Článek
Na palubě letadla vládne chaos. Cestující kolabují, letuškám se v očích zračí panika. Uprostřed zmatku stojí šedovlasý muž s nehnutou tváří – doktor Rumack – a vážným hlasem přikazuje: „Tu ženu musíme okamžitě dopravit do nemocnice.“
„Nemocnice? Co je to?“ ptá se jedna z letušek zmateně. Muž ani nemrkne: „To je velká budova plná pacientů, ale to teď není důležité.“ Vteřinu nato propuká publikum v salvu smíchu.
Leslie Nielsen, představitel doktora Rumacka ve filmu Připoutejte se, prosím! (v originále Airplane!), právě s kamennou tváří pronesl jednu z nejabsurdnějších hlášek filmové historie – a odstartoval tím novou éru své kariéry. Byl rok 1980 a Nielsen, do té doby známý spíše z vážných rolí, ve svých 54 letech nečekaně objevil druhý dech jako komik.
Těžko byste ale tehdy v jeho nehybné tváři zahlédli, jak bouřlivé emoce se za ní skrývají. Abychom pochopili, jak se z „vážňáka“ Nielsena stal král absurdní komedie, musíme se vrátit o mnoho desítek let zpět – do mrazivé divočiny jeho dětství, kde humor nebyl zdaleka jen zdrojem smíchu, ale především štítem proti bolesti.
Kruté dětství v mrazivé pustině
Je hluboká noc v odlehlé severské osadě Fort Norman v severní Kanadě, jen pár set kilometrů od polárního kruhu. V dřevěném domku sedí malý Leslie na posteli a srdce mu buší. Přes tenkou stěnu slyší blížící se kroky a cinkání opasku jeho otce. Ingvard Nielsen, statný příslušník Kanadské jízdní policie, vchází do pokoje. Ve tváři má přísnost a v ruce kožený řemen. Chlapec tuší, co přijde – trest za další z dětských prohřešků.
Strach mu svírá hrdlo, ale instinktivně zkusí poslední zoufalou věc: než otec stihne zvednout ruku, Leslie vyhrkne drobný žert. Jeho vlastní hlas se mu třese, když improvizuje smyšlenou historku, která má jediný cíl – odvést otcovu pozornost a třeba ho i pobavit. Napjaté ticho. Pak se stane zázrak: na kamenné tváři Ingvarda Nielsena se objeví náznak úsměvu a ruka s řemenem pomalu klesá. Malý Leslie poprvé zakusí moc humoru – pochopí, že pokud otce rozesměje, rána nepřijde.
Tahle zkušenost se mu vrývá hluboko pod kůži. Otec byl totiž krutý muž a v Nielsenově rodině nebylo smíchu nazbyt. Leslie se narodil 11. února 1926 v kanadské provincii Saskatchewan, dětství však prožil na odlehlé policejní stanici v severních teritoriích. V osadě Fort Norman žilo jen asi patnáct lidí – z toho pět tvořila rodina Nielsenových. Malý Leslie vyrůstal doslova na konci světa, obklopen nekonečnými lesy a sněhem.
„Zimy trvaly čtyři měsíce, mráz padal k −50 °C a široko daleko jen sníh,“ vtipkoval později. „Když jste 150 kilometrů od polárního kruhu, nezbývá než si začít povídat sám se sebou. Myslím, že tak začala má herecká kariéra,“ smál se hořce.
Za zavřenými dveřmi domova to ale tak legrační nebylo – otec Ingvard býval často násilnický a fyzicky týral nejen své syny, ale i manželku.
Jenže krutý osud si pro něj připravil ještě další zkoušky. Jako malý chlapec onemocněl Leslie křivicí – nemocí z podvýživy, která postihla jeho kosti. Následky si nesl celý život: trvale mírně pokřivené nohy a zvláštní kolébavou chůzi. Ve škole se mu kvůli tomu děti posmívaly.
A znovu to byl humor, co Leslieho zachraňovalo před posměchem a bolestí. Místo slz zkoušel vtipkovat na vlastní účet dřív, než to stihnou ostatní. Naučil se udělat ze své slabosti přednost – nebo alespoň zdroj zábavy.
Útěk z domova
Mrazivé kanadské pustiny nebyly místem, kde by se daly snadno plnit sny – zvlášť pokud jste toužili stát se hercem. Nielsenův otec měl navíc s Lesliem jiné plány: disciplínu a pořádek. Jakmile Leslie odmaturoval na střední škole ve městě Edmonton, nekompromisní otec trval na tom, aby syn vstoupil do armády.
Píše se rok 1943, zuří druhá světová válka, a tak 17letý Leslie skutečně narukuje k Royal Canadian Air Force. Navzdory tomu, že má vážné problémy se sluchem (které ho v pozdějším věku dovedou až k používání naslouchátek), projde základním výcvikem leteckého střelce. K nasazení v zámoří však díky bohu nedojde – válka brzy skončí a mladík z armády odchází dřív, než vzlétne do akce.
Leslie tuší, že dráha vojáka není jeho osudem. Mnohem více ho to táhne k herectví, což doma zprvu raději ani nevyslovuje nahlas. Naštěstí má ale příbuzného, který mu dodá odvahu: strýc Jean Hersholt je etablovaný herec v Hollywoodu. Právě tenhle laskavý poloviční strýček mladého Leslieho v zákulisí rodinných setkání podporuje, aby zkusil štěstí na jevišti.
Po válce tedy opouští uniformu i rodinný dům. Nějaký čas pracuje v rádiu jako hlasatel písničkových pořadů a podaří se mu získat stipendium na divadelní škole Neighborhood Playhouse v New Yorku. S minimem peněz a maximem odhodlání odjíždí přes celou zemi vstříc nejisté budoucnosti – legendou se stane, že do Hollywoodu se zpočátku prostopoval autostopem, protože neměl na vlak.
V zádech má definitivně zavřené dveře rodného domu a před sebou otevřený svět všech možných rolí, do nichž může utéct. Není divu, že ho ten svět láká. Sám Nielsen později přizná, že byl odjakživa stydlivý a trpěl nejistotou o svém talentu. O to lákavější bylo stát se na chvíli někým jiným. „Pořád jsem čekal, kdy na to přijdou: ‚OK, sbal si věci, Leslie. Víme, že vůbec nemáš talent, posíláme tě zpátky do Kanady.‘“ žertoval hořce o svých začátcích.
Nenaplněné ambice
Padesátá a šedesátá léta strávil Nielsen jako herec na volné noze, který bere každou příležitost. A že jich nebylo málo – mladý elegán s pronikavým pohledem byl obsazován do desítek televizních inscenací a seriálů té doby. Jen během roku 1950 účinkoval šestatřicetkrát v různých televizních hrách.
Brzy přišly i první filmové nabídky. Vysoký fešák s vážnou tváří se hodil na role všelijakých charismatických vůdců – vojenských velitelů, kapitánů, policistů či jiných autoritativních mužů. Jenže… byly to vesměs vedlejší úlohy a druhořadé filmy. Kritici později o jeho rané kariéře poznamenali, že byl „jen jedním z mnoha pohledných hlavních hrdinů v době, kdy jich bylo v Hollywoodu přehršel“.
Na prahu třicítky to vypadalo, že mu hvězda konečně stoupá. V roce 1956 dostal velkou příležitost ve sci-fi velkofilmu Zakázaná planeta (Forbidden Planet). Jako urostlý vesmírný kapitán tam vedl expedici na cizí planetu. Film zaznamenal slušný úspěch a Leslie si užuž myslel, že se díky němu dostane do první ligy.
Zakázaná planeta se sice stala kultovní klasikou, ale Nielsenovi samotnému nakonec spíš uškodila. Později ho mrzelo, že si ho všichni spojovali s jedinou sci-fi rolí a prý ho kvůli tomu ani nepozvali na konkurzy do seriálů jako Star Trek – prý „nesl přílišnou zátěž“ slavné vesmírné postavy.
Nielsen se dál živil herectvím, v 60. letech točil jeden televizní seriál za druhým a sem tam menší film. Když přišla nabídka na roli kapitána v katastrofickém velkofilmu Dobrodružství Poseidonu (1972), zdálo se, že to může být další průlom. Film byl obrovským hitem – ovšem Leslieho postava jako jedna z prvních přišla o život, když se parník převrátil kýlem vzhůru.
Co hůř, v téže době se mu potápěl i osobní život – po deseti letech manželství ho opustila druhá manželka Alisande Ullmanová. Představa rodinného štěstí se zhroutila podobně rychle jako Poseidon a Nielsen se ocitl na prahu padesátky s pocitem, že to nejlepší už bylo a on propásl svou šanci.
Smích léčí bolest
Konec sedmdesátých let zastihl Leslieho ve zvláštním rozpoložení. Po třiceti letech poctivé herecké dřiny byl tváří, kterou si diváci vybaví, ale jméno ne a ne přiřadit. V Hollywoodu měl pověst spolehlivého „seriózního“ herce, který zahraje každého čestného kapitána či chladného padoucha – avšak nikdy netáhne film jako hlavní hvězda. Ve skrytu duše ho navíc trápilo, že se dosud nedostal ke komediálním rolím. Už dávno v sobě cítil ukrytého klauna, ale neměl odvahu to otevřeně zkusit.
„Vždycky jsem tajně toužil dělat komedii, jenže jsem byl zbabělec. Neměl jsem kuráž, byl jsem takový komik v utajení,“ přiznával se se smíchem. Snad právě tahle jeho utajená povaha se donesla k uším trojice filmových tvůrců – Jima Abrahamse a bratrů Zuckerových. Ti chystali potrhlou parodii Připoutejte se, prosím! a do rolí vyšinutých pasažérů a posádky chtěli obsadit herce proslulé seriózností. Jejich nápad byl geniálně jednoduchý: čím vážněji budou protřelí herci pronášet bláznivé dialogy, tím vtipnější to bude.
Když Leslie Nielsen dostal do ruky scénář, nejprve nechápal, proč si vybrali jeho. Vždyť v komediích nikdy nehrál! Tvůrci mu to vysvětlili: potřebovali právě jeho vážnou tvář. On sám byl dostatečně známý z dramatických filmů, ale zároveň ne tak slavný, aby roli odmítl. Ideální kombinace. A co víc – Nielsen měl v sobě vrozenou schopnost udržet kamennou tvář v sebešílenější situaci, což se přesně hodilo.
Když pak film v létě 1980 vtrhl do kin, stal se z něj přes noc trhák a z Leslieho vycházející hvězda komedie. Diváci brečeli smíchy nad každou jeho replikou pronesenou naprosto seriózním tónem, a přitom si říkali: „To je přece ten chlápek, co hrál kapitána v Poseidonu!“
Nielsen se rázem stal se zosobněním nového subžánru komedie – deadpan, neboli suchého, kamenného humoru. Když mu ve filmu zoufalý pasažér vykřikne: „To nemyslíte vážně?!“ a on s ledovým klidem odvětí: „Myslím to vážně. A neříkejte mi Shirley,“ vstoupí tím do dějin filmu.
Frank Drebin má bláznivé střely
Po fenomenálním úspěchu Připoutejte se, prosím! nastal v Nielsenově životě doslova zemětřas. Ve svých letech, kdy jiní uvažují o penzi, on nastartoval zbrusu novou kariéru. „Humor mě neskutečně omlazuje – konečně dělám to, co jsem vždycky dělat chtěl,“ pochvaloval si.
Okamžitě dostal nabídku na další spolupráci s tvůrčím triem ZAZ. V televizním seriálu Police Squad! (u nás známém jako Policejní odznak) si zahrál popletu poručíka Franka Drebina – parodii na neohrožené detektivy z kriminálek. Seriál sice vydržel jen šest epizod, ale získal si kultovní status. Důležitější ovšem bylo, že z Franka Drebina se stal jeho osudový charakter.
V roce 1988 vzniká celovečerní komedie Bláznivá střela: Z archívů policejního oddělení, kde Nielsen tuhle roli zopakoval na velkém plátně – a s ohromujícím úspěchem. Bláznivá střela a její dvě pokračování katapultovaly Leslieho mezi největší komediální hvězdy přelomu 80. a 90. let.
Jeho tvář – dlouho spojovaná s nudnými seriózními rolemi – teď zdobila obálky časopisů v bláznivých grimasách. Nielsen si sám ze sebe dělal legraci, že je tak populární, až ho vyfotili i pro Playboy a Penthouse (samozřejmě v parodickém duchu).
S tím, jak rostla jeho komediální sláva, přicházely i další nabídky. Leslie Nielsen si náramně užíval pozdní popularity a nemínil zahálet. „Mám strach se zastavit, aby mě to nedohonilo. Je mi 81, chci pořád vidět, co je za dalším rohem,“ řekl v jednom rozhovoru. Objevil se v řadě dalších bláznivých komedií a parodií jako Drákuloviny, Agent WC-40, Santa Kdo? či Scary Movie.
Ne všechno se dařilo – kvalita filmů kolísala, ale Nielsenovi to nevadilo. Pracoval hlavně proto, že ho to stále bavilo. „Nemám žádné velké ambice,“ vtipkoval, „snad jen pracovat tak akorát, aby mě pořád zvali na golfové turnaje pro celebrity.“
Golf miloval a dokonce o něm natočil několik humorných instruktážních videí. A publikum? To mu menší přešlapy rádo odpustilo. Pro diváky zůstával zárukou, že se budou smát.
Humor jako poslání
Leslie Nielsen nikdy neztratil vděčnost za to, že mu humor zachránil život – doslova i přeneseně. Dokonce objevil způsob, jak humor využít k odvrácení konfliktů i mimo filmové plátno. Jeho pověstný přístroj na prdění – malá plastová krabička schovaná v dlani – nosil herec neustále u sebe.
Používal ho v rozhovorech i v běžném životě. „Nosím ji pořád. Když se někdo začne rvát, zmáčknu ji – a nikdo neodolá, všichni se začnou smát. A jakmile se smějete, přejde vás chuť se prát,“ popsal svou metodu.
Nielsen byl také v soukromí vřelý a sebeironický člověk. Často si utahoval ze svého sluchového handicapu a stal se patronem institutu pro podporu nedoslýchavých. Jeho osobní život byl plný zvratů – čtyřikrát se oženil. Tu pravou lásku našel až napočtvrté – v roce 2001 si vzal svou dlouholetou partnerku Barbaree Earlovou a s ní po boku prožil zbytek života.
Ještě na sklonku života Nielsen nepolevoval v tempu. Až do svých osmdesátin aktivně natáčel. Když v listopadu 2010 onemocněl zápalem plic, zdálo se to jako banální přestávka. Nemoc však udeřila krutě. Leslie Nielsen zemřel 28. listopadu 2010 ve věku 84 let.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Leslie_Nielsen
https://www.infobae.com/teleshow/2023/02/11/leslie-nielsen-de-nino-le-hacia-chistes-a-su-padre-para-evitar-sus-golpes-de-grande-pergeno-una-broma-para-despues-de-su-muerte/
https://www.mentalfloss.com/article/629824/leslie-nielsen-actor-facts
https://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2010/11/29/AR2010112905269.html
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/zemrela-hvezda-blaznivych-strel-leslie-nielsen-219108
https://talkingpointsmemo.com/edblog/leslie-nielsen-and-the-meaning-of-life
https://www.kcur.org/2010-11-30/surely-fresh-air-remembers-leslie-nielsen
