Článek
Česká republika stárne a postupně vymírá. Tento trend je známý, ale poslední dobou se prohlubuje a rychlost stárnutí naší populace nabírá na obrátkách mnohem více, než se očekávalo. Samozřejmě to není problém jenom náš, podobně na tom je i zbytek Evropy. Věk prvorodiček se zvyšuje a počet dětí na jeden pár je stále nižší a nižší. Taková situace je základem pro vážné sociální problémy.
Děti jsou totiž tou největší investicí státu, kterou vláda může udělat. Jenže naši politici nevidí, nebo nechtějí vidět, do jakého problému se řítíme, aniž by kdokoliv z nich cokoliv dělal. Tento rok nás navíc pravděpodobně čeká nejnižší porodnost od roku 1918 a odhaduje se, že se to jen tak nespraví.
V prvním čtvrtletí tohoto roku se narodilo pouze 20 tisíc dětí, což je o 11 % méně než ve stejném období minulého roku. Odhaduje se, že do konce roku se jich narodí celkově pouze 80 tisíc. Historické minimum od začátku sledování tohoto ukazatele v naší zemi je však 89 tisíc nově narozených dětí za jeden rok.
Slabé ročníky znamenají, že na pracovní trh vstoupí méně lidí, než bude těch, kteří z něj budou odcházet. To znamená, že celá naše ekonomika bude upadat a státní rozpočet se bude zmenšovat. A z čeho budeme následně vyplácet důchody nebo splácet státní dluh? Nízká porodnost je tím největším dlouhodobým problémem, kterému čelíme.
Problém, který dnes máme, je však dlouhodobý a pokles přesně kopíruje trend z 90. let minulého století. Tehdejší slabé ročníky plodí další slabé ročníky. Navíc narážíme na to, že mnoho mladých lidí se bojí mít v dnešní době děti, protože se obávají, že nebudou schopni potomky uživit.
Nejlepší doba pro dítě
To, kdy budeme mít dítě, není jenom volba, ale i biologicky daný moment. Nejvyšší plodnost mají lidé ve věku mezi 25 až 30 lety. Pro ženy je také lepší první dítě příliš neodkládat, protože od 30 let roste pravděpodobnost, že porod budou provázet komplikace ohrožující dítě i matku.
U žen se dokonce po 35 letech života začíná snižovat šance na otěhotnění. Samozřejmě se jedná o průměrná data. Neznamená to, že by i ženy ve 40 letech nemohly přivést na svět zdravé dítě bez komplikací. Jenže u starších žen ubývá přirozených porodů a jsou mnohem častější císařské řezy.
Vždy se samozřejmě jedná o individuální rozhodnutí, které může mít více důvodů pro odklad početí potomků. Délka studia se neustále prodlužuje a mladí lidé mají dnes mnohem více možností cestovat a budovat kariéru, což v jejich rozhodnutí může hrát velkou roli.
Tato země není pro děti
Navíc posledních několik let je provázeno rekordní inflací, což není úplně ideální prostředí pro přivedení dítěte na svět. Mnoho mladých lidí bez úspor si není jistých, že budou schopni za rok uživit sami sebe, natož rodinu. Pro starší lidi to může znít sobecky, ale plodit potomky v době, kdy řada mladých neví, jak vyjde, není rozumné.
Problémem je i bydlení, které je neustále dražší. Bez finanční pomoci rodiny nemají mladí lidé možnost získat vlastní bydlení. Nájmy se naprosto běžně pohybují ve výši, která je běžná pro splátky hypoték. Navíc pokud žijeme v nájmu, tak nad námi vždy visí hrozba, že nám pronajímatel dá výpověď, a my budeme muset během několika týdnů nebo maximálně měsíců hledat nové bydlení.
Cena bydlení a energií navíc často dosahuje výše jednoho platu. Pokud jeden z rodičů odejde na mateřskou dovolenou, páru by nezbývaly téměř žádné peníze na mimořádné události, jakými mohou být například rozbitý spotřebič nebo jiný naléhavý výdaj. A není to pouze bydlení, co mladé trápí ve vztahu k založení rodiny.
Zdražování jsme pocítili naprosto ve všech oblastech běžného života. Ať už jde o potraviny, pohonné hmoty, či oblečení. Inflace je sice dnes již zkrocená, ale nemáme jistotu, že se podobná situace nebude opakovat za pár let. Další vlna zdražování by byla pro každou rodinu bez úspor a s dětmi fatální.
Vláda musí konat, aby dodala impuls pro stabilní rodinné prostředí. Viděli jsme v 70. letech minulého století, že státní zásah může lidi motivovat k výraznému zvýšení porodnosti. Pokud by probíhala výstavba nových bytů, které by stát rozdával za výhodné ceny mladým rodinám, alespoň by to pomohlo zmírnit strach ze ztráty střechy nad hlavou.
Stát by také lidem s potenciálem mít dítě mohl poskytovat výhodnější půjčky a hypotéky, což by je také mohlo lépe připravit a motivovat k rodinnému životu. Mnozí by si přáli, aby to byly půjčky bezúročné, ale to není dobrý nápad, protože po čase by státu došly peníze, stejně jako se to stalo na konci 70. let komunistům, kteří lidem za každé dítě odpouštěli šestinu státní půjčky.
Děti jsou sice pro stát tou nejlepší investicí, ale jejich pozitivní vliv na ekonomiku se projeví až za 20 let, možná později. Bylo by nešťastné opět střídat silné a slabé ročníky podle ekonomiky státu, protože vždy je lepší udržovat porodnost stále stejnou. Odchod velmi silných ročníků do penze je enormní zátěž pro ekonomiku.
Zdroje:
