Článek
Řemeslo má zlaté dno
S manželem patříme ke generaci, která si po pracovním vytížení užívá v důchodu zaslouženého odpočinku. Taky je pravda, že našich volných dnů občas využívají děti, abychom jim pohlídali vnoučata, psy či domy i zahrady. Letošní léto jsme přislíbili dceři, že jim pohlídáme starého psa, kterého si nemohou vzít s s sebou na dovolenou do Chorvatska. Dostali jsme instrukce na to, jak se postarat o čistotu bazénu, také o velkého hluchého psa, které květiny mám zalévat denně, které jednou za týden a snad by rad, doporučení bylo víc, avšak manžel koukl na hodiny, což byl rozkaz k odjezdu. Naše mladá rodinka přikurtovala své dvě děti do sedaček automobilu a odjela na delší čas k moři. Na druhý den jsme poleželi u bazénu se slanou vodou, pes byl taky v klidu, prostě pohoda. Jenže abychom to neměli zas tak klidné, u večeře jsem z pusy vytáhla něco tvrdého. Bohužel byla to moje keramická, ne zrovna levná, korunka z horní jedničky. Co teď? Je pátek večer. Od domova jsme 250 km, nikoho tady neznáme. Budu muset v pondělí obvolat zubní lékaře, které najdu na internetu. Tak se stalo. Z 5 vyhledaných lékařů mě první tři odmítli, soukromá klinika by korunku nalepila, ale za částku blížící se k mému důchodu. U posledního lékaře mobil dlouho vyzváněl, avšak jeho slova mně udělala krásný den. Sice musíme ujet 50 km brzy ráno do jiného města, ale to je už maličkost. Pozor, pro lékaře jsem byla bolestivý případ, zaplatila jsem jen 400 Kč a obdržela jsem na tuto částku i doklad. Musím to zaklepat, k mé radosti korunka drží.
Tato příhoda mě donutila k zamyšlení o budoucnosti zubního lékařství u nás, ale i o stavu chrupu naší mladé generace. My jsme měli, ještě jako děti, povinné 2 preventivní prohlídky za rok. Neměli jsme, jako dnešní generace, možnost při prohlídce ležet v ergonomickém křesle, ale zuby jsme měli zdravé. Každému je jasné, že mladý lékař, který jde do praxe, má finanční nároky na zařízení ordinace obrovské, půjčky a zase půjčky. A ty se musí splácet, taky rodina nemůže stát stranou, dentální materiál je stále dražší. Vše se pak objeví na ceně zákroku. Bohatí pacienti budou mít chrup jedna radost, a bohužel ti pacienti s menšími příjmy budou zubní péči oddalovat až o zuby přijdou.
Tady se nabízí řešení, které už v historii mělo své zastoupení. Jak jsem v úvodu napsala. Řemeslo má zlaté dno. Adepti, kteří nastoupí po základní škole na učiliště -obor „kovářské jemné nástroje,“ mohou o zlatém dnu tohoto řemesla uvažovat. Budou-li mít po třech letech výuční list a svého mentora, mohou bez potřebné kovárny, avšak na pozvání rodiny, trhat tedy extrahovat zuby. Náhrady však kovářští mistři nedělají.
Vrátíme se do středověku? To by si snad nikdo nepřál!
