Kateřina Konečná vs teorie podkovy

Kateřina Konečná se rozhodla vstoupit do europarlamentní frakci Patrioti. Zřejmě proto, že už nechce dále stát jako kůl v plotě, stejně jako všichni pohrobci totalitních stran. Těžko říct, zda si tím pomohla, poněvadž Patrioti ten plot akorát natírají. Zkuste si tipnout, o jakou barvu jde.

Tato zpráva zaskočila především její spolustraníky z KSČM a také kolegu z někdejší společné kandidátky koalice Stačilo Ondřeje Dostála. A některé dokonce přivedla k úvahám, zda Konečná nepotvrdila tzv. teorii podkovy, podle níž jsou si okraje politického spektra, tedy krajní pravice a krajní levice, navzájem blíže než k umírněnému středu.

Ve zkratce: ne, Kateřina Konečná teorii podkovy nepotvrdila. A ani k tomu není potřeba teorii podkovy vyvracet. Jak to, že její přechod do teorie tak perfektně zapadá?

Chce to trochu kontextu. Vedení KSČM se kroku bývalé předsedkyně a stále jedné z nejvýraznějších tváří strany zděsilo. Komunistický svaz mládeže si nebral servítky. Zato hnutí Stačilo, nástupce koalice Stačilo, za niž v roce 2024 kandidovala do unijních voleb, ji v tomto kroku podpořilo. Těžko odhadovat, za čí zájmy Konečná kope, obzvlášť po svém nedávném odchodu ze strany.

Není bez zajímavosti, že její kolega Ondřej Dostál, který se dostal do Bruselu rovněž pod značkou koalice Stačilo, by raději volil pro své budoucí zakotvení frakci Evropa spojených národů, což je jen o fous radikálnější dvojče Patriotů.

Zaskočení ze strany KSČM a Komunistického svazu mládeže je zaskočením samo o sobě. Konečná vedla soudruhy necelých pět let, od října 2021 do května 2026. Roman Roun ji vystřídal téměř dva roky po unijních volbách. Je zvláštní, že si nikdo ve straně nevšiml, kam ji ex-předsedkyně posouvala (a pokud ano, tak jen mlčky protestoval). Přitom zrovna Roun, který dělal Konečné pobočníka v podobě tiskového mluvčího, a to jak v KSČM, tak později ve Stačilo, by měl o této transformaci vědět z první ruky. Z jeho vyjádření je patrné, že i on sám si je vědom svého másla na hlavě. Vypadá to, že soudruhy sjednocuje spíše značka KSČM než vlastní ideály. Vnitřní tlaky i komplikovaný vztah k vizím Konečné ukazují, že hnutí Stačilo jakožto projekt sjednocené levice (ať už se pod slovem „levice“ ukrývá cokoliv) nedokázalo naplnit svůj účel.

Neméně zajímavý je ideový posun, který nastal už před Konečnou. Strana během vývoje svou původní ideologii o světě bez států, sociálních tříd, peněz, soukromého vlastnictví, útlaku a válečné mašinérie vykostila natolik, že dnes podporuje silný stát, třídní rozdělení, peníze, soukromé vlastnictví, útlak a válečnou mašinérii. Některé věci možná nejsou na první pohled patrné, ale při bližším prozkoumání zjistíte, že proti stranické hierarchii, která za minulého režimu nahradila staré třídy novými, nic nemá, jelikož na ni dodnes navazuje, a válečnou mašinérii odsoudí jen, pokud jde o ideové kamarády. Občasné slabé výkřiky proti miliardářům, především vůči Andreji Babišovi, a bankám vypadají spíše jako nutná formalita. Maximum, na co se bývalá předsedkyně zmohla, byla kritika odvodu peněz do zahraničí a práce za minimální mzdu. Na samozvanou levicovou identitu je toho poněkud pomálu.

Kateřina Konečná zašla v posunu dokonce tak daleko, že koalice a později i hnutí Stačilo bylo k nerozeznání od SPD. Poukazoval na to zejména bývalý člen KSČM Jiří Dolejš po svém propuštění ze strany, silně kritický byl i dlouho před odchodem. S odstupem času to vypadá, že komunisté brali vizáž Stačilo (stejně jako jeho existenci) jen jako dočasnou marketingovou fasádu, která by byla přijatelná pro širší publikum, byť i nadále v ochlokratické tradici, než skutečnou reformu strany.

Přestup Konečné k Patriotům je jen logickým vyústěním tohoto posunu. K tomuto rozhodnutí uvedla, že „nevzniklo náhle ani bez důkladného zvážení.“ Muselo jít o velmi uvážlivé a dlouho zrající rozhodnutí, když se k němu odhodlala teprve v polovině funkčního období a ani se ho neráčila prokonzultovat s vlastní stranou.

Posun byl patrný i na webových stránkách hnutí Stačilo. Ještě v roce 2024 jste se mohli proklikat na stranický obchod KSČM, jemuž vévodily produkty s bolševickou tematikou. Ovšem už tehdy se v předvolebním programu objevily body, které měly pramálo společného s levicovou, potažmo komunistickou identitou, a vypadaly spíše jako fúze programů SPD a Motoristů sobě.

Před loňskými sněmovní volbami, kdy hnutí vystupovalo jako skrytá koalice v čele s KSČM, tehdy ještě stále pod vedením Konečné, se Stačilo identifikovalo jako: „levicové a vlastenecké hnutí, které se ujímá obrany politických, společenských a sociálních výdobytků našich předků, mezi které řadíme především naši státní suverenitu, nedotknutelnost hranic, všeobecné volební právo, právo na soukromý majetek, vlastní měnu, svobodu slova, dostupné vzdělání, co největší soběstačnost, důslednou mírovou politiku, podporu tradiční rodiny, zdravotní péči pro všechny bez rozdílu a státem garantovaný důchodový systém.“

Což nezní komunisticky ani náhodou. Spíše jako univerzální program ve stylu catch-all party, který neurazí, ani nenadchne. S tímto programem by hnutí uspělo tak při nejlepším na počátku minulého století (a s ohledem na to, jak pozadu byly socialistické státy oproti Západu, by to zhruba tak odpovídalo). Kominterna pro tento typ programu vymyslela na konci 20. let minulého století komický termín „sociální fašismus“, jelikož považovala sociální demokracii a fašismus za dvojčata.

Po prohře sněmovních voleb došlo k výrazné proměně webu. Sebeidentifikace hnutí se rozrostla z krátkého odstavce rovnou na manifest. Onen původní krátký odstavec však zůstal, ovšem s drobnou kosmetickou úpravou. „STAČILO! je levicové, vlastenecké a konzervativní hnutí…“

Spojení „vlastenecké a konzervativní“ v překladu znamená národní konzervatismus, ideologie, k níž se hlásí valná část současné evropské pravice a také frakce Patrioti.

Hnutí Stačilo tedy setrvačností vytrvalo ve směru, kterým ho Konečná roztlačila. A i když se vydalo vlastní cestou, nakonec se s bývalou volební lídryní potkalo v končinách národního konzervatismu.

Tím pádem máme i odpověď na nevyřčenou otázku, tedy proč Petr Macinka hovoří o Konečné jako o svém nejoblíbenějším levičákovi. Velice podobně mluvil také Filip Turek loni na jaře. Stejně tak víme, proč byl Daniel Sterzik, další někdejší výrazná postava hnutí, na srazu českých konzervativců na Konzervativním kempu. Jde v takovém případě ještě vůbec o levici? Nejedná se spíše o levé křídlo národního konzervatismu? I když i zde bychom mohli polemizovat. Některé radikální projevy hnutí v závěru kampaně by nás mohly vést k otázkám, zda hnutí není dokonce revoluční.

Suma sumárum, KSČM a Stačilo za času Konečné bychom mohli stěží považovat za komunistické či alespoň socialistické. Reformní pokusy způsobily podivnou fúzi starého a nového. Pokračující názorová transformace nakonec vedla k faktickému opuštění původní ideologie v paralelní stranické struktuře, neboli hnutí Stačilo. Zbytek strany na takovouto transformaci zřejmě ještě nebyl připravený.

Tím bychom mohli téma uzavřít. Jak je patrné, žádné potvrzení teorie podkovy se nekoná. Jen bývalá předsedkyně zašla v názorovém posunu až příliš daleko. Nevíme, jak to ve straně vypadá, zda byla Konečná ve svých názorech osamocená, nebo zda existuje vnitřní frakce podobně smýšlejících lidí, kteří jen nejsou tolik vidět. Každopádně značka ideologii nedělá.