Článek
Znáte to, jednou si necháte doma mobil, a zrovna máte jak na potvoru ty nejlepší zážitky. A nemůžete si je vyfotit. A já jsem právě takový měl.
Šel jsem si takhle po jednom z brněnských sídlišť, a v tom mě upoutala skupinka 3 dětí stojících u stromu. Evidentně něco pozorovali. „Asi veverka…“, říkal jsem si. Ale když jsem se podíval, tak jsem skoro nevěřil, co vidím.
Houby veverka. Krkavec!
Krásnej, velkej pták, a okolo něj děti v podezřelé blízkosti. A on si tam jen tak stál na větvi a nic nedělal. Přišel jsem za nima a oni mi hned začali celkem zmateně vykládat… že tady vyšel pán a že ví, že ten pták se jmenuje Kája… a že někomu asi uletěl a že už je tam aspoň 2 dny, protože jim prý jednou něco jedl z krmítka, co mají na parapetu… a tak dále a tak dále.
No, když by si jednou na náš parapet sedlo něco, co bych šel hned instinktivně odehnat, předpokládajíc, že je to holub, který se chystá naprosto brutálně pokadit celou jeho šíři, dost by mě to překvapilo. To by bylo milé, stát se to mně.
Ale i tak to bylo pěkné, čeho jsem byl svědkem. Krkavec na větvi asi 2 metry od země a děcka (a teď už i já), kteří stojíme téměř u něj.
Jak mě ten darebák pokloval
Bylo vidět, že někomu opravdu uletěl. Působil ochočeně, takhle blízko by si za žádnou cenu volně žijící pták nenechal přiblížit lidi. Na noze měl stříbrný kroužek. Určitě měl majitele a ten nešťastník ho teď postrádá. Třeba je na něj i vypsaná odměna. Anebo uletěl ze záchranné stanice? Vlastně tu i jednu kousek odtud znám.
A najednou roztáhl křídla a vzlétl. Působil velkej, už když seděl. A teď ještě víc. Proletěl okolo našich hlav a zůstal stát na zemi. Šli jsme pomalu za ním. A najednou mi přiskákal přímo k noze. „Juhuuuuu, on se chce asi kamarádit“, pomyslel jsem si. Ale ono ne! Ten neřád mě klovl přímo do nohy. Bolelo to trošku víc jak od slepice, řekl jsem si, ale při pohledu na jeho dlouhý zobák jsem měl celkem respekt a prst bych mu do něj opravdu jen tak nestrčil. Couval jsem a on skákal za mnou. Nejradši bych si ho pohladil, ale možnost, že by se vrhl na moji hlavu či přímo na oko, mě od toho odradila. A tak jsem znovu couvnul a on mě nechal. Vzlétl znova a přistál o pár desítek metrů dál na jiném stromě.
Podíval jsem se na nohu a tam do krve rozklovnutá holeň. Tak ono to přeci jen nebylo jako od slepičky.
Ještě jsme ho chvilku pozorovali a pak ho už nechali v klidu. Tak takhle krásný zážitek jsem na sídlišti v Brně opravdu nečekal!
Krkavec a děti. Takto jsme ptáka pozorovali dobrých 20-30 minut.
A jakou to mělo dohru?
Samozřejmě jsme si říkali, komu asi uletěl, jak se sem dostal, jestli není zraněnej (to však nevypadal) a jak vypátrat případného majitele. A tak jsem nad tím moc nepřemýšlel a dal se rovnou do práce. Doma jsem si otevřel facebook a vyhledal skupinu, kde je asi 60 tisíc Brňáků, možná i víc. A dal přímý dotaz - jestli někdo nezná majitele, či neví, co je to za ptáka.
Dal jsem k příspěvku ilustrační fotku na upoutání, která jistě můj příspěvek posunula k mnohem více lidem, než by udělal samotný text. A výsledek?
197 lajků, 23 komentářů a 69 sdílení! Tak takový ohlas jsem opravdu nečekal. A hlavně. Několik lidí se zmínilo, že nejspíš majitele znají. Sice každý z nich vyjmenoval někoho jiného, a že si pták nejspíš jen tak létá a až bude chtít, domů se zase vrátí. Dělá to takhle prý pravidelně. A tak jsem došel ke stejnému závěru. Asi mají lidi pravdu, budu tomu alespoň věřit. A s tímto pocitem zadostiučinění jsem se s krkavcem v duchu rozloučil a popřál mu šťastnou cestu jeho ptačím životem.
Dočetli jste až sem? Podpořte mě prostřednictví tohoto odkazu. Všechny články vytvářím pro vás jako zábavu, inspiraci a obohacení, ale i hluboké zamyšlení. Přispěním libovolnou částkou mi umožníte, že to mohu dělat i nadále.
