Článek
Jenže válka není spor o větu v paragrafu, ale o území, bezpečí a to, kdo bude mít za půl roku v ruce páku.
Právě tady se láme první velké nedorozumění. Veřejná debata často ujíždí do dvou zkratek: buď „konečně se jedná, tak to dopadne“, nebo „zase se jedná, tak to je stejně k ničemu“. Odborný a právní obraz je jiný: jednání nejsou o náladě u stolu, ale o tom, jestli má dohoda kontrolu, pořadí kroků a důsledky pro porušení.
A ještě jedna věc: tlak na „rychlé řešení“ není jen morální apel. Je to strategie. A strategie mají vítěze i poražené ještě dřív, než se vůbec podepíše první stránka.
Ženeva bez průlomu
Jednání v Ženevě skončilo 18. února po druhém dni bez jasného průlomu; podle zprávy Reuters o konci ženevského kola se druhý den rozpadl už po zhruba dvou hodinách. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj je označil za „difficult“ a mluvil o tom, že se sice něco pohnulo, ale pozice se pořád rozcházejí.
Jenže ruská verze zní jinak. Hlavní ruský vyjednavač Vladimir Medinskij zároveň tvrdil, že rozhovory byly „difficult but business-like“ a že se brzy bude pokračovat, jak popisuje další text Reuters k ruskému vyjádření.
Tohle znamená, že se hraje i o to, kdo bude na veřejnosti vypadat jako „ten rozumný“. Pro Washington je důležité ukázat, že proces běží. Pro Kyjev je důležité ukázat, že proces běží, ale ne za cenu kapitulace. A Moskva se snaží být u stolu dostatečně „přítomná“, aby nepřišla o diplomatický prostor — a zároveň dostatečně tvrdá, aby nic skutečně nezměnila.
Zní to jako cynismus, ale je to standardní mechanika konfliktu. Když jedna strana tvrdí „dohoda se blíží“ a druhá „protahují to“, neznamená to automaticky, že jeden lže. Znamená to, že každý počítá jiné riziko.
Washington tlačí termíny
Tlak je tentokrát vidět víc než obvykle. Reuters 6. února přinesl, že americká a ukrajinská strana řešily ambiciózní cíl „dohody do března“ a zároveň scénář, v němž by se výsledný plán předložil v referendu společně s národními volbami, o nichž se v zákulisí mluvilo i pro květen — to vše podle anonymních zdrojů v materiálu Reuters o americkém harmonogramu a volbách.
Jenže tahle časová osa naráží na realitu Ukrajiny. V tom samém textu Reuters zaznívá, že ukrajinské úřady odhadují přípravu voleb zhruba na šest měsíců a že hlasování je během válečného stavu zakázané, takže by bylo potřeba i legislativní přenastavení. Není to detail pro právníky. Je to podmínka legitimity: volby „rychle“ nejsou volby „dobře“.
Do toho přichází politická dynamika USA. Reuters popisuje, že američtí vyjednavači mluvili o tom, že s blížícími se kongresovými volbami v listopadu 2026 může Bílý dům ztrácet čas a politický kapitál na zahraniční dohodu. To je silný argument Washingtonu: „teď je okno“. Slabina je zřejmá: okno se dá snadno zaměnit za spěch.
A do třetice — prezident Trump tlak nebalí do diplomatických frází. Podle Reuters vzkázal, že „Ukraine better come to the table fast“, a Zelenskyj si v téže reportáži stěžoval, že není fér veřejně tlačit hlavně na Ukrajinu a ne na Rusko (Reuters o tlaku z Washingtonu a reakcích Kyjeva). Veřejná zkratka pak zní: „Amerika to zařídí.“ Jenže Amerika to může i urychlit způsobem, který bude pro Ukrajinu politicky neudržitelný.
Území, červené čáry
Nejtěžší bod se nemění: území. Reuters píše, že Rusko požaduje, aby se Ukrajina stáhla z částí Donbasu, které ještě kontroluje, a že Kyjev to odmítá (Reuters o požadavcích na Donbas a patové situaci). A tentýž Reuters text ze 6. února jde ještě konkrétněji: Moskva chce kontrolu celého Donbasu, přestože Ukrajina drží přes 2 000 čtverečních mil území (cca 5 180 km²) — a zároveň se vedou spory i o Záporožskou jadernou elektrárnu (Reuters o Donbasu, elektrárně a tom, co blokuje dohodu).
Územní kompromis je dohoda o tom, kdo bude fakticky kontrolovat konkrétní kus země. V praxi to znamená, že se mění obranné linie, logistika, možnost návratu lidí domů a často i to, zda se konflikt jen neposune o pár desítek kilometrů dál.
Veřejná zkratka zní: „vyměňme kus země za mír“. Jenže v realitě nejde o „kus“, ale o bezpečnostní geometrii. Právě proto se v analytických kruzích řeší, v jakém pořadí by se dělaly kroky a jak by vypadaly garance. Think-tank Critical Threats Project upozorňuje, že když by územní ústup přišel dřív než skutečné bezpečnostní záruky, může to Ukrajinu nechat otevřenou budoucí agresi a zmiňuje i význam ukrajinských opevněných linií v Doněcké oblasti (tzv. „Fortress Belt“) jako praktický, ne symbolický problém (Critical Threats Project, 13. 2. 2026).
Nejsilnější argument Kyjeva je přitom čitelný: bez záruk je územní ústupek pozvánka na pokračování války v jiné kapitole. Slabina? Ukrajina je pod dlouhodobým tlakem — vojenským, ekonomickým i psychologickým — a každá „červená čára“ se v čase testuje.
Ruský argument vypadá jednoduše: „území je hlavní problém, vyřešme ho“. Slabina je v tom, že jednoduché argumenty jsou často nástrojem, jak zakrýt další požadavky. A pokud je cílem „komplexní dohoda“, území bude jen první stránka.
Příměří a monitoring
Zatímco území zůstává zamrzlé, na vojenské rovině se mluví o něčem, co zní technicky a nudně — a přitom je to klíč. O monitoringu příměří.
AP píše, že se sice politické rozdíly nepřeklenuly, ale došlo k „some progress“ na vojenských otázkách včetně toho, jak by se případné příměří hlídalo, a že Zelenskyj mluvil o americké účasti na monitoringu (AP o konci ženevských jednání a monitoringu příměří). Podobně to zaznívá i na oficiálním webu prezidenta Ukrajiny, kde Zelenskyj po jednáních mluví o zapojení americké strany.
Russia is trying to drag out negotiations that could already have reached the final stage.
Tenhle citát na prezidentově webu není jen emoční výkřik. Je to politický signál: „my se nechceme nechat uvařit na mírném ohni“. A současně je to taktika: když věříte, že druhá strana protahuje, chcete do dohody dostat co nejvíc pojistek.
Monitoring příměří je jednoduše řečeno kontrola, zda se přestalo střílet a kdo porušil pravidla. V praxi je to systém: kdo je na místě, jak se ověřují incidenty, jak rychle se hlásí porušení, kdo má právo přijet, co se počítá jako „provokace“ a co jako „obrana“.
Zní to jednoduše, ale právě tady se dá příměří buď zpevnit, nebo rozložit. Pokud je monitoring slabý, vzniká šedá zóna: každý incident se dá vysvětlit jako „to oni začali“. Pokud je monitoring silný, je to nepříjemné pro všechny — protože už se nedá hrát na mlhu.
A veřejná zkratka? „Příměří = mír.“ Ne. Příměří je pauza. Mír je stav, kdy se pauza umí sama ubránit.
Evropa u dveří
Ještě jedna linie se v Ženevě rýsuje nahlas: kdo bude u stolu, až se bude dohodě dávat „závěrečná forma“.
Reuters připomíná, že Kyjev tlačí na větší zapojení evropských spojenců a že Zelenskyj označil evropskou účast za „indispensable“ (Reuters o evropském zapojení a politickém tlaku). AP pak doplňuje konkrétně, že ukrajinští a američtí zástupci v Ženevě mluvili i s představiteli Británie, Francie, Německa, Itálie a Švýcarska (AP o evropské roli v procesu).
Tahle část není jen o „prestiži“ Bruselu. Evropa je v tomhle konfliktu zároveň bankou, zbrojnicí a sousedem. A pokud má dohoda stát, musí mít oporu v sankční politice, obnově i bezpečnostních zárukách, které bez evropských kapacit nevzniknou.
Zároveň ale platí, že víc aktérů u stolu může vyjednávání zpomalit. Nejtvrdší americký argument proto zní: „nejdřív to domluvme my, pak to rozšíříme“. Slabina je v tom, že když Evropu přizvete až ve chvíli, kdy má jen platit a přikyvovat, začne proces politicky drhnout i uvnitř EU.
A do toho vstupuje páka: sankce. Evropská komise 6. února představila návrh dalšího, už dvacátého sankčního balíku s cílem zvýšit tlak na ruské příjmy z ropy a dostat Moskvu k serióznějšímu jednání, jak popisuje Reuters o návrhu 20. balíku sankcí. Veřejná debata to často zjednoduší na „sankce nefungují / sankce fungují“. Realita je méně čistá: sankce jsou dlouhodobá páka, ale jejich účinek se v čase míchá s tím, co se děje na bojišti a u vyjednávacího stolu.
Škola, práce, klid
Možná to zní vzdáleně. Ženeva, delegace, zkratky, hotely. Jenže tohle je ten typ události, který se do běžného života dostává oklikou: přes ceny energií, přes rozpočty na obranu, přes migrační tlak, přes nejistotu firem, které plánují zakázky v Evropě na roky dopředu.
Reuters v souvislosti s ženevskými zprávami zmiňuje i okamžitou tržní reakci — například pokles ukrajinských státních dluhopisů po signálech o vázání jednání (Reuters o dopadech zpráv na ukrajinské dluhopisy). Není to „burzovní hra“. Je to teploměr důvěry: čím menší důvěra v dohodu, tím dražší je přežít další měsíce války.
A teď to důležité pro běžného čtenáře: sledujte méně slov a více mechanismů. Když se začne mluvit o „monitoringu“ a „pořadí kroků“, je to zpravidla vážnější než když se mluví o „historickém průlomu“ bez detailů. Když se začne řešit, kdo bude garantovat a co se stane při porušení, je to praktická politika. Když se z dohody stane jen termín v kalendáři, je to marketing.
Tenhle spor ukazuje jednu nepohodlnou věc: „dohoda“ může být právně existující a zároveň bezpečnostně křehká. A to je poučení i pro nás — v práci, ve škole, v rodině: papír je začátek, ne konec. Podepsané příměří může být legální, ale bezpečné je až ve chvíli, kdy má kontrolu a důsledky.
Zdroje:
https://www.reuters.com/world/europe/russia-says-ukraine-peace-talks-geneva-were-difficult-business-like-2026-02-18/
https://www.reuters.com/world/europe/us-aims-march-peace-deal-ukraine-quick-elections-sources-say-2026-02-06/
https://www.reuters.com/world/eu-commission-proposes-new-package-sanctions-against-russia-2026-02-06/
https://apnews.com/article/russia-ukraine-war-talks-geneva-0f22fa796cafd6606a88ad1b101ab3fb
https://understandingwar.org/research/russia-ukraine/russian-offensive-campaign-assessment-february-13-2026/
https://www.euronews.com/2026/02/16/peace-talks-round-three-ukraine-us-russia-geneva-meetings-key-topics
