Článek
Pařížský noční klub pulzoval hudbou a cigaretovým dýmem. Jednadvacetiletá dívka se zelenýma očima, čerstvě příchozí z Maroka, tančila, když si jí všiml pohledný mladý herec.
Byl to Alain Delon, tehdy zasnoubený s filmovou hvězdou Romy Schneiderovou. Ten večer roku 1962 se jejich oči setkaly náhodou – a třebaže tam byl se svou snoubenkou Romy, osud měl jiné plány.
Delon té noci nemohl spustit Nathalii z očí. Ještě nedávno se přitom jmenovala Francine Canovas. Narodila se 1. srpna 1941 v marockém městě Oujda do francouzsko-španělské rodiny. Otec, důstojník z Oranu, ji opustil jako nemluvně a její matka Antoinette ji musela vychovávat sama.
Dělala, co mohla, aby dcerce nic nescházelo, ale prázdné místo po otci v rodině zůstalo. V šesti letech se s matkou přestěhovala do Francie. V šestnácti letech se Francine provdala za vojáka Guye Barthélémyho, porodila dceru (pojmenovanou rovněž Nathalie), ale manželství brzy ztroskotalo. V náručí mladého vojáka snad hledala lásku a jistotu, která jí chyběla, avšak sen o rodinném štěstí se rozpadl příliš brzy.
Velice mladá tak zakusila první trpké ztráty – nejprve pocit opuštěnosti a vzápětí odloučení od vlastního dítěte, které po rozvodu připadlo do péče otci. Ve dvaceti jedna letech proto odjela do Paříže začít znovu. Do víru velkoměsta si odvážela naději na nový začátek, ale také bolestnou jizvu v srdci.
Jejich utajovaný románek pak plnil šeptandu Paříže, ale oni dva mysleli jen na sebe. Scházeli se v tichosti, pod rouškou noci, protože Alain byl oficiálně stále s Romy. V žáru zakázané lásky našla Nathalie pocit, že konečně někam patří – po boku muže, kterého milovala.
V dubnu 1964, když už Nathalie čekala dítě, Delon definitivně opustil Romy. S Nathalií se vzali potají 13. srpna 1964. Novomanželé se hned poté nalodili na parník France a odpluli do Los Angeles na svatební cestu. O měsíc později, 30. září 1964, porodila Nathalie syna Anthonyho v losangeleské nemocnici Cedars-Sinai.
Glamour jejich života dosáhl vrcholu. Stali se jedním z nejslavnějších párů 60. let – krásná Francouzka po boku filmového idolu, zdánlivý obraz štěstí. Ve své době bývala Nathalie označována za jednu z nejkrásnějších žen světa a v 70. letech za francouzský sex-symbol.
Jenže za zavřenými dveřmi vily nad Sunset Boulevardem idyla rychle praskala. Alain se vrhal do víru filmování a nočních večírků, zatímco Nathalie zůstávala sama s malým synem v cizím světě. Večery bývaly tiché a dlouhé – mladá matka cítila, že manželovo srdce bloudí jinde. „Byla jsem velmi naivní. On byl nevěrný a já ne,“ přiznala hořce po letech.
Každá jeho aférka pro ni byla další ranou a v Nathaliině duši narůstal smutek. Zatímco bulvár ji líčil jako ženu, která odloudila Delona od Romy, ona sama se v zrcadle koupelny ptala, jestli její láska stačí, aby si ho udržela.
Atmosféra mezi manželi mezitím houstla. Na place kultovního filmu Le Samouraï (1967) spolu hráli milenecký pár, ale mimo kameru sotva promluvili. Režisér Jean-Pierre Melville využil jejich napětí – jejich pohledy „plné nevysloveného významu stačily, aby uchvátily kameru“ a na plátně stvořily mýtický pár.
V realitě však tyto tiché pohledy mezi Alainem a Nathalií znamenaly spíše bolest než romantiku. Při každé dokonale zahrané scéně cítila, jak se mezi nimi rozevírá propast skutečných křivd a nevyřčených výčitek.
Do jejich života navíc brzy zasáhl temný skandál. Na podzim 1968 otřásla Francií nechvalně proslulá aféra Marković: Alainův osobní strážce byl nalezen zavražděný a šeptanda naznačovala drogy, vydírání a kompromitující fotografie celebrit z tajných večírků.
V zákulisí skandálu padlo i jméno Nathalie. Šeptalo se, že na nepřístojných snímcích je zachycena právě ona – či dokonce manželka budoucího prezidenta. Policie vyslýchala i Nathalii, ale vrah ani vyděrač nikdy odhaleni nebyli.
Pro mladou herečku, již už tak sužovaly manželovy nevěry, představoval skandál další stín v jejím životě. Náhle se ocitla ve víru temné aféry, které nerozuměla a ze které měla strach.
Na jaře 1968 už Nathalie pohár trpělivosti přetekl. Delon se tehdy navíc veřejně angažoval v bouřlivém dění května 1968, což ona neschvalovala. Nevěry, skandály, hádky – bylo toho příliš. Nathalie se rozhodla odejít.
Jednoho dne sbalila kufry, vzala do náruče malého Anthonyho a s chůvou po boku tiše opustila honosný domov. „Když jsem ho opustila, nechala jsem všechno za sebou. Odešla jsem jen se synem a jeho chůvou, to je vše,“ vzpomínala později klidným hlasem.
Byl únor 1969 a osmadvacetiletá Nathalie stála s dítětem v náručí sama na letišti. Ze slavné paní Delonové se v jediném okamžiku stala svobodná matka s nejistou budoucností. Alain brzy našel útěchu u herečky Mireille Darcové, ale Nathalie musela začít od nuly.
Odmítla od exmanžela jakékoli finanční vyrovnání či výsady – hrdě odešla s prázdnou, spoléhajíc jen na vlastní síly. Musela teď tvrdě pracovat, aby uživila sebe i malého syna.
Nathalie se nehodlala stát pouhým stínem slavného muže. Už prvním filmem Le Samouraï, kde po boku Alaina zazářila, ukázala své herecké kouzlo. Navzdory skeptikům hodlala v kariéře pokračovat. Mnozí producenti na ni zpočátku hleděli jen jako na „paní Delonovou“, která dostala roli protekcí, a o to usilovněji dřela, aby svůj talent prosadila sama za sebe.
Jako herečka v 70. letech pendlovala mezi Francií a Amerikou a s každou další rolí se snažila vymanit ze stínu svého někdejšího manžela. Její osobní život v těch letech připomínal jízdu na horské dráze. Spořádané manželství vystřídala bouřlivá svoboda; Nathalie se ocitla ve víru večírků a bohémské společnosti.
V létě 1971 se stala součástí legendární „exilové“ družiny kapely Rolling Stones ve vile Nellcôte na Azurovém pobřeží. Rockové hvězdy tam nahrávaly nové album a okolo nich se točily krásné múzy. Saxofonista Stones Bobby Keys prý tehdy „naháněl Nathalii“.
Ty divoké časy jí slušely – Nathalie zapadla mezi bohému a stala se múzou oné dekadentní éry, ozdobou tamějších večírků. Užívala si nabyté svobody a nespoutanosti, pozlátko však mělo i odvrácenou tvář.
Časem totiž začal noční život vybírat krutou daň. Nathalie hledala únik před vnitřní prázdnotou v alkoholu a drogách. Ve svých memoárech Pleure pas, c’est pas grave (Nebreč, o nic nejde) později otevřeně popsala, že během 70. let prožila „sestup do pekel s drogami“.
Balancovala tehdy na samé hraně sebezničení. Každý nekonečný večírek končil mrazivým ránem, kdy zůstala sama. Za leskem rebelující celebrity se skrývala osamělá žena, jež se těžce vyrovnávala s náhlou svobodou, dávnými ztrátami a otázkou, kým vlastně je, když už není paní Delonovou.
Nathalie však byla bojovnice. V 80. letech se dokázala znovu zvednout a objevila novou vášeň – filmovou režii. Roku 1982 debutovala jako režisérka i scenáristka dramatem Ils appellent ça un accident („Říkají tomu nehoda“), příběhem matky, jíž na operačním stole zemře syn. Jako by tím zpřítomnila své nejhlubší obavy a bolesti; Nathalie ve filmu sama ztvárnila hlavní roli.
O šest let později natočila v angličtině romantickou komedii Sweet Lies (1988) s americkým hercem Treatem Williamsem. Její režijní počiny sice nesklidily masový úspěch, ale Nathalie jimi dokázala, že je víc než jen herečka – byla i tvůrkyně odvážně vyprávějící příběhy po svém.
Po odchodu od Alaina už se znovu nevdala. Nathalie si dopřávala volnost a do dalšího sňatku se nehrnula – muži jejím životem procházeli spíše jako krátké epizody než osudové lásky. Milostné románky prožila s elegány, jako byl zpěvák Eddie Fisher či italský herec Franco Nero.
Skutečné životní partnerství našla až o něco později. V roce 1978 potkala hudebního producenta Chrise Blackwella, zakladatele Island Records, a po jeho boku zůstala patnáct let. Označovala ho za svou největší lásku. Byl to vztah plný vzájemného respektu, bez oslepujících reflektorů showbyznysu.
Během let se také pokoušela zhojit staré rány v rodině. Se svou první dcerou se prakticky nestýkala a jejich vztah se jí nepodařilo obnovit – při rozvodu o ni přišla a nikdy ji nemohla vychovávat. Krátce před vydáním pamětí v roce 2006 se svěřila přítelkyni, že by dceru ráda znovu našla a viděla.
Syn Anthony později s láskou, ale i upřímností přiznal, že Nathalie byla „lepší babička než matka“. Vnučky Loup a Liv ji zbožňovaly – a v její náruči našly něhu, kterou jako mladá matka dát neuměla.
Když Nathalii v listopadu 2019 lékaři sdělili krutou diagnózu – rakovinu slinivky – přijala to s klidem a odvahou. Rozhodla se, že se nebude dlouho trápit agresivní léčbou. V červenci 2020 ukončila chemoterapii a zbytek času chtěla prožít naplno.
Dne 2. ledna 2021 se bývalí manželé setkali naposledy – v soukromí pařížského bytu, kdy Nathalie cítila, že čas se nachyluje. O necelé tři týdny později, 21. ledna 2021, Nathalie Delon zemřela ve věku 79 let, smířená, doma v Paříži.
Zdroje:
https://fr.wikipedia.org/wiki/Nathalie_Delon
https://web.archive.org/web/20210121155238/https://www.france24.com/en/live-news/20210121-glamorous-french-star-nathalie-delon-dies-at-79
https://www.lepoint.fr/culture/l-actrice-nathalie-delon-est-decedee-a-79-ans-21-01-2021-2410623_3.php
https://web.archive.org/web/20210121151114/https://www.rfi.fr/fr/culture/20210121-l-actrice-nathalie-delon-est-d%C3%A9c%C3%A9d%C3%A9e-%C3%A0-l-%C3%A2ge-de-79-ans
https://www.theguardian.com/world/2000/sep/30/filmnews.books
https://www.purepeople.com/article/nathalie-delon-etait-meilleure-grand-mere-que-mere-les-mots-honnetes-mais-tendres-d-anthony_a421781/1
https://francouzskyfilm.cz/nathalie-delon/
https://www.super.cz/clanek/celebrity-zemrela-herecka-ktera-uchvatila-i-srdce-nenapravitelneho-proutnika-exmanzelka-79-alaina-delona-podlehla-rakovine-740318
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-svetove-celebrity/667353/zemrela-exmanzelka-bourlivaka-alaina-delona-85-puvabna-nathalie-79-podlehla-rakovine.html
