Článek
Jak je to možné? Mnozí se mylně domnívají, že ostrovy dělí přesně 24 hodin. Skutečnost je však ještě o něco složitější a fascinující. Nejde jen o to, že na každém ostrově je jiný den. Každý ostrov se totiž zároveň řídí časovým pásmem svého státu. Zatímco ruský Velký Dioméd funguje v čase UTC+12, americký Malý Dioméd se řídí aljašským časem UTC-9. Když tyto dva rozdíly spojíme, vznikne mezi nimi reálný časový skok o 21 hodin.
Představte si, že je na americkém Malém Diomédu pondělí, osm hodin večer. Stačí se podívat dalekohledem přes úžinu na ruský Velký Dioméd, a tamní obyvatelé se už chystají k večeři – jenže v úterý v pět hodin odpoledne. Slunce je na obloze prakticky na stejném místě, ale kalendář a hodinky ukazují naprosto odlišnou realitu.
Dlouho však pro zdejší lidi, Inuity z kmene Iñupiat, takový umělý rozdíl nic neznamenal. Po tisíciletí tu existovala jedna soudržná komunita, rodiny žily na obou ostrovech a volně se mezi nimi pohybovaly.
V zimě, když moře zamrzlo a mezi ostrovy se vytvořil ledový most, putovali domorodí Inupiaté volně tam a zpět po bílých pláních. Rodiny žily rozptýleně na obou ostrovech a nikdo příliš neřešil, kudy přesně mezi nimi prochází státní hranice či pomyslná datová hranice.

Beringův průliv, oddělující Sibiř od Aljašky v severním Tichém oceánu. Malý a Velký Dioméd jsou drobné body uprostřed. Snímek NASA, pořízený satelitem MISR.
Na jaře roku 1948, když ještě ležel na úžině silný led, přijeli na Velký Dioméd neznámí vojáci a oznámili tamním rodinám, že se musí okamžitě sbalit. Nikdo nechápal proč. Během několika dní byli všichni obyvatelé ruského ostrova naloženi na těžké saně a převezeni po zamrzlém moři k vzdáleným břehům Sibiře. Domy na Velkém Diomédu osiřely. Na americkém ostrově Malý Dioméd od stejné doby lidé marně čekali na návštěvu svých blízkých.
Místo toho dorazila zpráva: hranice mezi USA a Sovětským svazem se uzavírá – nikdo už nesmí na sousední ostrov cestovat. Tato neprostupná hranice vešla ve známost jako „ledová opona“, termín zpopularizovaný americkým senátorem Johnem McCainem, který zdůrazňoval, že studená válka nerozděluje jen Evropu, ale i Arktidu.
V dalších desetiletích Beringův průliv skoro osiřel. Oceánské proudy unášely mezi opuštěnými ostrovy kroužící kousky ledu, ale lidské stopy zmizely. Na březích amerického ostrova zatím původní obyvatelé zůstali.
Na druhé straně už nikdo z jejich příbuzných nebyl. Sovětská vláda udržovala na Velkém Diomédu jen meteorologickou stanici a jednotku pohraniční stráže. Na Malém Diomédu zatím rok za rokem pomalu ubývalo obyvatel, jak těžké podmínky a samota vyháněly mladé do pevninských měst.
V roce 1990 tu ještě žilo kolem 178 lidí, zatímco dnes už sotva osmdesát. Život se smrskl na několik prudkých skalnatých úbočí nad jednou malou pláží. Do vnějšího světa je možné se dostat pouze lodí či vrtulníkem. Ten přiletí jednou týdně – když počasí dovolí – z pevniny s poštou a zásobami. Jindy jsou měsíce, kdy vítr a bouře nepustí žádné letadlo ani loď a obyvatelé se musí spoléhat jen na vlastní lovecké schopnosti a skromné zásoby pro případ nouze.
Tato závislost na tradičním lovu je však stále křehčí. Klimatické změny způsobují, že stabilní mořský led, který je klíčový pro lov mrožů a tuleňů, se tvoří stále později a je mnohem slabší. Historický ledový most mezi ostrovy, po kterém se dalo kdysi přejít, se dnes v zimě tvoří jen zřídka a je příliš slabý na to, aby unesl člověka.
Každodenní život navíc drtí extrémní náklady – kvůli dopravě vrtulníkem stojí základní potraviny či palivo na Malém Diomédu i desetinásobek běžné ceny, což činí přežití na ostrově ještě náročnějším.
Přesto se před více než třiceti lety odehrál zajímavý příběh. Jednoho srpnového dne roku 1987 se na Malém Diomedu shromáždila hrstka nedůvěřivých tváří. Ledová opona studené války sice stále trvala, ale jedna odvážná plavkyně v neoprenu ji chtěla překonat.
Jmenovala se Lynne Cox a rozhodla se přeplavat Beringovu úžinu jako gesto míru. Místní lovci vyjeli Američanku doprovodit v tradičních kožených člunech – doprovodit ji až k ruskému břehu, který sami nesměli legálně navštívit. Když se unavená Lynne po dvou hodinách brodění ledovou vodou konečně vynořila na pláži Velkého Diomedu, ruští pohraničníci prý jen udiveně sledovali, co se děje.
O rok později vypravila letecká společnost z Aljašky slavný „Friendship Flight“ – přátelský let, který 13. června 1988 dopravil desítky eskymáckých rodin z Nome do ruského přístavu Providěnija. Na provizorním letišti se tam tehdy objímali sourozenci a bratranci, kteří se neviděli přes tři desetiletí.

takhle vypadal Malý Dioméd v roce 2008
Od té doby se Robert Soolook (jeden z domorodých obyvatel na americké straně) dvakrát dostal do odlehlých čukotských vesnic, kde po válečném odsunu našli nový domov bývalí obyvatelé Velkého Diomedu. Našel tam vzdálené bratrance a sestřenice.
Při prvním setkání se prý všichni styděli – jejich jazyky už zněly trochu jinak. Ale když se pak společně posadili do kruhu a zapálili oheň z naplaveného dřeva, bylo to, jako by se vrátili do dětství: zpívali staré písně a vyprávěli si prastaré příběhy.
Od té chvíle Robert nepřestal věřit, že oba ostrovy by měly patřit k sobě – navzdory hranicím a datovým hranám. V posledních letech společně s Frances Ozenna, koordinátorkou domorodé rady, podnikl nejednu cestu na úřady. Vyřizoval americká víza a složitá povolení, aby mohli ruští příbuzní z čukotské pevniny znovu přijet na návštěvu Malého Diomedu.
Plánovali velké setkání po mnoha letech – možná poslední, protože někteří pamětníci už dávno překročili osmdesátku.
Nastalo léto 2017. Všichni na ostrově Malý Dioméd netrpělivě čekají. Z pevniny má konečně přiletět helikoptéra s pěti ruskými Inuity – těch, kteří kdysi žili na Velkém Diomedu. Nad mořem se ale honí černá mračna. Vítr nepolevuje celý týden. Z návštěvy málem sejde. Robert i Frances dobře vědí, že tady nemá smysl plakat nad rozmary počasí.
A přece, jednoho dne odpoledne se mraky protrhají a na obzoru zaburácí rotory. Helikoptéra dosedá na betonovou plošinu mezi domky. Z jejích dveří pomalu vystupuje několik shrbených postav. Po letech stanula na půdě Malého Diomedu jedna z posledních pamětnic.
Naděje na další podobná setkání však měla jen krátké trvání. Zhoršení vztahů mezi USA a Ruskem po roce 2022 znovu prakticky zastavilo veškeré přeshraniční styky. Speciální bezvízový režim pro domorodé obyvatele skončil a ledová opona znovu vyrostla.
Zdroje:
https://www.epochtimes.cz/2023/12/31/diomedovy-ostrovy-jedine-misto-na-svete-kde-vzdalenost-4-km-predstavuje-casovy-rozdil-jednoho-dne/
https://en.wikipedia.org/wiki/Diomede_Islands
https://earthobservatory.nasa.gov/images/91638/yesterday-and-tomorrow-islands
https://knom.org/2017/08/09/profile-after-70-years-a-diomede-family-reunion/
https://www.adn.com/arctic/article/little-diomede-alaska-natives-seek-reunite-russian-relatives/2015/08/18/
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/zelezna-opona-diomedy-rusko-usa.A150928_144201_zahranicni_aba
https://svetobeznik.info/diomedovy-ostrovy-datova-cara-usa-rusko/
https://www.nationalgeographic.com/environment/article/little-diomede-alaska-faces-rapid-climate-change-threatens-native-inupiat-community
https://www.nps.gov/people/lynne-cox.htm
https://virginradio.co.uk/lifestyle/88385/how-two-islands-are-separated-by-a-21-hour-time-difference-despite-being-less-than-three-miles-apart