Článek
Nacistická ideologie byla v Německu před 2. světovou válkou protknuta spiritismem, tajemnem a okultismem. Tehdejší vysocí politici se vzhlédli v trendu mystických seancí, které byly ve vyšší společenské třídě na přelomu 19. až 20. století velmi populární. Samotná hlavní myšlenka strůjců masového vyvražďování spočívala ve víře v nadřazenost germánské rasy.
Víra v nadřazený árijský typ člověka spočívala ve starých bájích a legendách, které vrcholní nacisté předkládali společnosti jako pravdivá historická fakta. Celé to skončilo masovým vražděním, které bylo posunuto na průmyslovou úroveň. Vše přitom vyplývalo z přesvědčení, že ostatní etnika jsou méněcenná.
Mnoho příběhů bylo záměrně upraveno, aby vyznívaly epičtěji a jiné, než germánské postavy s árijskými rysy byly upravovány, nebo z příběhů mizely úplně. Následně takové povídky využívala německá propaganda, aby veřejnost přesvědčila o správnosti vedení útočné války proti zbytku světa.
Kněz černé magie Heinrich Himmler
I když byl samotný vůdce třetí říše Adolf Hitler vášnivím fanouškem magie, tak do politiky ji naplno přinesl až jeho pobočník Heinrich Himmler. Ten sám sebe označoval za „kněze černé magie“ a okultismem protkal i obávané jednotky SS, kterým velel.
Ironií je to, že monstrum Himmler, který vydával rozkazy k masovým vraždám a bizarním experimentům na lidech, se nikdy vykonávání těchto hrůzných činů neúčastnil. Bylo to z důvodu, že se mu z pohledu na krev dělalo špatně a nevolno. Ve skutečnosti byl oproti ostatním malého vzrůstu a ani se neúčastnil 1. světové války jako jeho kolegové, protože mu v době vypuknutí tohoto konfliktu bylo pouhých 14 let.
Hledal tedy svoji vlastní výjimečnost právě v magii, protože se dozvěděl, že jedna jeho příbuzná byla upálena jako čarodějnice. To mu dodalo víru, že on sám oplývá schopnostmi magie. Vysílal příslušníky jednotek SS do všech koutů světa, aby nalezli prastaré relikvie spojené s různými náboženstvími.
Přesto, že si nacisté vedli pečlivé záznamy o všech výpravách, tak se mnoho informací nedochovalo, protože na konci války byly tyto dokumenty hromadně páleny. Od účastníků některých výprav existují svědectví, že jejich cesty vedly například do vzdáleného Nepálu. V hledáčku nacistů byly bájnými relikviemi například archa úmluvy, svatý grál nebo kopí osudu.
Kromě vojenské a politické moci se Himmler snažil koncentrovat ve svých rukou i moc náboženskou. Nesnášel nejen židovskou víru, ale i tu křesťanskou. Důvodem bylo to, že křesťané ve středověku pronásledovali domnělé čarodějnice, které mučili a upalovali. Kolem čarodějnické esoteriky se přitom Himmler snažil vybudovat svůj nový kult.
Název tohoto kultu zněl „Černé slunce“ a jako sídlo si symbolicky vybral hrad Wewesburg, kde byly ve středověku vyslýchány a mučeny čarodějnice. Pořádal zde seance svých jednotek, a také shromažďoval nalezené artefakty. Chtěl, aby mělo toto místo v budoucnu větší důležitost pro náboženství než samotný Vatikán.
Nejsou čáry jako čáry
Kromě magie se však nacističtí vůdci spoléhali ještě na jednu věc, která jim měla vyhrát válku. Tou byly drogy, které ve velkém sami užívali a zásobovali s nimi i útočné jednotky a personál koncentračních táborů. Lišily se však ty, které brala elita státu od těch, které užívali běžní vojáci. Ti nejvyšší si užívali kokain a ostatním byl podáván pervitin.
Pro běžné vojáky nebo obsluhu táborů smrti byl pervitin prostředkem pro zvýšení výkonnosti. Například během bleskové války byli vojáci na drogách schopní urazit větší vzdálenost na nepřátelském území. Omamné látky měly vrahům v koncentračních táborech dodat odvahu k hrůzám, které způsobovali každý den.
Pervitin byl německý lék, který byl patentován v roce 1937 a až do roku 1939 byl volně prodejný. Získal si tedy početnou klientelu hlavně v Berlíně. Jeho popularita byla enormní a prodeje často přesahovaly ty, které měla Coca-cola s obsahem kokainu. Nová německá droga byla natolik běžná, že by se její konzumace dala přirovnat k dnešnímu pití kávy.
Užívání pervitinu je možným vysvětlením euforické nálady, která v Německu panovala ve společnosti před vypuknutím 2. světové války. Lidé byli doslova v rauši a pod vlivem propagandy propojené s okultismem byli odhodláni získat nová území.
Poprvé byly drogy vyzkoušeny již při okupaci Československého pohraničí, kde bylo potřeba, aby vše proběhlo rychle a bez zbytečných konfliktů. Následně byly v plném boji využity při vpádu do Polska a útoku proti Francii. Díky tomu mohli vojáci pochodovat i několik dní v kuse.
Užívání drog bylo však nakonec i příčinou naprosté porážky Německa. Adolf Hitler v průběhu války užíval víc a víc drog, které ho přiváděly do euforických stavů, ve kterých odmítal přijmout realitu. Již v roce 1943 k němu chodili jeho generálové a apelovali na uzavření míru alespoň s východem nebo západem. Jenže Hitler v rauši odmítal vidět realitu, a nakonec nechal obsadit celou svoji zemi jednotkami spojenců, které již Němci nemohli nijak zastavit.
Zdroje:
