Článek
Alena vždycky patřila k ženám, které mají jasno: nevěra se nepromíjí. Pokud by se to stalo jí, okamžitě by prý podala žádost o rozvod. Tak o sobě aspoň dlouho tvrdila. Jenže život je někdy plný paradoxů, a tak se stalo, že Alena teď žije s vědomím, že její muž Marek má rok a půl milenku, a přesto na rozvod nemyslí. „Vím, že to zní šíleně, ale poprvé po dlouhé době cítím, že náš vztah zase dýchá,“ říká s podivným klidem.
S Markem se vzali před patnácti lety. Pracuje ve strojírenské firmě, ona je účetní. Dva synové, jedenáct a třináct let. Před pár lety je přepadl stereotyp – on se vracel z práce otrávený, ona se snažila udržet alespoň jakés takés teplo rodinného krbu. „Nešlo to. Mluvili jsme spolu většinou jen o tom, co je nutné. Spalo se odděleně, a já se pomalu smiřovala, že nám to vyšumí,“ popisuje syrovou realitu. Dokonce si pohrávala s myšlenkou, že odejde, ale chyběla jí kuráž rozbít stabilní zázemí kvůli vztahu, v němž už nebylo skoro nic.
A pak si všimla, jak Marek před rokem a půl začal chodit domů v lepší náladě, sem tam přinesl kytku (což léta nedělal), občas dokonce uvařil víkendový oběd. Změna byla tak nápadná, že jí to bylo podezřelé. „Jednou jsem v koupelně našla účtenku za dvě kávy a dezerty, z místa, kde jsme nikdy spolu nebyli. Nebyla jsem hloupá. Došlo mi, že má zřejmě aférku,“ vzpomíná. Vnitřně čekala, že vybuchne vztekem, ale místo toho pocítila divnou úlevu. „Nejspíš to vysvětluje tu jeho novou vstřícnost ke mně,“ prolétlo jí hlavou.
Jednoho večera ho konfrontovala. Prohlásil, že ano, setkává se s někým jiným, ale nemá v plánu opustit rodinu. Prý se jen cítil roky přehlížený, ztrácel chuť bojovat s každodenní šedí, a teď se cítí znovu naživu. „Vztekle jsem chtěla na něj řvát, ale jakmile jsem viděla jeho provinilý výraz, najednou se mi ulevilo. Napadlo mě: Aha, tak tohle ho vyburcovalo být zase pozorný i ke mně,“ přiznává Alena. Rozhodla se, že nebude dělat scénu, a nějak podvědomě ho nechala žít dvojí život.
„Je to nenormální, to vím. Občas se vzbudím nad ránem a ptám se: to vážně jen sedím doma a čekám, až se Marek vrátí od ní? Jenže on teď pro naši rodinu dělá víc než dřív. Vaří, bere kluky na výlety, víc se zajímá o moje pocity,“ vysvětluje potichu. Kolegyně, které se s tím svěřila, ji označily za bláznivou – proč to toleruje? Alena sama neví, jestli je to ustojitelné dlouhodobě. Ale cítí, že po letech chladu najednou v jejich domě panuje lepší atmosféra.
Nechybí tu ovšem strach. „Co když ho milenka natolik okouzlí, že se rozhodne odejít? Přeci jen, jestli tam má všechno to vzrušení a novotu, proč by zůstával se mnou? Nebo mám se na ni rozzlobit a žárlit?“ Po nocích ji hlodají obavy. Teď si slíbila, že to nechá být a počká, jestli Marek sám nebude chtít situaci nějak změnit. Ve skrytu duše se bojí, aby jednou nezůstala s prázdným bytem, až synové vyrostou.
Zatím to ale vypadá, že Marek je ochotný tuhle trojí hru udržovat – doma rodina, jinde tajná vášeň. „Kdyby nepřišla ta milenka, možná už jsme se rozvedli, protože Marek byl tenkrát tak odtažitý, že jsem měla pocit, že umírám. Teď ale nabral novou energii a paradoxně ji přináší i do našeho vztahu,“ dodává Alena s ironickým úsměvem. Ví, že je to absurdní. Stojí před dilematem: bojovat, aby ho milenka nezískala, anebo nechat věci plynout.
Zatím si nezvolila žádnou z cest. „Možná jsem zbabělá, ale nechám to tak. Mám pocit, že poprvé po dlouhé době žiju manželství, kde se mnou někdo mluví, obejme mě a stará se. Je to smutné, že za to vděčím cizí ženě, ale asi mi to momentálně stačí,“ uzavírá hořkosladce.
