Článek
BAREVNÝ PODZIMNÍ ČAS
Doba klidu flory i fauny
Letní měsíce utekly v činorodé práci kolem zahrady. Podzimní slunce už zacházelo za náš kopec dost brzy, s ním i pomyslné teplo. Také my v podzimní čas jsme končili dřív. Vše, co jsme sklidili ze záhonků, jsme uskladnili ve sklepě pod chatičkou. Co bychom mohli zavařit, nakonzervovat, popřípadě dát k ledu, to jsme odnesli domů. Po večerech měním sklizeň v sladké potěšení.
Zavařuji, kompotuji
Ovoce není výstavní, ale tu trochu rybízu namixuji, přidám cukr se želatinou a tři skleničky rybízové marmelády stačí na vánoční cukroví. A až se někdo zmíní, že linecké cukroví nemá chybu, budu na vrcholu blaha. Taky třešně plné červíků jsem všechny rozpůlila, zalila octovou vodou a tento postup jsem opakovala třikrát, aby byla jistota, že bílkovin bude co nejméně.
Co se tyče malých, skvrnitých jablíček, ty jsem každé oloupala, odstranila jadřinec, dala povařit do hrnce a po této proceduře jsem po zvážení obsahu zjistila, že celou sklizeň ze starých jabloní máme uskladněnou v deseti malých sklenicích. Ale přesnídávka byla výborná. Prostě nic se nevyhodí, vždyť to dalo tolik běháni, práce a starostí. Ráno na zahradu zaběhnout a otevřít fóliovník, večer opakovat stejnou cestu, ale ještě zalít rostliny. Během jedné takové pracovní činnosti, kdy jsem na záhoně vytrhávala plevel jsem si vzpomněla na příhodu, která byla pro mě trochu ostudná.
Jak jsem plela u budoucí tchyně
V době námluv se svým prvním manželem jsem se jela „ukázat“ k jeho rodičům na chalupu do východních Čech. Jako holka z vesnice, i když správně z malého městečka, jsem se chtěla předvést v dobrém světle, že jsem pracovitá holka a není mi žádná práce cizí. Po krátkém přemlouvání budoucí tchyně v sobotním odpoledni, kdy se sedělo u kafíčka na zahradě a na práci se nemyslelo, mi byl přidělen k vypletí záhon cibule. Byla jsem spokojená s jejím návrhem a výběrem tohoto záhonku, protože mé znalosti z hodin výuky na pozemku byly minimální, ale cibuli, byť ještě malou, poznat v plevelu nebylo těžké.
Jenže má budoucí tchyně mě zapomněla informovat o dalších vzešlých malinkatých rostlinách na konci záhonu cibule. A já pleji hodinu, pleji i víc. Záhonek vzorně vypleji a jdu oznámit budoucí tchyni, že by se měla jít podívat. Ovšem její výraz v obličeji, který jsem viděla chápu až dnes. Úlek, těžce popadající dech a jen otázka-kde jsou ty řádky sotva vzešlé karotky?
Můj zrak směřoval na velký kompost v dalekém koutu zahrady. Styděla jsem se a celý večer se omlouvala. Jejího syna jsem si vzala, manželství nám sice nevydrželo, ale tchyně vydržela mlčet a nikdy se o mém vydařeném pletí nezmínila.
S takovou zkušeností jsem se už nikdy nehrnula do odstraňování plevele, takže moje máma řadu let musela na zahradě se s touto prací vypořádat sama.
Co můj kamarád Vlčák
Ač se mi to zdálo ještě před několika měsíci nemožné, podařilo se mi z vlnitého terénu u plotu vytvořit alespoň takový český golfový trávníček, občas navštěvovaný partou krtčích tunelářů. Musím však podotknout, když jsem obdržela v závěrečných úpravách terénu velikou pochvalu, od kolem jdoucích sousedů z horních zahrad za svou dřinu, musela jsem objasnit, že nejen já sama mám zásluhu na této situaci. S nástrojem, který se jmenuje krumpáč, pracuje hlavně můj manžel a jeho přičiněním byla udusaná hlína prorostlá spletí kořenů, oddenků, cibulek rozkopána a kořeny přesekány a já je mohla nato vybírat a odnášet na kompost. Prostor zbavený kořenů jsem uhrabala, z hlíny vytahala kameny a v závěru pohodila semínko trávy, dobře zalila. Travička narostla a nadešel čas pro Vlčáka. S radostí mohu napsat, že můj Vlčáček nezklamal. Osekal trávu tak, že křovinořez už nemá šanci v této části pracovat. Ovšem stačí kamínek na trase a Vlčák zaskřípe zuby a zastaví se. Pak si musím Vlčáka udobřovat, otočím jej vzhůru bříškem a polechtám pod kolečkem, polechtám pod druhým, otočím a Vlčák seká jako by se mu kamínek vyhnul. Trávníček, jak sliboval výrobce sekačky, je opravdu pastva pro oči – ty moje určitě. Jsem dokonce pyšná na Vlčáka a jeho práci. Nyní můžu posekat velkou část zahrady, dokonce i meze. Vlčák chce také po práci trochu té čistoty. Z koleček vytahám a odtočím suchou trávu, očistím i kabátek smetáčkem a máš ode mě na deset dní pokoj. A odnesu sekačku na vyhrazené místo, které jsme mu určili v nářaďovně.
