Čtvrt miliardy dotací: investice do inovací, nebo do Agrofertu?

Jenže tady nejde jen o rohlík. Jde o to, komu stát věří natolik, že mu zaplatí část investic – a co chce za to dostat zpátky.

A tady se láme první velké nedorozumění. Veřejná debata má tendenci zkrátit si cestu: „Dotace pro velké = dárek pro oligarchy.“ Právní i ekonomický obraz je složitější. Ne proto, aby někoho omlouval. Ale protože u dotací často platí, že největší problém není nápis na obálce, nýbrž obsah uvnitř.

Fakt je jednoduchý: vláda obnovila dotační program „Podpora zpracování zemědělských produktů a zvyšování konkurenceschopnosti českého potravinářského průmyslu“ a na rok 2026 na něj vyčlenila 250 milionů korun. V přehledu národních dotací to Ministerstvo zemědělství samo uvádí v tiskové zprávě o struktuře letošních národních podpor. V tom samém materiálu je mimochodem vidět i celek: na národní dotace má jít letos 4 miliardy korun. Ministerstvo zemědělství zároveň přiznává, že pravidla „třináctky“ teprve připravuje a o konkrétním zacílení zatím rozhodnuto není.

Tohle znamená, že se hádáme o dveře dřív, než známe kliku. Program existuje, peníze jsou v tabulce, ale podmínky budou teprve napsány do „zásad“. A právě zásady u dotací obvykle rozhodují, jestli jde o chytrou investici, nebo o automat na veřejné peníze.

Zní to banálně, ale u „velkých firem“ je dobré si přeložit, co tím stát myslí. Hranice 250 zaměstnanců odpovídá evropské hranici pro malé a střední podniky: pod ní se typicky počítá SME segment, nad ní už začínají „velcí“. EUR‑Lex shrnutí definice SME zároveň připomíná, že v evropské definici nejde jen o zaměstnance, ale i o obrat a bilanci. Program 13 ale podle veřejně popsaných debat stojí hlavně na té nejviditelnější hraně: počtu lidí.

A tady se do zkratky dostává druhé nedorozumění. Nejde jen o to, že „velcí se vejdou“. Jde o to, že když nastavíte bránu na 250+, projde jí jen hrstka firem. A v českém potravinářství to není anonymní hrstka.

Kritika, kvůli níž byl program dřív zrušen, má konkrétní adresu: Nejvyšší kontrolní úřad. Ten už v roce 2023 popsal, co se s podobnou podporou dělo v letech 2018–2021. Ve své tiskové zprávě uvádí, že program určený jen pro velké zpracovatelské podniky vyplatil 1,7 miliardy korun, a že podporu čerpaly především velké firmy s vysokými zisky. NKÚ zároveň kritizuje, že ministerstvo nesledovalo hospodárnost, účelnost ani přínosy národních dotací a nepožadovalo měřitelné cíle projektů.

Tohle mění hru, protože dotace nejsou jen „příspěvek na něco hezkého“. Dotace je veřejná smlouva: stát platí část nákladů a očekává veřejný efekt. Když cíle nejsou měřitelné, je z té smlouvy spíš pocitovka.

Právě tady NKÚ vytáhl pojem, který zní jako z učebnice, ale v praxi je drsný: „efekt mrtvé váhy“. Co to je? Situace, kdy by příjemce investoval i bez veřejné podpory. Co to znamená v praxi? Že stát platí za něco, co by se stejně stalo – jen o něco dřív, nebo s menším rizikem pro firmu. NKÚ to v souvislosti s opakovaným čerpáním dotací označuje jako reálné riziko. NKÚ

Zkratka veřejné debaty bývá: „NKÚ řekl vyhazování peněz, tak program zrušit a hotovo.“ Jenže audit ve skutečnosti míří hlavně na konstrukci. Neříká, že investice do zpracování jsou vždy špatně. Říká, že bez jasného cílení, bez kontroly a bez dokazování „motivačního účinku“ se z dotace stává slepý výdaj. A slepý výdaj je přesně to, co rozpočtově bolí i v době, kdy se tváří jako drobné.

Teď to, co vyvolalo největší hluk. Ministr zemědělství Martin Šebestyán tento týden na zemědělském výboru potvrdil, že program je nastaven pro firmy nad 250 zaměstnanců – a tedy i pro holding premiéra Andreje Babiše. Popis celé debaty přinesly Seznam Zprávy.

„Vám připadá, že podnik, který má 250 zaměstnanců, má být v České republice sprosté slovo?“

Tuhle větu ministerský šéf pronesl jako obranu samotného principu: velký podnik není automaticky padouch. A to je férový argument. I velký podnik může dělat investice, zaměstnávat lidi na venkově a tlačit na to, aby se suroviny zpracovávaly doma. Ostatně podobně mluví i ministerstvo ve své tiskové zprávě o národních dotacích: cílem má být zvyšování přidané hodnoty a zpracování komodit v tuzemsku místo vývozu suroviny a dovozu hotových výrobků. MZe

Jenže tenhle spor není o tom, jestli „250 zaměstnanců“ je sprosté slovo. Je o tom, kdo je premiér – a co to dělá s důvěrou v pravidla.

Fakticky víme dvě věci najednou. Zaprvé: program v minulosti čerpaly firmy z holdingu Agrofert a podle dat SZIF, která citují Seznam Zprávy, šly konkrétní desítky milionů třeba do Kosteleckých uzenin, Olmy nebo Cerei; v posledním roce existence programu měl Agrofert získat více než pětinu tehdy vyčleněných peněz, zhruba 130 milionů. Seznam Zprávy

Zadruhé: Seznam Zprávy zároveň píší, že aby Agrofert mohl reálně začít dotace znovu čerpat, musel by premiér vyřešit svůj střet zájmů – a že slibované přesuny akcií do nově zřízeného svěřenského fondu se dosud nestaly. Seznam Zprávy

A teď pozor: tady se veřejná debata často rozjede do dvou protisměrů, které se míjejí. Jedna strana říká „když je to střet zájmů, tak je to jasné“. Druhá odpoví „když je to v tabulce a má to program, je to legální“. Obojí může být zároveň špatně i pravdivě – podle toho, co přesně se bude vyplácet a kdo to bude schvalovat.

Právní rovina je nepohodlná právě tím, že není plakátová. Zákon o střetu zájmů má konkrétní zákaz: dotace nemají být poskytovány firmám, které ovládá veřejný funkcionář. A české soudy v posledních letech řešily, jak se ten zákaz uplatňuje u zemědělských dotací.

Velmi konkrétní je v tomhle ohledu rozsudek Nejvyššího správního soudu z 12. září 2025 (sp. zn. 1 Afs 59/2025), který řeší dotaci pro firmu spadající do skupiny Agrofert a důvod jejího zrušení kvůli střetu zájmů Andreje Babiše. NSS v rozhodnutí rozebírá i to, zda je § 4c použitelné i na dotace poskytované přes SZIF – a dochází k závěru, že ano. Nejvyšší správní soud

Tohle znamená jednoduchou věc: není to jen „politická otázka“. Jsou to rozhodnutí, která umí konkrétní žádost zastavit, zrušit smlouvu a rozjet soudní spor.

Jenže… praxe českého státu v minulých letech ukázala ještě jednu věc: i když existují pravomocné rozsudky, vymáhání nebo systémové nastavení se může táhnout. Investigativní texty popisovaly, že stát se do některých sporů o dotace s Agrofertem pouštěl váhavě nebo je nechtěl dohrát. Seznam Zprávy o vymáhání dotací

A tady se láme třetí nedorozumění. Veřejnost často čeká, že střet zájmů je vypínač: buď „zakázáno“, nebo „povoleno“. Reálně je to spíš soustava pojistek – a pojistky fungují jen tehdy, když je někdo opravdu používá.

Zajímavý detail dodávají i Novinky: při návratu programu psaly, že příjem žádostí společností z holdingu Agrofert byl v tu chvíli ze strany intervenčního fondu pozastaven. To je přesně ten bod, kdy titulky „Agrofert zase bere“ narážejí na realitu: program může existovat, ale konkrétní žádost může skončit na právní závoře.

Kdyby šlo jen o Agrofert, byla by to „jedna kauza“. Jenže program 13 je zároveň stará debata o tom, koho má stát vlastně podporovat.

Potravinářské a zemědělské svazy argumentují poměrně přímo: bez zpracovatelských kapacit budeme dál vyvážet surovinu a dovážet hotové výrobky, přidaná hodnota zůstane jinde. V textu ČTK, který převzala Asociace soukromého zemědělství, zaznívá právě tohle – a zároveň připomínka, že v minulosti dotaci čerpaly velké podniky včetně Agrofertu, Madety nebo Hamé.

Tenhle argument má sílu. V českém zemědělství i potravinářství je „úzké hrdlo“ často ve zpracování. A když ministr mluví o soběstačnosti a o tom, že se blíží k padesáti procentům, apeluje na pocit zranitelnosti, který je po posledních krizích pro část veřejnosti srozumitelný. Ekonomický deník tenhle výrok z výboru cituje.

Jenže proti tomu stojí neméně silná námitka: pokud dotace míří jen k největším, malí a střední hráči jsou mimo hru. A to mění strukturu trhu. Nejen v účetní tabulce, ale v tom, kdo má v regionech šanci růst a konkurovat. ASZ v citovaném textu připomíná obavu, že program zvedne zisky největších, ale konkurenci, pestrost a kvalitu potravin nezlepší. ASZ / ČTK

A tady je další zkratka, která v debatě ujíždí: „Když podpoříme zpracování, zlevní jídlo.“ Zní to jednoduše, ale dotace není cenový regulátor. Pokud nemáte v pravidlech nic o tom, co má být výsledkem pro spotřebitele – třeba vyšší kapacita v konkrétní komoditě, nové produkty, technologický skok, úspory energií, které se propíšou do nákladů – je to spíš příspěvek na konkurenceschopnost firmy. A to je úplně legitimní cíl, jen je fér ho tak pojmenovat a měřit.

Šebestyán navíc sám označil 250 milionů za „symbolickou“ částku a debatu za přepjatou. Seznam Zprávy To je další důležitý detail: program může být rozpočtově malý, ale politicky obrovský. Právě proto, že se v něm potkává stará otázka „dotujeme velké?“ s novou otázkou „a když je ten velký premiér?“.

Pro běžného čtenáře to může vypadat jako vzdálená bitva o paragrafy a holdingy. Jenže dotace nejsou cizí planeta. Jsou to peníze, které se promění v investice, ve strukturu trhu – a nakonec v to, kdo vám dodává jogurt do školní jídelny nebo maso do supermarketu.

První věc, která stojí za pozornost, není samotný titulek „250 milionů“. Jsou to konkrétní „zásady“ programu 13, které má ministerstvo teprve zveřejnit a které mají být dostupné i přes SZIF. MZe Tam se pozná, jestli stát zohlednil kritiku NKÚ: jestli bude chtít měřitelné cíle, jestli nastaví kontrolu přínosu a jestli omezí riziko „mrtvé váhy“. NKÚ

Druhá věc je střet zájmů v praxi. Ne v politickém sloganu, ale v tom, zda se zákonné pojistky skutečně použijí u konkrétních žádostí. Soudní judikatura už ukazuje, že se § 4c může vztahovat i na dotace přes SZIF. NSS Pokud se pravidla ohnou, nevznikne jen „pocit nespravedlnosti“. Vznikne právní riziko a další roky sporů, ve kterých se ztratí to nejcennější: důvěra, že stát umí nastavit stejné mantinely pro každého.

A třetí věc je možná nejbanálnější, ale nejdůležitější: transparentnost. Kdo dotaci dostal, za co, s jakým výsledkem. Bez toho zůstane veřejnosti jen dojem – a dojem je v dotacích vždycky drahý.

Na konci dne totiž nejde o to, jestli je „velký podnik“ sprosté slovo. Jde o to, jestli se státní razítko používá jako investiční nástroj, nebo jako ochranná známka pro vyvolené. A to, že je dotace legální, ještě neznamená, že je ve veřejném zájmu.

Zdroje

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-symbolicka-castka-haji-ministr-ctvrt-miliardy-k-niz-otevre-dvere-agrofertu-299189

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-babisova-vlada-skryte-odklepla-250-milionu-ktere-muze-cerpat-agrofert-297356

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-vlada-obnovila-stamilionove-dotace-z-nichz-drive-tezil-i-agrofert-40559704

https://ekonomickydenik.cz/sobestacnost-puda-ministr/

https://www.asz.cz/clanek/15566/svazy-obnoveni-dotace-pro-potravinare-zvysi-zpracovatelske-kapacity-v-cr/

https://www.nku.cz/cz/pro-media/tiskove-zpravy/podpora-zpracovani-zemedelskych-produktu:-stat-dotoval-predevsim-velke-firmy-s-az-stamilionovymi-zisky-id12942/

https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/nsscr/1-afs-59-2025-98