Patříte mezi podivíny, ustrašené, úzkostlivé či afektované?
Psychiatrie poruchy osobnosti dělí třech klastrů, kdy první označuje jako podivíny a excentriky (klastr A). Patří sem i známá narcistická porucha osobnosti a stejně jako pro jiné, dramatizující, emotivní a afektivní jedince, resp. poruchy klastru B, také ustrašené, úzkostné a vyhýbavé (klastr C) platí, že jednoznačně náleží k danému člověku a podstatně ovlivňují jeho život (i život těch, kteří jsou mu poblíž). To je důvod, proč se vyplatí svoji poruchu znát, můžete tak odhalit své často skryté vzorce a vlivy, abyste se s nimi naučili lépe zvládat každodenní situace…
CHARAKTERISTICKÉ CHOVÁNÍ
pro nejvýznamnější poruchy osobnosti
__________________
Klastr A - podivíni
Paranoidní porucha osobnosti
- člověk má výraznou tendenci podezírat a žárlit na druhé
- snadno se cítí dotčený, osobně napadený nebo ohrožený
- velmi citlivě reaguje na narušení soukromí či osobních hranic
- silně zdůrazňuje potřebu nezávislosti
- často vyvolává konflikty a hádky
Schizoidní porucha osobnosti
(nezaměňovat se schizofrenií)
- člověk dává přednost samotě
- vyhledává minimum sociálních kontaktů
- působí chladně, odtažitě nebo emočně nezúčastněně
- skrytě touží po ocenění a uznání
- udržuje si odstup od lidí, může působit uzavřeně
- uchyluje se do světa vlastní fantazie
Schizotypální porucha osobnosti
(nezaměňovat se schizofrenií)
- člověk je výrazně excentrický a sociálně izolovaný
- inklinuje k magickému, ezoterickému či iracionálnímu myšlení
- vyjadřuje se neobratně nebo nezvykle
- má potíže pojmenovat a sdílet své emoce
________________________
Klastr B - afektovaní
Narcistická porucha osobnosti
- člověk velmi obtížně snáší kritiku
- působí přehnaně sebejistě a nadřazeně
- zároveň v sobě často skrývá pocity méněcennosti
- silně usiluje o pozornost a obdiv okolí
Histrionská porucha osobnosti
- člověk se chová okázale a dramaticky
- snadno podléhá vlivu druhých
- vyhledává vzrušující situace, v nichž může být středem dění
- přikládá velký význam svému vzhledu a přitažlivosti
Emočně nestabilní porucha osobnosti – impulzivní typ
- člověk jedná náhle a bez ohledu na možné důsledky
- snadno se dostává do konfliktů, zejména je-li omezován
- mívá prudké a obtížně zvládnutelné výbuchy vzteku či agrese
- jeho nálada se často a výrazně mění
Emočně nestabilní porucha osobnosti – hraniční typ
- člověk sdílí některé rysy impulzivního typu
- má narušený a nestálý obraz sebe sama
- navazuje bouřlivé, intenzivní a nestabilní vztahy
- vyvíjí extrémní snahu zabránit opuštění partnerem
- opakovaně hrozí sebepoškozením nebo se skutečně sebepoškozuje
- dlouhodobě prožívá pocit vnitřní prázdnoty
Disociální (antisociální) porucha osobnosti
- člověk nerespektuje společenské normy a pravidla
- necítí vinu za své chování, odpovědnost připisuje druhým
- má tendenci k agresi a násilí
- je emočně chladný a bezohledný k okolí
- někdy působí navenek charismaticky a přitažlivě
- dopouští se trestné činnosti
- často se vyskytuje spolu se závislostmi na alkoholu nebo drogách
__________________________________
Klastr C - ustrašení, úzkostliví
Vyhýbavá (anxiózní) porucha osobnosti
- člověk si dělá starosti a přehnaně přemýšlí
- vyhýbá se situacím, které by mohly být nepříjemné
- má silný strach z odmítnutí, ale zároveň touží po blízkosti
- často se objevuje společně s úzkostnými poruchami
Anankastická (obsedantně-kompulzivní) porucha osobnosti
- vyznačuje se extrémní důkladností a perfekcionismem
- je sužován neustálými pochybnostmi
- jedná přehnaně opatrně
- klade nadměrný důraz na výkon a povinnosti
- může se vyskytovat zároveň s obsedantně-kompulzivní poruchou
Závislá porucha osobnosti
- člověk je výrazně nesamostatný, často se cítí bezmocně
- vlastní potřeby podřizuje potřebám druhých
- má nízkou psychickou odolnost
- silně se obává opuštění partnerem
- intenzivně vyhledává pocit jistoty a opory v druhých lidech
Pasivně agresivní porucha osobnosti
- člověk dlouhodobě v sobě nese potlačený vztek
- soustředí se především na sebe
- má tendenci nedůvěřovat okolí
- působí chladně a odtažitě
- velmi důrazně si chrání své osobní hranice
Všechno dohromady?
Existuje i tzv. smíšená porucha obtížnosti, která spojuje charakteristiku více poruch dohromady. Psychiatrie přitom zná i diagnózu smíšená úzkostná a depresivní porucha, která kombinuje příznaky úzkosti a depresivní nálady, a řadí se mezi neurózy dle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10).
Pro všechny poruchy osobnosti platí, že nikdy neurčují celou osobnost člověka, vždy je provází i mnoho dalších, nezřídka pozitivních charakterových vlastností. Jednoduše, každý jsme jiný, jak říká známý savant Kim Peek. Každý máme svou jedinečnost, poruchu jako odchylku od toho, co je jinými považované za „normál“.
Uznání a respektování rozdílnosti, zacházení s každým, jako byste si přáli, aby s vámi bylo zacházeno, pomůže učinit náš svět lepším místem pro všechny. Buďte… buďte sví. Nemusíte být handicapovaní, abyste byli jiní. Každý je jiný!
S diagnózou, anebo bez?
Podle rozsáhlé meta-analýzy Univerzity Cambridge se odhaduje, že asi 7,8 % světové dospělé populace má některou formu poruchy osobnosti. V zemích s vyšší životní úrovní je to dokonce víc. Může být i kolem 9 až 10 %.
S poruchou osobnosti může žít — někdy bez diagnózy — až desetina lidí okolo nás. Jen se rozhlédněte!
Lze pozorovat i tzv. zvýrazněné rysy osobnosti, kdy člověk nese charakteristické znaky některé poruchy osobnosti, ale nejsou natolik rozvinuté, že by šlo o diagnózu. Někdy se však tyto zvýrazněné rysy osobnosti mohou v poruchu změnit.
Psychiatrie zná i výraz změny osobnosti, které se projevují v důsledku jednorázové extrémní či dlouhotrvající psychické zátěže (např. trauma z dětství), konkrétní katastrofické události, po duševním onemocnění nebo při organickém onemocnění.
Už víte? Rozhodně ne!
Ne, jeden článek, dokonce ani jeden text či jedna metoda, jeden odborný pohled nestačí k tak komplikované diagnóze, jako je porucha osobnosti. Jde jen o ten náhled, který člověka třeba přivede k vyhledání odborníka.
Poruchy osobnosti se diagnostikují nejenom na základě projevů konkrétní osoby, resp. osobnosti, klinický obraz se vytváří na podkladech detailní osobní a sociální anamnézy. Neobejde se bez přímého kontaktu s postiženým a jeho obrannými mechanismy, ale ani bez i důkladných psychologických vyšetření, které probíhají také pomocí dotazníkových metod a projektivních testů.
Kvalitní diferencování mezi poruchami osobnosti není možné bez dostatečné teoretické výbavy a zkušenosti. Např. odlišit narcistickou a histrionskou poruchu jen na základě charakteristických projevů a navržených kognitivních schémat je nemožné. Každá z těchto poruch má ale jiný psychodynamický základ a vyžaduje jiný terapeutický přístup, upozorňuje psychiatr MUDr. Zdeněk Faldyna z Psychiatrické kliniky FN Olomouc. K dobré diagnostice je zapotřebí zmapovat kognitivní schémata, základní obranné mechanismy a projevené vývojové potřeby, dodává psychiatr.
Pokud tedy opravdu chcete znáte svoji diagnózu, bez odborníků to jistě nepůjde!
Navíc, jak upozorňuje psychoanalytička a psychoterapeutka Nancy McWilliams, autorka publikace Psychoanalytická diagnóza, člověka nejde redukovat na „diagnózu podle seznamu symptomů“. Znamená to přehlédnout vnitřní svět pacienta — jeho objektivní vztahy, vnitřní konflikty, obranné mechanismy, stabilitu identity.
V praxi se i dva lidé se „stejnou diagnózou“ vždy chovají a prožívají velmi odlišně — právě kvůli rozdílům ve struktuře jejich osobnosti… Jak již zaznělo, každý jsme prostě jiný.
Psychologie je možná věda, ale psychoterapie je umění.
McWilliams říká, že diagnóza by měla být použita především pro plán léčby, pro konkrétní způsob psychoterapie a nápravy vedoucí ke zkvalitnění života, proto je užitečná zejména pro postiženého člověka. Nikdy nemá být prostředkem pro škatulkování či dokonce odsuzování okolím. Toto negativní a zraňující zjednodušování lze až nebezpečně často registrovat ve zdejších diskuzích dokonce včetně sklonů laiků zaměňovat svůj subjektivní nepodložený názor za objektivní, ne-li odborný pohled, nedávno například v rozsáhlé diskuzi pod článkem o životě s autistou.
Dítě svých rodičů hledá pochopení
Tímto vyzývám k pochopení, pochopení pro jinakost, pro poruchy jiných od normálu. Za to děkuji.
Jakkoli se mohou projevy konkrétní poruchy či přímo osobnost člověka jevit šíleně, je třeba mít na paměti, že nejvíce je postižený právě onen člověk (a jeho okolí). Postiženým je ten, kdo s konkrétní diagnózou, poruchou, porouchanou osobností musí přímo žít, zaslouží si pochopení, nebo alespoň snahu o pochopení…
__________________
Psaní je má terapie. Píšu.
Hledám teorii pro praxi života. Z onkologie jsem se dostala na psychiatrii, stres a extrémně náročné životní situace probudily dávná traumata z dětství. Má psychika je narušená, pociťuji zmatek a chaos, a tak se snažím nějak zorientovat. Snažím se najít to porouchané, příčiny i možnosti, jak s jít dál, samozřejmě s pomocí odborníků. Narážím, na nepochopení, nezájem, nevstřícnost. A tak hledám i to. Hledám svoji diagnózu. Hledám (se).
