Článek
Buď mi vítán, člověče. Vážil jsi dlouhou cestu, aby ses ke mně sklonil a napil se čisté vody z mého pramene. Neboj se a vstup do kamenného přístřešku, který mi lidé postavili, abych měla vodu křišťálově čistou. Co žádáš? Žiješ v krajině, která je bohatá na zvěř, v hlubokých lesích najdeš lesní plody, na loukách rostou byliny, které uzdraví tebe i dobytek. Co ještě víc potřebuješ? Než se vydám na dlouhou cestu, vyslyším tě, ale rychle! Vy potřebujete vodu a na co? Na zalévání zahrady, aby byla bohatá úroda zeleniny, do sadu na ovoce, taky aby vám hladem nebrečely děti, v zimě bylo dost sena pro koně i krávy. Tvrdíš, že všude kolem je sucho, slunce spaluje stromy v sadech, suché listí padá ze stromů jako na podzim. Takový každodenní žár, který trvá už dlouho, unavuje lidské bytosti i zvířata. Přišel jsi v pokoře, prosíš o pomoc pro všechny lidi, nejsi sobecký, taky já se budu cestou dívat, zda jsi mluvil pravdu a lidé si berou vodu na zalévání. Pomohu vám. A nyní mě musíš už nechat stékat dolů. Rozteču se ze svého domovského pramene do neznámé krajiny, přes kamínky, oblázky z této moravské hory přímo dolů, každou chvíli se ke mně zprava i zleva přidá potůček, získávám s nimi stále větší sílu, dohromady jsme už silný potok. Nejsem osamocena, s novými kamarády si hrajeme, kdo vytvoří na hladině nejvíc vlnek za sebou. Stává se ze mě mohutná řeka. Břehy mám obrostlé vzrostlými stromy. Ale i přes ně vidím v dáli štíhlé věže kláštera i města. Až sem je slyšet šum a výkřiky prodávajících na trhu. Lidé vykřikují jméno krále, který jejich město obdaroval svou návštěvou při tažení do sousední země. Kolem mě jsou sady, zahrady, lidé si nabírají ze mě vodu, zalévají, při práci si i o mně zpívají. Ještě netuší, že zítra budou svého krále oplakávat. Splnila jsem přání jednoho z nich. Volají na mě Moravo a děkují za vláhu.
Od té doby uteklo v řece Moravě hodně vody, avšak jednou by mohl náhodný návštěvník hor slyšet tento rozhovor. Celý den Tě pozoruji, říkám příchozímu, můj silný hlas je hodně daleko slyšet, musím chránit svým silným hlasem všudypřítomnou přírodu. Přicházíš za mnou sám, nebo za lidstvo. Jsi jeden z těch lidských tvorů, kteří si samolibě s pýchou přivlastnili přívlatek „páni tvorstva. Chceš se dostat výš, než jsem já, stavíš kvůli tomu stezky až do oblak, spojuješ dvě hory kývající se lávkou, tvé lidské bytosti jsou bytosti, ale nejsou lidské. Z každé své činnosti chtějí mít zisk, ať to stojí, co to stojí. Co po mně žádáš? Musí to být dost důležité, když jsi vyšel za mnou pěšky. Většinou jezdíte na příšerách, které zapáchají a rámusí. Po jejich návštěvě musíme dlouho větrat. Sleduji tě z výšky svých 1423 m celý den. Plahočíš se přes kameny, kosodřevinu, tvé značkové oblečení je zničené.
Příchozí neměl náladu poslouchat výtky od někoho, koho ani nevidí. Pod kamenným přístřeškem si nabere vodu do dlaní, napije se, ale vodu vyplivne. Raději přejdu k úkolu, který chci po tobě splnit. „Poslouchej řeko, letos je už několik měsíců tropické počasí, my dole potřebujeme vodu, chceme si naplnit bazény, abychom se mohli po práci osvěžit, ale když vidím ten tvůj pramínek, myslím si, že ty nemáš sílu mně i ostatním pomoci. Neměl jsem se sem plahočit, odcházím. Nechtěla jsem věřit tomu, co jsem slyšela. Dopadl na mě smutek, a však pomalu přecházel ve zlobu na celé lidstvo. Cítila jsem se každým dnem silnější, pramen přilákal plno černých dešťových mraků. Když jsem se cítila silná, vyrazila jsem cestou dolů. Za podpory dešťů, bičujících celou krajinu, nabírám stále víc a víc vody a už mám před sebou město, které si staví proti mně kamenné zábrany, Pryč s nimi, křičím a bořím vše, co mi stojí v cestě, nenechám lidstvo, aby mně přikazovalo, kudy mám téct, žádná koryta, poldry. Se mnou se spojují další řeky, kterým se nelíbí, jak se lidé staví k přírodě. Rozléváme se do krajiny. Cítím, že jsem lidem za jejich aroganci předvedla, co umí příroda. Vím, že mnoho lidí si naříká, proč zrovna my? Zrovna Vy ukážete, že to myslíte s přírodními živly vážně, vy budete muset s nimi navázat kontakt, ubezpečit je, že nás budete citlivě chránit a možná vznikne přátelství mezi námi. Snad ještě není pozdě!
Lidé, berte vážně varováni P Ř Í R O D Y!
