Článek
Rozvoj technologií je něčím, co nám nyní dává neuvěřitelné možnosti. Abychom se dostali na neznámá místa, již nemusíme studovat mapy, ale stačí nám aplikace s GPS. Když něčemu nerozumíme, dané téma nemusíme složitě studovat, ale stačí si najít shrnutí na internetu. Když se nudíme, nepotřebujeme přátele, ale stačí nám herní aplikace.
Ačkoliv to vše má své výhody a může nám zjednodušit život, přináší to s sebou i rizika, která bychom neměli podceňovat. I když se může zdát, že mít v kapse přenosné zařízení s většinou vědomostí lidstva má pouze výhody, není tomu tak.
Už v roce 2007, kdy byly chytré telefony oproti dnešku poměrně „hloupé“, se ve vědecké komunitě začaly zkoumat dopady technologií na lidský mozek. Jihokorejští vědci tehdy nalezli souvislosti mezi lidskou schopností zapamatovat si hesla a data a používáním mobilních telefonů a počítačů.
V roce 2012 na toto téma navázal německý neurolog a psychiatr Manfred Spitzer se svou knihou Digitální demence. Spitzer je velkým kritikem dnešní digitální společnosti a tvrdí, že kdyby v dětství měl Steve Jobs nebo Bill Gates mobilní telefon, nikdy by nic nevynalezli.
Digitální demence
Digitální demence je dávána do souvislosti s tím, že naše mozky postupně degenerují, protože přestáváme mít potřebu je zapojovat. Když něco nevíme, jednoduše si to najdeme. Ztratili jsme nutnost nad věcmi přemýšlet a pouze přebíráme cizí myšlenky, což značně omezuje zapojení mozku.
Spitzer to ilustruje na příkladu řidičů, kteří se spoléhají na GPS. Nemají tedy potřebu zapamatovat si cestu, a jejich orientační smysl upadá. To potvrzují i další studie, které odhalily, že u lidí používajících navigaci v mobilních telefonech se snižuje propojení hipokampu s jinými částmi mozku. Hipokampus je přitom klíčovou částí mozku pro prostorovou orientaci.
I když se řada výzkumníků se Spitzerem shodne, jsou i tací, kteří s tvrzením o digitální demenci nesouhlasí. Mezi největší kritiky patří americký politolog a ekonom James Flynn, který poukazuje na to, že od začátku 20. století se průměrný IQ společnosti neustále zvyšuje.
Vliv na dětské mozky
U lidí, kterým je nyní kolem 30 let, byl nástup technologií postupný, a jak dospívali, přibývaly i technologie. Jenže u dnešních mladých lidí, a hlavně dětí, je situace jiná. Ty se již narodily do doby, kdy jsou jim tyto technologie běžně dostupné od útlého věku. Pozoruhodné je také to, jak intuitivně umí s chytrými zařízeními pracovat. Mnohem lépe než lidé, kteří s nimi nemají předchozí zkušenosti.
U dětí se díky tomu rozvíjí schopnost zvaná multitasking, což znamená, že mohou vykonávat více činností najednou. Například poslouchat podcast, kontrolovat sociální sítě a zároveň hrát nějakou hru. I když může být pozitivní zvládat více věcí najednou, ukazuje se, že to vede ke ztrátě pozornosti a snížené schopnosti soustředit se.
Neschopnost soustředit se na jednu věc a dělat ji co nejlépe může vést k poklesu produktivity až o 40 %. Pro děti to představuje problém hlavně ve škole, kde nejsou schopné se po celou vyučovací hodinu soustředit na jedno téma.
Navíc děti postupně ztrácejí zájem o čtení knih a jiného textu na papíře. I když na svých obrazovkách čtou neustále, bylo zjištěno, že pro mozek je přirozenější čtení z papíru než z obrazovky. Z papírové formy si děti dokážou zapamatovat až o 30 % více informací než při čtení z počítače.
Kritické myšlení v ohrožení
Riziko pro společnost představuje i úbytek kritického myšlení. Příliš jsme si zvykli považovat informace na internetu za pravdivé a necítíme potřebu si je ověřovat. Někdy jde o informace nepodstatné, ale někdy může jít o něco, co změní naše vnímání světa nebo politiky.
Dnes vidíme rozmach různých bláznivých teorií, jako například teorie o ploché Zemi nebo jiné na první pohled nesmyslné úvahy. Skoro to vypadá, že se tito lidé vyrojili až s rozvojem sociálních sítí. Jenže oni tu byli vždy, ale neměli tolik možností, jak se sdružovat do komunit. Nejen, že se nyní mohou navzájem utvrzovat ve svém přesvědčení, ale mohou také šířit své argumenty.
Mnoho lidí si neuvědomuje, že vše na internetu nemusí být pravda. Pouze velmi malá část obsahu na internetu je ověřována někým dalším. Každý si může napsat cokoliv, i když je to sebevětší nesmysl. Proto se často stává, že nejsme schopni rozlišit, co je pravda a co není.
Měli bychom si tedy vyhledané informace minimálně jednou ověřit a nepovažovat je hned za fakta. Zapojení kritického myšlení může hrát klíčovou roli v tom, zda bude náš světonázor založen na reálných informacích, nebo na lžích šířených někým jiným. Internet se totiž dnes mění v bojiště, kde se vedou bitvy o přízeň lidí.
Zdroje:
