Článek
Jako společnost jsme prošli v posledních několika stech letech obrovským pokrokem. Tento pokrok se ještě mnohonásobně urychlil poslední roky. Jsme ale jako lidé spokojenější, šťastnější a žijeme zdravě a opravdu správně? Na tuto otázku už se odpovědi nejspíš rozcházejí.
Někteří z nás vidí vše pozitivně a na všem vidí to dobré. Je to vlastně sympatický postoj, ale proč zavírat oči? Proč nepoukázat i na negativní aspekty našeho žití, nad kterými bysme se mohli, a možná i měli, všichni zamyslet?
Rivalita anebo spolupráce? Vyberme si správně
Základy těchto problémů jsou úplně jinde, než by většina lidí čekala. Uvědomujete si, na čem je dnešní společnost založená? V čem její fungování spočívá? Odpověď vás možná překvapí. Je totiž založená na rivalitě a soupeření. Od úplných základních kamenů, což jsou jednotlivci, přes firmy, národy až po svět samotný. Franta chce být lepší než Pepa, když to dokáže, bude mít ve společnosti nějakou výhodu, anebo alespoň lepší vnitřní pocit. Firmy mezi sebou soupeří, chcou být chytřejší, produktivnější, efektivnější. Stejně spolu soupeří i země a další větší celky. Víte, kolik je na světě zemí, které se navzájem nenávidí? A to není jen úsměvné pošťuchování mezi Prahou a Brnem. Existuje mnoho zemí, které stojí proti sobě bez nadsázky na ostří nože. A to jak lidsky, tak i ekonomicky. Stejně tak i větší celky jako „západ“ versus „východ“. Být lepší, získat ekonomickou převahu, moc a sílu. Od toho se odvíjí nejen jejich postavení ve světě, ale hlavně i životní úroveň obyvatelstva. A tady je ten kámen úrazu, ke kterému se postupně dostaneme.
Od našeho dětství je nám, už jen světem samotným a jeho fungováním, vštěpováno do hlavy, že musíme být lepší než ostatní. Jenže si vůbec neuvědomujeme, že my jsme jako svět jeden celek. Máme jedny nerostné suroviny, které jsou pro celou Zemi společné. Měli bychom s nimi tedy nakládat rozumně a efektivně, nemyslíte? Máme jednu atmosféru, která nás chrání, i ten vzduch je jako celek tady pro všechny stejný. Příroda na jednom kousku planety ovlivňuje i tu, která je jí na míle vzdálená, aniž bychom si to vůbec uvědomovali. Není lepší vnímat svět jako jeden celek, který je nás všech?
Společný nepřítel stmeluje
Představte si, že by se stala nějaká celosvětová katastrofa - a najednou by lidi i státy začali napříč Zemí spolupracovat. Museli by se spojit. Pracovali by na její nápravě, aby spolu poté po čase mohli zase začít soupeřit. A bez té katastrofy to nejde? Není to vlastně celé naprosto k smíchu?
Vytvořte si v mysli ještě lepší scénář. V televizních novinách večer nejsou zprávy o vládě a válce. O tom, kdo koho zamordoval a okradl. Zemi napadli mimozemšťani! UFO se vznáší nad městy, z létajících talířů šlehají lasery. Jsou technologicky daleko vyspělejší, ale stále máme šanci se ubránit. Musíme se ale spojit a být rychlí.
Najednou by nebyla Amerika a Čína. Nebylo by Rusko, Evropa, Afrika a Asie. Byli bychom prostě jen Země. Země, která se musí spojit. Pomyslné hranice mezi státy by zanikaly. Už bysme nebyli Češi, Slováci ani Američani. Už bysme byli všichni najednou Pozemšťani.
Spojený svět bojuje za svoji planetu Zemi
Spolupracovali bysme na vývoji a na obraně naší Země. Několik let bysme čelili útoku a nakonec bysme jej dokázali odvrátit. A poté bysme si oddechli a s úlevou už jen napadli sousední stát? To snad ne.
Možná by bylo lepší mít pořád na paměti a neustále si uvědomovat, že jsme přeci jen jeden celek. Že na nás nemusí útočit mimozemšťani, abychom drželi pospolu. Že to můžeme dělat i bez nich.
Co by se dělo, kdybychom takto smýšleli?
Firmy by spolupracovaly. Všechny automobilky by se spojily a vyvíjely ten nejefektivnější pohon pro všechny auta na světě. Laboratoře by se podporovaly a sdílely bezplatně informace v boji proti nemocem. Státy by držely pospolu. O surovinách by se hlasovalo, jaké nejhodnotnější využití by pro lidstvo měly a na co by se měly použít. Už by nebyl ani ten Pepa a Franta, kteří spolu soupeří. I ti dva by se stali kamarády, kteří si pomáhají a vzájemně se podpoří.
Může to tak být už teď?
Ano, může. A naráz? Změnit to během jediného dne? Tak to už opravdu ne. Jako lidstvo musíme nejdřív pochopit, že život není jen soupeření, že tak jak by nás spojil nepřítel, a to v jakékoliv podobě (epidemií, katastrof či zelených mužíčků), tak úplně stejně se můžeme spojit sami od sebe.
Že ve světě máme obrovský dostatek prostředků pro to, abychom žili v klidu a bez stresu, ale že jen právě toto soupeření nás nutí žít v neustálém neklidu a tlaku na výkon. Mohli bychom mít všichni své bydlení, všichni mít co jíst a pít, a přitom by pracovalo jen zanedbatelné procento lidí. Ale pokud to udělá jen jeden stát? Propadne se postupně do chudoby. Pokud to udělají všechny? Otevřeme si tím nový způsob bytí. Zdravého, takového, které nám umožní žít v poklidu, v harmonii a porozumění. A věnovat se tomu, co nás opravdu naplňuje a baví.
Planeta Země - čistá a zdravá. Spojení technologie s blízkostí přírody. Harmonie a klid.
Pokud bychom měli základní potřeby zajištěné, každý z nás by mohl dělat to, co ho baví. V klidu, bez stresu, a samotného by to člověka vedlo k tomu, že by dělal efektivně a chtěl něco dokázat. Ne proto, že by z toho měl peníze, ty by už pozbyly významu. Měl by z toho radost a dělal by to pro svět. Zlepšoval by ho k lepšímu. A když děláte věc, která vás baví a naplňuje, je to vaší vášní, nebude pro vás lepší odměnou, než pokud něco ve svém oboru dokážete. Nebo budete „jen“ dělat lidem radost. Malovat obrazy, tvořit něco pěkného. Jen tak občas někomu pomůžete. Budete trávit čas v přírodě, nebo nebudete dělat nějaký čas vůbec nic. To už je na vás a na vašem svobodném uvážení. Budete mít tu možnost.
A až jednou jako lidstvo dospějeme k tomu, že svět bude vypadat takto, dosáhneme tím harmonie, radosti a zdraví a jakéhosi trvalého „štěstí“. Takového, které v nynějším světě ještě není, ale jednou v něm být může.
Dočetli jste až sem? Podpořte mě prostřednictví tohoto odkazu. Všechny články vytvářím pro vás jako zábavu, inspiraci a obohacení, ale také i hluboké zamyšlení. Umožníte mi tím, že to mohu dělat i nadále.
