Článek
JAK PŘIŠEL PODZIM JEN NA NAŠI ZAHRÁDKU
Abych ti, milý čtenáři, odhalila a vysvětlila název tohoto článku, musím se k tomu prokousat dalšími činnostmi. Nezkušená prací na zahradě, jsem se snažila informace k určité činnosti hledat v knize „Tisíc rad zahrádkářům“. Jednou jsem se do práce pustila sama, bez instruktáže odborníků z knihy či internetu. První taková zodpovědná práce byla obnova starých jahod. Bývalá majitelka měla na záhonech položenou černou folii, v rozřezaných místech rostly skrz folii rostliny jahod, ale i zeleniny. S touto zkušeností se musím s vámi podělit.
Můj pracovní postup při sázení jahod
Stojím nad záhonem, na který v příštích minutách budu sázet novou přísadu jahod. V kbelíku vedle sebe mám motyčku, starý nůž, nůžky a na měření pásmo. Nejdůležitější věc však mám v kapce pracovních kalhot, je to kus bílé křídy. Na záhoně máme už položenou černou zahradní folii, na které si vyznačím právě křídou křížky. Ty pak nožem co nejméně rozříznu, následovat pak bude vyjmutí malých rostlinek z vody, zastrčení každé do hlíny přes rozříznutý křížek ve folii. Představuji si dokonale odvedenou práci.
První krok – pásmem změřím délku a šířku záhonu, provedu matematický výpočet a mám mít na záhonu třicet rostlinek. Beru bílou křídu, vyměřuji a začínám na černé pozadí kreslit bílé křížky. Opatrně našlapuji po folii, abych si zrytý a hráběmi urovnaný záhon moc nepošlapala. Mám vyznačeno, zahleděná na černou folii, jsem i pyšná na svou práci. Pochlubím se manželovi, pochválí mě, ale jen malou poznámkou, prý jestli nejsou jahody moc u sebe, mě dokáže vyvést z míry natolik, že začnu znovu celý záhon přeměřovat a dělat větší mezery mezi rostlinami. Na nově vyměřené křížky více přitlačím na křídu. Znovu poodstoupím, co ovšem vidím, to se ani neptejte! Ve spleti plusů se nevyznám, kdybych začala řezat riskuji, že zničím folii. Ale třetí vyměřování se už nekoná. Rozzlobená sama na sebe řežu podle citu a vnitřního přesvědčení. Vždyť mám aprobaci výtvarnou výchovou, tak bych měla mít rozměry v oku. A opravdu, vcelku jsem se s odhadem trefila. Plusy jsem postupně, klečíc na kolenou, nožem nařízla, vzala sázecí kolík, udělala v rozříznuté fólii dírku do hlíny a pak různě možným způsobem zasunula do dírky kořínky jahody a snažila se prstem ve stísněném prostoru pod fólií přitlačit alespoň trochu hlíny na kořeny a ke stonku. Několik hodin s bolavými koleny jsem přesazovala jahody a říkala jsem si, že se mi určitě tato dřina vyplatí. Jahody byly omlazeny, avšak teď bych potřebovala omlazovací proces já. Zalila jsem pořádně malé rostlinky a doma se naložila do vany i já a přidala různé koupelové přísady. Milé jahody, kdo bude vypadat zítra líp?
Pár dní pak sleduji jahody, ale nevypadají vábně, i když zalévám a zalévám, začínají i usychat! K mé náladě si ještě přidal náš soused, který se vrátil se ženou ze zahraniční dovolené od moře. Zeptal se mě: „Moje žena byla včera večer tady zalévat a povídala mi, že už začal asi podzim, že máte na záhoně opadané listí ze stromů. Teď ale vidím, že jabloně jsou ještě zelené.“ Pochopila jsem! To mé suché jahodové listí dalo vidinu podzimu.
Druhý den jsem začala s jahodovým šílenstvím znovu, a hlavně poučena sousedovou ženou, že musím do každé díry udělané sázecím kolíkem, nalít nejdříve hodně vody, udělat bahýnko a teprve potom zasadit jahodu a mokrou hlínu pořádně kolem jahody utlačit. Pokorně jsem zase několik hodin lezla po kolenou. Po této námaze jsem měla už radostné výsledky-rostlinky zůstaly až do zimy zelené. Sousedům jsem pak přečetla o jejich dovolené.
