Článek
Následující příběh je rekonstrukcí skutečných událostí, které se odehrály v Normandii v červnu 1944. Ačkoliv vychází z ověřených historických faktů a osudů konkrétních vojáků, dialogy a vnitřní prožitky postav jsou autorskou interpretací, neboť se z těchto okamžiků nedochovaly žádné přímé záznamy
V místě, kde se mísila angličtina s češtinou a kde domov voněl pečenou kachnou i americkým jablečným koláčem. Jako teenager vnímal zprávy o Hitlerově okupaci Evropy zvlášť osobně. Vždyť v dalekém Československu žili jejich příbuzní, kterým nacisté zničili republiku.
Možná právě proto se ve dvaceti rozhodl narukovat. Psal se leden 1943 a Laddie, jak mu všichni říkali, opustil bezpečí chicagského domova a nastoupil do armády. Nejdřív sloužil u 76. pěší divize, ale lákalo ho něco odvážnějšího – výsadkové jednotky.
Přihlásil se k výcviku parašutistů a po několika měsících tvrdého drilu a překonávání vlastního strachu z výšek získal vytoužené křidélka na uniformu. Přidělili ho k 505. pluku výsadkářů, součásti slavné 82. výsadkové divize. Bylo to jako vstupenka mezi elitu – tahle jednotka už bojovala v Africe i v Itálii a nyní v Anglii chystala něco velkého. Laddie přišel právě včas, aby byl u toho.
V jarních měsících 1944 se Anglie proměnila v jedno obří vojenské ležení. Tlapa se se svými druhy z 505. pluku připravoval na operaci Overlord – invazi do nacisty okupované Francie. Věděli, že je čeká něco nevídaného. Laddie sloužil ve 2. četě roty F jako člen minometné skupiny.
Byl drobnější postavy a pohyblivý, což se pro skákaní s těžkým vybavením hodilo. Starší spolubojovníci si ho občas dobírali, že vypadá mladší než na svých dvacet let – odtud možná přezdívka Laddie, chlapeček.
Večer 5. června proto nastoupil do bombardéru C-47 s odhodláním i svým typickým tichým úsměvem na rtech. Měl důvod k úsměvu: přesně o půlnoci mu bylo 21. let. „Tak všechno nejlepší, kámo,“ šťouchl do něj nejspíš jeden z kamarádů při pohledu na hodinky a Laddie naoko pobaveně protočil oči. Málokdo slaví narozeniny cestou do bitvy. V hluku motorů si možná šeptem přál jediné: aby to všichni ve zdraví zvládli.
Letadlo s Tlapou a dalšími výsadkáři z roty F letělo v noci vstříc francouzskému pobřeží. Každý muž měl na sobě kolem 30 kilogramů výstroje: zbraně, munici, potraviny, vodu, mapu, kompas… To vše pevně připoutané k tělu, plus padák na zádech. Pro Laddieho to byl první bojový seskok – doposud skákal jen při cvičení.
Teď seděl na lavici v útrobách stroje, prsty křečovitě svíral popruhy a snažil se ovládnout třesoucí se dech. Zvenčí do trupu doléhal zvuk protiletadlové palby – Němci na pobřeží už tušili, že se něco děje. Pár ran zasáhlo i jejich letoun; plechový trup zaduněl a někde zařval raněný muž. Červené světlo nad dveřmi se rozsvítilo.
Poslední pokyn: „Stand up… hook up!“ Napojit výtažné lanko padáku na lano v letadle. Laddie vstal a automaticky zapojil svou karabinu na ocelové lanko nad hlavou. Srdce mu bilo jako splašené. „Go! Go!“ zaznělo a první muž zmizel ve tmě.
Následoval druhý. Tlapovi se na okamžik zdálo, že se čas zpomalil – před očima mu možná probleskl obraz teplé kuchyně doma v Chicagu, kde ho máma šťastně objímá k narozeninám. Skoč! Popadl ho někdo zezadu za postroj a Ladislav Tlapa vykročil do prázdna.
Okolo byla tma a hukot větru. Trhnutí – a nad Laddiem se rozvinul padák. Prudký odpor vzduchu na pár sekund zastavil dech. Visel pod hedvábnou kupolí a unášel se noční oblohou. Začal se asi rozhlížet: kde jsou ostatní? Kolem křičelo a vzduchem svištěly světlice. Náhle zahlédl pod sebou něco, co tam nemělo být – ohnivou záři a pohyb desítek drobných postav.
Sainte-Mère-Église v roce 1944
Co to…? V dalším okamžiku už všude kolem prolétaly střely. Přímo pod jeho nohama ležela vesnice, planula tam hořící stodola a na náměstí pobíhali vyděšení civilisté i němečtí vojáci s puškami v rukou. Osud tomu chtěl, že Tlapův letoun vysadil výsadek omylem přímo nad centrem obce Sainte-Mère-Église – nad jediným místem v širokém okolí, které bylo osvětlené a vzhůru.
Několik hodin předtím totiž blízko kostela dopadla zápalná puma a založila požár. Místní obyvatelé spolu s německou hlídkou požár hasili a celá náves byla zalitá světlem plamenů a reflektorů. A právě do tohoto pekla teď začali z nebe padat američtí parašutisté. Byla to nechtění, ale dokonalá past. Němci dole nemohli uvěřit vlastním očím – nad hlavami se jim snášely siluety desítek mužů na padácích. Okamžitě zahájili zběsilou palbu do vzduchu. Bezbranní výsadkáři v padácích se rázem stali terči.
Laddie Tlapa dopadl přímo doprostřed té vřavy – či spíše nedopadl vůbec. Jeho padákové šňůry se zachytily o vysoký strom na kraji náměstí u kostela. Zůstal viset několik metrů nad zemí, zaklíněný v větvích. Trhaně se houpal ve spleti popruhů jako bezmocná loutka.
Slyšel výstřely, křik v němčině, viděl záblesky střel a v ústech cítil hořkou pachuť strachu. Pokusil se pohnout – sáhnout po noži, uvolnit se – ale tma proříznutá světlicemi náhle zbělela ostrou bolestí. Několik kulek ho zasáhlo přímo do těla. Prudce vydechl a paže mu ochably.
Ladislav Tlapa zůstal tiše viset v koruně stromu, zatímco pod ním doznívala přestřelka. Bylo kolem druhé ráno. Před necelými dvěma hodinami oslavil jednadvacáté narozeniny – teď byl mrtvý. Padl dřív, než vůbec stačil vkročit na francouzskou půdu. Stejný osud potkal i další výsadkáře z jeho jednotky, které tu noc zabily německé kulomety ještě ve vzduchu.
Poblíž kostela visel na padáku také poručík Walter Gunther a neméně tragicky skončil i četař John Ray, který dopadl na zem raněný – stačil ještě z posledních sil zastřelit jednoho Němce, než sám podlehl svým zraněním. Později se usuzovalo, že všechny tyto muže zabil stejný odstřelovač, který tu noc střílel na vše, co se sneslo z nebe.
A na kostelní věži mezi tympanony visel další Američan – desátník John Steele, jehož padák zachycený na věži ho zázračně uchránil před kulkami. Steele přežil, protože předstíral mrtvého, a Němci ho zajali až po hodinách bezvládného visení. Laddie Tlapa takové štěstí neměl.
Ještě za tmy podnikly zbylé americké jednotky 82. výsadkové divize protiútok a do svítání městečko Sainte-Mère-Église osvobodily. První osvobozené město ve Francii – symbolický začátek konce války. Pro muže z roty F ale byla noc z 5. na 6. června 1944 tragická.
Jméno Ladislava Tlapy se neobjevilo v novinových titulcích, nepsalo se o něm v učebnicích dějepisu. Byl jedním z tisíců mladých vojáků, kteří toho dne položili život. O událostech v Sainte-Mère-Église později vznikl film Nejdelší den – ale ten měl za hrdinu pouze muže na kostelní věži (Johna Steelea). Osud těch, kteří zůstali mrtví na stromech a střechách, zůstal opomenutý. Jen jejich rodiny se po válce snažily zjistit, co se přesně stalo.
Tlapovi rodiče obdrželi v létě 1944 oficiální oznámení, že jejich syn „padl v boji ve Francii“. Tušili jen matně, kde leží Sainte-Mère-Église, ale netušili, jak jejich Laddie zemřel. Až po mnoha desetiletích se bratranec Robert Tlapa spojil s jedním z přeživších veteránů a ten mu v dopise vylíčil detaily oné noci. Dozvěděli se tak, že Ladislav skonal nejspíš okamžitě, zasažen nepřátelskou palbou během závěrečné fáze seskoku. Pro truchlící rodiče to byla hořká útěcha – možná alespoň netrpěl dlouho.
Laddieho tělo bylo původně pohřbeno na provizorním vojenském hřbitově v Sainte-Mère-Église. Francouzi si jeho oběti vážili – byl jedním z osvoboditelů jejich města a zaplatil nejvyšší cenu. Na kříž na jeho hrobě ještě dlouho pokládali květiny.
Po válce se však Tlapova rodina rozhodla nechat ostatky převézt domů do Spojených států. V lednu 1949, po dlouhých pěti letech čekání, dorazila utěsněná rakev s Ladislavovými ostatky do Chicaga. Na hřbitově Woodlawn ve Forest Parku se konal slavnostní pohřeb s vojenskými poctami.
památník události na střeše kostela
Dnes visí na kostele v Sainte-Mère-Église maketa výsadkáře na padáku – připomíná ono dramatické přistání v Den D, které proslavil film. Málokterý turista si ale uvědomí, že jen pár metrů odtud skutečně zahynuli mladí muži, jejichž jména zná jen pár zasvěcených. Jedno z nich bylo Ladislav „Laddie“ Tlapa.
Český Američan, kluk z Chicaga, který se v den svých narozenin vrhl ze tmy nebes přímo do plamenů války. Už nikdy se nevrátil do máminy kuchyně na krajíc voňavého chleba. Zůstal navždy mladý. Navždy visí v paměti těch, kdo znají jeho příběh, jako ten bílý padák zachycený na stromě – tichá připomínka ceny, kterou platí hrdinové za svobodu druhých.
Zdroje:
https://www.normandyamericanheroes.com/blog/sainte-m%C3%A9re-eglise-paratrooper-john-steele
https://en.wikipedia.org/wiki/Sainte-M%C3%A8re-%C3%89glise
https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/vylodeni-v-normandii-pripravy-prubeh-dne-d
https://airborne-museum.org/en/collection/soldats-defunts/ladislav-laddie-tlapa/
https://www.specialforcesroh.com/index.php?threads/tlapa-ladislau-laddie.20756/
https://ww2gravestone.com/people/ray-john-p/
https://academyleadership.com/news/201906-D-Day.asp
