Článek
Alena Antalová se narodila v červenci 1972 v Bratislavě do harmonické rodiny a dětství prožila obklopená láskou rodičů i prarodičů. Přesto na rané roky nevzpomíná jako na bezstarostný čas – byla introvertní, citlivá na křivdy a obtížně snášela, když něčemu nerozuměla nebo byla odkázána na dospělé.
Ve škole patřila mezi tiché dívky, které si raději nechávají trápení pro sebe. Až postupně se naučila odhazovat nejistoty a věřit si. „Čím jsem starší, tím je mi v životě líp,“ říká s odstupem a s pokorou vůči lekcím, které jí dětství dalo. Už v té době se začala formovat její vnitřní síla – schopnost přijímat osudové výzvy, naslouchat svému nitru a vytrvat.
Od útlého věku Alena tíhla k umění. Jako malá se objevovala v televizních inscenacích a chodila na hodiny zpěvu. Hereckou průpravu získala na bratislavské konzervatoři a později vystudovala muzikálové herectví na JAMU v Brně. Už během studií na sebe upozornila výrazným talentem.
Krátce po absolutoriu, od roku 1994, nastoupila do angažmá Městského divadla Brno, které se stalo její domovskou scénou. Na brněnském jevišti rychle zazářila v činohře i muzikálu – svým herectvím a zpěvem si získala publikum i kritiky. Ve věku 27 let obdržela cenu Thálie jako Talent roku 1999 za mimořádný výkon v titulní roli Markétky v inscenaci Mistr a Markétka.
Toto prestižní ocenění potvrdilo, že na české divadelní scéně vyrostla nová hvězda. Alena však zůstávala skromná; vždy tvrdila, že největší odměnou je pro ni radost diváků a možnost naplno dělat to, co miluje.
Tři roky v cirkuse
V Alenině životě však brzy nastal zvrat hodný románu. Ve druhé polovině 90. let byla mladou, slibně rozjetou herečkou, když do jejího osudu nečekaně zasáhla láska. Seznámila se s Jiřím Berouskem, potomkem slavného cirkusového rodu, a vzplanul mezi nimi hluboký cit.
Byla natolik okouzlená charismatickým principálem, že se rozhodla pro čin, který šokoval její okolí: dala výpověď v divadle, opustila dosavadní jistoty a následovala svého milého k cirkusu. Nikdy předtím v cirkuse ani nebyla, a najednou se sama stala jeho součástí – ponořila se do světa šapitó, karavan a manéže.
Po tři roky žila kočovným životem, který byl úplně jiný než lesk divadelních prken. Alena s pokorou nahlédla do zákulisí cirkusu, kde každý člen rodiny tvrdě dře a s obrovským nasazením se věnuje svému umění. Pomáhala, s čím bylo třeba – prodávala občerstvení pro diváky, doprovázela představení hrou na klavír a dokonce se zkoušela naučit i pár artistických čísel.
Přiznává ovšem, že třeba žonglování jí moc nešlo a v akrobacii nikdy nevynikla. Daleko více ji uchvátilo něco jiného: duch cirkusu, pospolitost jeho lidí a jejich láskyplný vztah ke zvířecím „hvězdám“. Tenhle kočovný svět ji doslova oslnil – cítila v něm svobodu, dobrodružství a vášeň, která jí byla blízká.
Jenže zároveň ji čím dál tím silněji sžívala touha po divadle. Každý večer pod cirkusovým stanem, kdy publikum tleskalo odvážným artistům, v ní rostla jistá vnitřní prázdnota – stýskalo se jí po herectví, po rolích, ve kterých mohla předávat emoce a příběhy. Uvědomila si, že jejím pravým povoláním je jeviště, ne manéž.
A tak ačkoli láska k Jiřímu byla silná, láska k divadlu nakonec zvítězila. Po třech letech života na cestách se Antalová rozhodla vztah s cirkusákem ukončit a vrátit se k herecké dráze. Rozešli se v dobrém a dodnes zůstali přáteli, ale jejich životní cesty se rozdělily – Alena se vrátila zpět do Brna, bohatší o cennou zkušenost a možná i o poznání, že opravdové štěstí na ni čeká jinde.
Věrná Brnu
Po přelomu tisíciletí začala Antalová být známá i televizním divákům po celé zemi. V roce 2000 získala výraznou příležitost v seriálu České televize Četnické humoresky, kde ztvárnila dobrosrdečnou květinářku Ludmilu, manželku strážmistra Arazima. Její laskavý projev a jiskra v oku okouzlily publikum a rázem z ní udělaly známou tvář.
Ještě větší popularitu jí přinesla hlavní role Aničky v rodinném seriálu TV Nova Pojišťovna štěstí, který se stal obrovským diváckým hitem v letech 2004–2010. Téměř každý si tehdy spojoval jméno Antalová s příběhem statečné hrdinky, která bojuje o lásku a štěstí.
Navzdory nabídce dalších atraktivních rolí Alena nikdy nepřesídlila do Prahy za blyštivou kariérou. Zůstala věrná Brnu, kde našla profesní zázemí i osobní štěstí. Sama přiznává, že toho nelituje – možná se tím připravila o určité příležitosti, ale jiné naopak získala.
Vždy byla silně fixovaná na rodinu a neměla problém cítit se doma kdekoli, hlavně když byli poblíž její nejbližší. Právě tato oddanost rodinnému zázemí a hodnotám ji uchránila před hvězdnými manýry. Kolegové o ní mluví jako o herečce, která i přes úspěch zůstává pokorná a „normální“.
V Brně vystřídala desítky výrazných divadelních rolí – od muzikálových hrdinek typu Lízy v My Fair Lady či Mary Poppins po charakterní postavy v činohře jako Roxana v Cyranovi z Bergeracu. A kamery se za ní do Brna vracely: kromě zmíněných seriálů si zahrála i v televizním filmu Společník a objevila se ve filmové baladě Kytice. I bez trvalého působení v metropoli se tak trvale zapsala do povědomí českého publika.
Osudový partner
Návrat k divadlu neznamenal pro Alenu návrat k osamělosti. Nedlouho poté jí osud přivedl do cesty muže, který se stal jejím životním partnerem. Přes kamarádku se seznámila s brněnským stavebním podnikatelem Josefem Juráčkem – setkání to bylo prozaické (potřebovala pomoci se stěhováním nábytku), ale jeho dopad na oba hluboce osudový.
Josef přišel i se svým dospívajícím synem z předchozího manželství, a jak Alena později vyprávěla, okamžitě ji okouzlili oba dva. Sympatie byly vzájemné a události nabraly rychlý spád. Jen pár týdnů po seznámení zjistila Alena, že je těhotná – pod srdcem nosila své první dítě.
Ačkoli se dříve myšlence na manželství spíše vyhýbala (měla pocit, že by ztratila svobodu), teď neváhala. S Josefem Juráčkem se vzali ještě v době, kdy byla v pokročilém stadiu těhotenství.
Na podzim roku 2005 přivedla Alena na svět dceru Alenku – a její život se obrátil vzhůru nohama. Mateřství ji zcela pohltilo a dalo jejímu životu nový smysl. „Byla jsem překvapená, jak moc mě role mámy naplnila,“ svěřila se v nejednom rozhovoru. Rodinné štěstí pak v následujících letech dál rostlo: v roce 2007 se narodila druhá dcera Elena, v roce 2009 syn Jan a nejmladší dcerka Marie přišla na svět roku 2012.
Během sedmi let se Antalová stala čtyřnásobnou maminkou, což je v herecké branži téměř nevídané. Velká rodina pro ni byla požehnáním – vždy si přála hodně dětí a její přání se splnilo. Domácnost Antalové a Juráčka se plnila dětským smíchem, a třebaže péče o potomky byla občas náročná, herečka ji zvládala s neutuchajícím elánem a láskou.
S humorem vzpomíná, jak ji překvapilo, že obě holčičky po narození nebyly žádné princezničky, ale pěkně „ošklivá“ miminka. U první dcery Alenky ji prý zaskočilo, že nemá skoro žádné čelo a z obočí jí rostou vlásky – naštěstí z toho vyrostla v krásnou slečnu.
Když se podobně buclatá a nehezoučká narodila i Elena, už byla prý Alena klidná, protože věděla, že z každého miminka se nakonec vyklube milované dítě. Tyhle mateřské historky vypráví se smíchem a jasně z nich čiší, jak moc pro ni děti znamenají.
Kariéra na druhé koleji
S narozením dětí se Alenin profesní život přirozeně zpomalil. Ocitla se v situaci, kterou mnoho žen důvěrně zná – snažila se skloubit milovanou práci s rolí matky, která ji zaměstnávala 24 hodin denně. Po porodu prvních dcer ještě dokázala pokračovat v natáčení Pojišťovny štěstí, tvůrci seriálu dokonce zakomponovali její reálná těhotenství do děje.
Ale potřetí už tuhle náročnou žonglovací rutinu odmítla opakovat. Těhotná se synem Janem oznámila, že v populárním seriálu končí – ovšem zdůraznila, že odchod byl jejím svobodným rozhodnutím učiněným ještě před tím, než vůbec přišla do jiného stavu.
„Už jsem nechtěla dál natáčet. Bylo to jen moje a manželovo rozhodnutí. A třetí těhotenství v tom nehrálo žádnou roli,“ vysvětlila tehdy rezolutně. Tvůrci tak museli vymyslet, jak její postavu Aničky ze seriálu elegantně vyprovodit. Antalová nelitovala – dobře věděla, proč to dělá. V té době pro ni rodina byla jednoznačnou prioritou a práce musela jít stranou.
Herečka upřímně přiznala, že skutečně zvažovala, zda hereckou kariéru na čas úplně nepověsit na hřebík. Z výsluní popularity se dobrovolně stáhla do ústraní – do světa plenek, pohádek před spaním a rodinného krbu. A nelitovala toho. „Měla jsem to štěstí, že jsem si mohla dovolit ten luxus brát práci jen jako zábavu, ne jako životní nutnost,“ řekla s odstupem let v jednom z rozhovorů.
Manželovo podnikání totiž rodinu dobře zajišťovalo a Alena si vážila toho, že se může plně věnovat dětem. Byly doby, kdy s Josefem celé roky nevyrazili na dovolenou bez dětí – veškerý čas věnovali rodině. Antalová se tehdy cítila naplněná rolí maminky natolik, že profesní ambice pro ni ztratily naléhavost.
Přesto se herectví nakonec nevzdala. Když děti povyrostly, začala pomalu pokukovat zpět po jevišti a kamerách – a publikum ji přivítalo s otevřenou náručí. S manželem společně našli způsob, jak skloubit rodinný život s herectvím: pomohlo důsledné plánování a vzájemná podpora.
Alena se tak pozvolna vrátila k divadelním rolím v Brně a přijala i několik nabídek před kamerou. Objevila se například ve filmu Léto s gentlemanem (2019) a zahrála si hlavní úlohu ve slovenském televizním dramatu Cirkus Metropol (2020), kde – trochu symbolicky – znovu vstoupila do cirkusového prostředí, tentokrát už jen jako herečka.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alena_Antalov%C3%A1
https://www.babyonline.cz/maminka/celebrity/alena-antalova/prvni-cast
https://www.dotyk.cz/magazin/alena-antalova-dnes-2/
https://strednicechy.rozhlas.cz/herecka-alena-antalova-moje-prvni-scena-v-cetnickych-humoreskach-byla-dovolena-v-8452218
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/755739/hvezda-cetnickych-humoresek-antalova-51-ctyri-deti-ji-davaji-zabrat.html
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/128124-antalova-z-pojistovny-stesti-ma-treti-dite-jmenuje-se-honzik
https://zeny.iprima.cz/alena-antalova-promluvila-o-detech-473208
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/224001/antalova-v-posteli-s-cirkusakem-vubec-nepremyslim-priznava-alena.html
