Článek
Věděl jsem, že nic není zas tak žhavé a ten život se vždycky nějak vyvine. Nevěděl jsem, co dál a zároveň se nestrachoval. Už pár let jsem se naučil mít obrovský nadhled a moje situace mě téměř vůbec netížila. Jedna kapitola končí, druhá na mě čeká.
Stojím na křižovatce života a v ní se mi rýsují zajímavé cesty. Různá zaměstnání mě napadají a podnikání snad ještě víc. Své myšlenky si zapisuju a uvědomuju si, že je jen na mě, kterou z těchto cest se vydám a jak se bude odvíjet můj další „osud“. Vždycky jsem v osud věřil, ale životní zkušenosti mě ukázaly, že si ho určujeme sami. Svým jednáním, myšlením a bdělostí v různých situacích můžeme tento „osud“ změnit. Pokud nepůjdeme na pohovor, práci nezískáme, pokud si nekoupíme letenku, kus světa neobjevíme a když neoslovíme holku co se nám líbí, tak s ní na rande nepůjdeme. Není to osud. A pokud se seznámíme a uděláme chyby, tak o svůj protějšek přijdeme. Nic není dané. Vlastně je i není zároveň, protože čím vědoměji jednáme, tím více si svůj osud sami určujeme.
Musím si svůj další krok co nejlíp promyslet. Nechcu se poddat pocitu nejistoty a zbrkle se pustit do něčeho, co doopravdy nechcu. Přemýšlení mi nedělá problém, naopak si v něm libuju. Ve svých představách jsem si už vysnil tolik prací a za večer si kariéru promyslel do sebemenších detailů. Ve své mysli jsu už vlastně milionář, dokonce jsem si představoval a přemýšlel, co za auta si za to koupím a jak s penězi naložím a kde je investuju.
Přeměň své sny v realitu. Nikdy nepřestávej snít
Nikdy jsem nechtěl být za každou cenu bohatý. Nevidím v penězích tu nejvyšší hodnotu, to spíš v maličkostech, které jsou tu pro všechny. Ale zase proč je nemít? Dávají člověku svobodu a charakter spíš ukazují než kazí. Dospěl jsem postupem let k vlastnostem, které by se daly nazvat cílevědomostí, kdy mám zároveň vysoké ambice, zároveň je mi ale výsledek skoro ukradený. To slovo „skoro“ je tam důležité. Určitě vím, čeho chcu dosáhnout a jdu si za tím, zároveň když to nepřijde, nehroutím se z toho. Nesebere mi to energii, neztrácím motivaci, neovlivní mě to. Nemám už žádná očekávání, kterými bych svoje pocity připoutával k dosahování vytyčených cílů. Z mého života zmizela připoutanost, dosáhl jsem svobody.
Věnuju se různým věcem, které mi dávají smysl, ale výsledek téměř neřeším, nezáleží mi na něm. Posiluju a vytvářím si různé systémy, podle kterých cvičím, improvizuju a dělám to tak, aby mě to bavilo. Plánuju budoucnost a počítám si, kolik jakými způsoby podnikání vydělám a kolik můžu systematicky utrácet, aby mi peníze na účtu i přesto rostly a abych si dopřával radost, ale zároveň to na kontě výrazně nepocítil.
V oblasti práce jsem však zůstával spíš na úrovni myšlenek. V praxi to vypadalo tak, že jsem seděl doma na zadku a v hlavě měl vybudované impérium s časem realizace nastaveným na „někdy“. Spíš mi do hlavy přijde ještě lepší nápad, který budu rozvíjet, a ten předešlý zůstane jen v poznámce v mobilu.
Dny utíkaly a já měl na účtu čím dál míň. Přemýšlel jsem, jak to udělat. Z bytu jsem už vypadnul spát do auta, ale dávat přes 9000 Kč za sociální a zdravotní pojištění byla pro mě bez příjmů obrovská částka. Stále jsem se ale živnosti nechtěl vzdát. Dávala mi naději a otevírala příležitosti. Co když se stane nějaká haluz, a já si najednou vydělám pár desítek tisíc či rozjedu nějaký byznys?
Líbil se Vám můj příběh? Podpořte mě v další tvorbě a pošlete mi prostřednictvím odkazu výše pár korun na šálek čaje ;)) Za Vaši štědrost upřímně děkuji.
