Tajemný vrah Zodiac: Přízrak, který terorizoval celé město a nikdy nebyl dopaden

Je to příběh plný paradoxů: případ zaplavený stopami – desítky dopisů, čtyři šifry, očití svědci, přeživší oběti, a dokonce i nahrávka hlasu – a přesto identita vraha zůstává po více než půlstoletí záhadou. Byl to přízrak, který se zjevil v temnotě severní Kalifornie, zanechal za sebou krvavou stopu pěti potvrzených vražd a dvou zraněných, a pak se stejně záhadně vypařil a zanechal po sobě jen legendu, která dodnes fascinuje a děsí.

Všechno to však začalo v tichu a anonymitě. Psal se 20. prosinec 1968, chladná noc jen pár dní před Vánocemi. Pro dva středoškoláky, sedmnáctiletého Davida Faradaye a šestnáctiletou Betty Lou Jensen, to mělo být první rande plné vzrušení a romantických příslibů. Po návštěvě vánočního koncertu zamířili na odlehlou silnici Lake Herman Road na okraji města Benicia, známé „místečko pro zamilované“. Zaparkovali svůj vůz a hledali chvíli soukromí pod zimní oblohou. Netušili, že je sleduje stín, který jejich mladé životy promění v prolog jedné z nejtemnějších kapitol americké kriminalistiky.

Krátce po jedenácté hodině večer se vedle jejich vozu objevilo jiné auto. Z něj vystoupil muž a bez varování zahájil palbu. Střely prorazily střechu a zadní okno Faradayova vozu, což byla zřejmě taktika, jak donutit vyděšený pár k útěku z vozidla. Plán vyšel. Když se David a Betty Lou snažili uprchnout dveřmi u spolujezdce, vrah na ně čekal. Davida střelil zblízka do hlavy. Betty Lou se v panice pokusila utéct do tmy, ale daleko se nedostala. Vrah ji pronásledoval a střelil ji pětkrát do zad.

Když projíždějící motorista objevil jejich těla, scéna, která se mu naskytla, byla mrazivá. Betty Lou byla na místě mrtvá. David ještě dýchal, ale zemřel při převozu do nemocnice. Policie v Benicii byla v koncích. Nebyl tu žádný zjevný motiv – žádná loupež, žádné sexuální napadení, nic, co by dávalo smysl. Jen brutální, téměř vojensky precizní poprava dvou mladých lidí.

Vyšetřování uvízlo na mrtvém bodě a na místní komunitu padl stín strachu. Vrah po sobě nezanechal nic. Žádný vzkaz, žádný telefonát, žádné přihlášení se k činu. Tehdy to ještě nebyl „Zodiac“. Byl to jen predátor, který si testoval své metody a sledoval reakci policie a médií. Zjistil, že samotná vražda nestačí k dosažení slávy, po které toužil. Aby se stal legendou, musel se stát vypravěčem svých vlastních zločinů. A na to si svět musel počkat sedm dlouhých měsíců.

Ticho bylo prolomeno s ohlušujícím třeskem na Den nezávislosti, 4. července 1969. Scéna se opakovala, ale tentokrát s novým, děsivým zvratem. Další „místečko pro zamilované“, parkoviště u Blue Rock Springs Park ve Valleju, jen pár kilometrů od prvního činu. Oběťmi byli dvaadvacetiletá servírka Darlene Ferrin a její devatenáctiletý přítel Michael Mageau. Seděli v jejím autě, když se za nimi objevilo jiné vozidlo. Na chvíli odjelo, ale pak se vrátilo. Z auta vystoupil muž a přistoupil k nim.

Michael Mageau, který útok jako zázrakem přežil, později popsal okamžiky hrůzy. Útočník jim do obličeje posvítil oslňující baterkou. „Myslel jsem, že je to policista a sahal jsem po peněžence, abych mu ukázal doklady,“ vypověděl Mageau. „Jak jsem to udělal, uslyšel jsem tlumený zvuk a ucítil bolest v zádech a na krku“. Vrah na ně beze slova vypálil několik ran z devítimilimetrové pistole Luger. Poté se klidně otočil a zamířil zpět ke svému autu.

Když ale Mageau v agónii zasténal, vrah se vrátil a do každého z nich střelil ještě dvakrát, což svědčilo o jeho extrémním sadismu. Darlene Ferrin zemřela při převozu do nemocnice, Michael Mageau však přežil a poskytl policii první popis vraha: podsaditý běloch, asi 173 cm vysoký, s kudrnatými světle hnědými vlasy.

Tentokrát však vrah nehodlal zůstat v anonymitě. Čtyřicet minut po půlnoci zazvonil telefon na policejní stanici ve Valleju. Dispečerka Nancy Slover zvedla sluchátko a uslyšela klidný, monotónní mužský hlas, který zněl, jako by četl z připraveného scénáře. To, co řekl, vehnalo hrůzu do žil celé severní Kalifornie.

„Chci nahlásit vraždu. Dvojnásobnou vraždu,“ pronesl bez emocí. „Když pojedete jednu míli na východ po Columbus Parkway do veřejného parku, najdete tam děti v hnědém autě. Byly zastřeleny devítimilimetrovým Lugerem. Zabil jsem i ty děti loni. Sbohem.“

Tento telefonát byl zlomový. Nebyla to panická zpověď, ale chladně vypočítaný projev. Vrah se poprvé přihlásil ke svým činům a propojil novou vraždu s tou starou, čímž si vytvořil vlastní „značku“ a sérii. Už to nebyl jen vrah, ale manipulátor, který si zahrával s policií a sám ji naváděl na místo činu. Objevil sílu svého hlasu a zjistil, že teror, který může šířit prostřednictvím komunikace, je stejně mocný jako násilí samotné. Byla to jeho první premiéra na veřejné scéně. Ta hlavní měla teprve přijít.

Necelý měsíc po útoku v Blue Rock Springs, 1. srpna 1969, vrah povýšil svou hru na zcela novou úroveň. Místo telefonu použil poštu a zahájil plnohodnotnou mediální kampaň. Redakce tří velkých novin v Bay Area – San Francisco Chronicle, San Francisco Examiner a Vallejo Times-Herald – obdržely téměř identické, ručně psané dopisy. Obsahovaly detaily o obou útocích, které mohl znát pouze vrah, což potvrzovalo jejich pravost.

„Tohle je vrah těch dvou teenagerů z minulých Vánoc u jezera Herman a té dívky ze 4. července…“ začínal dopis.

S dopisy přišlo i mrazivé ultimátum. Každý dopis obsahoval jednu třetinu komplexní šifry o 408 znacích. Vrah požadoval, aby noviny zveřejnily jeho šifru na titulní straně, jinak „bude běsnit a zabíjet celý víkend“ a jeho obětí se stane tucet lidí. Postavil tak média a policii před strašlivé morální dilema: dát vrahovi platformu, nebo riskovat další životy? Po horečné poradě se rozhodli jeho požadavku vyhovět.

Celá Bay Area byla ochromena strachem a zároveň fascinována. Vrahova šifra se stala celonárodní hádankou. A pak, pouhý týden po zveřejnění, se stalo neuvěřitelné. Středoškolský učitel ze Salinas, Donald Harden, a jeho žena Bettye šifru rozluštili. Zpráva, kterou odhalili, byla pohledem do zvrácené mysli monstra:

„Rád zabíjím lidi, protože je to taková zábava. Je to větší zábava než zabíjet divokou zvěř v lese, protože člověk je nejnebezpečnější zvíře ze všech.“

Vrah ale ještě neskončil. V dalším dopise, který dorazil 4. srpna, si konečně dal jméno. Dopis zakončil dnes již ikonickým symbolem – kruhem s křížem, připomínajícím zaměřovač – a slovy, která se navždy vryla do historie zločinu: „Tady mluví Zodiac“. Přízrak měl jméno, které si sám stvořil.

Zodiac pochopil, že média nejsou jen nástrojem komunikace, ale zbraní psychologické války. Tím, že poslal dopisy konkurenčním novinám, rozpoutal mediální bouři. Jeho šifra nebyla jen zpráva, ale interaktivní hra, která vtáhla celou veřejnost do jeho teroru. Změnil instituce svobodné společnosti ve své spolupachatele a tím si zajistil nesmrtelnou proslulost.

Zodiacova drzost a teatrálnost dosáhly vrcholu 27. září 1969. Tentokrát si nevybral tmu noci, ale slunečné odpoledne. Místem činu se staly břehy idylického jezera Lake Berryessa, oblíbeného výletního místa. Studenti Bryan Hartnell a Cecelia Shepard si užívali piknik, když se z lesa vynořila postava jako z noční můry.

Muž měl na sobě bizarní, vlastnoručně vyrobený kostým: černou, hranatou kuklu, která mu zakrývala celou hlavu, s přicvaknutými slunečními brýlemi přes otvory pro oči. Na hrudi měl bryndák s vyšitým bílým symbolem zaměřovače. Byl to chodící přízrak, ztělesněný horor za bílého dne.

Následovala surrealistická scéna, kterou Bryan Hartnell, druhý přeživší Zodiacova řádění, později detailně popsal. Vrah k nim přistoupil s pistolí v ruce a klidným hlasem jim oznámil, že je uprchlý trestanec z Montany nebo Colorada a potřebuje jejich auto a peníze na útěk do Mexika. Svázal je předem nařezanými kusy prádelní šňůry. Když se ho Bryan zeptal, zda je zbraň nabitá, Zodiac klidně otevřel komoru a ukázal mu náboje.

Pak se hra změnila v krvavou lázeň. Vrah odložil pistoli a vytáhl dlouhý nůž. Bez varování začal bodat Bryana do zad. Bryan, zasažený šestkrát, se instinktivně rozhodl předstírat smrt, což mu pravděpodobně zachránilo život. Cecelia, která musela sledovat brutální útok na svého přítele, se začala bránit. Vrah ji proto pobodal ještě zuřivěji, celkem desetkrát.

Po útoku vrah klidně přešel k Hartnellovu autu a černým fixem na dveře napsal data svých předchozích útoků a přidal nový záznam: „Sept. 27. 69. 6:30. By knife.“ - tedy datum a použitý vraždený nástroj, nůž. Vše podepsal svým symbolem. Poté odjel k nejbližšímu veřejnému telefonu a zavolal na policii v Napě, aby se pochlubil svým „mistrovským dílem“. Cecelia Shepard zemřela o dva dny později v nemocnici. Bryan Hartnell přežil, aby mohl vyprávět neuvěřitelný příběh o setkání s monstrem.

Útok u jezera Berryessa odhalil novou dimenzi Zodiacovy psychiky. Nebyl to jen vrah, byl to ritualista. Kostým a zdlouhavá interakce nebyly pro vraždu nutné; sloužily k jeho vlastnímu psychologickému uspokojení. Byla to představení, ve kterém si plnil fantazii o tom, že je mocnou a děsivou postavou. Přechod od pistole k noži, intimnější a brutálnější metodě zabíjení, naznačuje touhu po jiném druhu vzrušení. Nebyla to jen vražda, bylo to divadlo.

Po teatrálním představení u jezera Zodiac přenesl svůj teror z odlehlých míst přímo do srdce San Francisca. 11. října 1969 si v centru města najal taxík, který řídil devětadvacetiletý student Paul Stine. Navedl ho do luxusní čtvrti Presidio Heights, a když vůz zastavil na rohu ulic Washington a Cherry, střelil ho zezadu do hlavy.

Tři teenageři z okna protějšího domu sledovali, jak vrah klidně prohledává taxík, utírá otisky a odtrhává kus z krvavé košile oběti. Okamžitě zavolali policii. A zde došlo k osudové chybě, která Zodiaca pravděpodobně zachránila. Dispečer omylem nahlásil, že podezřelý je černoch, nikoli běloch.

Dva policisté, Don Fouke a Eric Zelms, kteří byli jen pár bloků od místa činu, si při příjezdu všimli podsaditého bělocha, jak klidně kráčí po chodníku. Zastavili ho a zeptali se, jestli neviděl něco podezřelého. Muž jim klidně odpověděl, že viděl někoho s pistolí utíkat opačným směrem. Policisté mu poděkovali a spěchali dál, přímo k místu činu. Nechali tak vraha, samotného Zodiaca, odejít do tmy. Bylo to nejblíže, co se mu kdy zákon dostal na stopu.

O dva dny později obdržela redakce San Francisco Chronicle další dopis. Uvnitř byl nezpochybnitelný důkaz: kus krví nasáklé košile Paula Stinea. V dopise se Zodiac policii vysmíval:

„Tady mluví Zodiac. Jsem vrah toho taxikáře… abych to dokázal, zde je krví potřísněný kus jeho košile. Policie S.F. mě mohla včera v noci chytit, kdyby prohledali park pořádně, místo aby si dělali závody na motorkách…“.

Dopis ale obsahoval i jeho dosud nejhrůznější hrozbu. Oznámil, že jeho dalšími oběťmi budou děti. Plánoval zaútočit na školní autobus, prostřelit pneumatiky a pak „postřílet dětičky, jak budou vyskakovat ven“. Tato hrozba vyvolala v Bay Area masovou paniku. Rodiče se báli posílat děti do školy a úřady musely nařídit policejní doprovod pro školní autobusy.

Zodiac dokázal, že může diktovat chování celého města. Vražda Paula Stinea a její následky ukázaly Zodiaca na vrcholu jeho sil. Nebyl to už jen vrah, ale mistr psychologické manipulace. Přesunem do města ukázal, že nikdo není v bezpečí. Trofej v podobě kusu košile byla geniálním tahem, jak si zajistit absolutní důvěryhodnost.

A výsměch policii za její chybu byl demonstrací jeho domnělé intelektuální nadřazenosti. Hrozba útoku na děti byla jeho mistrovským dílem teroru – cíleným útokem na nejzranitelnější, který ho povýšil na veřejného nepřítele číslo jedna.

Zatímco Zodiac terorizoval veřejnost, za scénou probíhal zoufalý a frustrující hon na přízrak. V jeho centru stáli dva detektivové z oddělení vražd v San Franciscu, Dave Toschi a Bill Armstrong. Zejména Toschi se stal tváří vyšetřování. Jeho osobitý styl – motýlky, trenčkoty a zbraň v podpažním pouzdře nošená vzhůru nohama – byl tak ikonický, že se stal předlohou pro filmové postavy, jako byl Drsný Harry Clinta Eastwooda a Bullittův případ se Stevem McQueenem. Toschi a Armstrong se prohrabávali tisíci stopami a podezřelými, ale Zodiac jim vždy unikal o krok.

Postupem času se však pozornost soustředila na jednoho muže, který se stal hlavním a v podstatě jediným oficiálně pojmenovaným podezřelým v případu: Arthur Leigh Allen. Případ proti němu byl horou nepřímých důkazů, které byly stejně přesvědčivé jako frustrující.

Důkazy pro Allena byly ohromující. Nosil hodinky značky Zodiac se stejným symbolem zaměřovače, jaký používal vrah. Jeho přítel, Don Cheney, nahlásil policii, že se mu Allen svěřil s touhou zabíjet lidi, mluvil o použití jména „Zodiac“ a o připevnění baterky na zbraň pro lepší viditelnost v noci. Allen žil v blízkosti několika míst činu a vlastnil zbraně stejné ráže, jaké byly použity při útocích.

Přeživší Michael Mageau ho o mnoho let později identifikoval na fotografii jako svého útočníka. A co bylo nejpozoruhodnější, Zodiacovy dopisy přestaly přicházet v roce 1974, přesně v době, kdy byl Allen zatčen a uvězněn za sexuální zneužívání dětí. V nedávné době přinesl dokument Netflixu výbušná tvrzení rodiny Seawaterových, kteří byli Allenovými blízkými přáteli. Tvrdili, že se jim Allen k vraždám přiznal a dokonce je jako děti bral na místa, kde později zabíjel.

Jenže proti této hoře nepřímých důkazů stála zeď forenzních faktů, které Allena zdánlivě očišťovaly. Jeho otisky prstů se neshodovaly s desítkami otisků nalezených na místech činu a na dopisech. Jeho DNA se neshodovala s částečným profilem získaným ze slin na poštovních známkách. Experti na písmo vyloučili, že by dopisy psal on. A policista Don Fouke, který Zodiaca téměř jistě potkal, tvrdil, že Allen byl o desítky kilogramů těžší a měl úplně jiný obličej než muž, kterého viděl oné osudné noci.

Arthur Leigh Allen tak ztělesňuje ústřední záhadu celého případu. Je zároveň dokonalým i nemožným podezřelým. Pokud věříte nepřímým důkazům a svědectvím, musel to být on – náhod je příliš mnoho. Pokud ale věříte vědě – otiskům, DNA, písmu – být to nemohl. Tento neřešitelný rozpor je jádrem selhání vyšetřování. Není to jen o nalezení podezřelého, ale o smíření dvou zcela protichůdných souborů faktů. Právě tento paradox je důvodem, proč záhada Zodiaca přetrvává.

Oficiální vyšetřování případu Zodiac bylo v roce 2004 označeno za „neaktivní“, ale ve skutečnosti je tento případ pořád živý. Stal se z něj fenomén, který odmítá zemřít, neustále oživovaný novými technologiemi, amatérskými detektivy a neutuchající fascinací veřejnosti.

V roce 2020, po jednapadesáti letech, se týmu tří amatérských luštitelů z různých koutů světa podařilo prolomit Zodiacovu nejsložitější šifru, známou jako Z-340. Zpráva, kterou odhalili, nepřinesla jméno vraha, ale potvrdila jeho zvrácenou a grandiózní psychiku:

„Doufám, že se dobře bavíte při snaze mě chytit… Nebojím se plynové komory, protože mě pošle do ráje o to dříve, protože teď mám dost otroků, kteří pro mě budou pracovat…“.

Mezitím se objevují stále nové teorie a podezřelí. Nezávislá vyšetřovací skupina Case Breakers, složená z bývalých policistů a agentů, v roce 2021 oznámila, že identifikovala Zodiaca jako veterána letectva jménem Gary Francis Poste, který zemřel v roce 2018. Předložili řadu nepřímých důkazů, včetně jizev na čele, které odpovídaly policejní skice, a údajných anagramů v dopisech. FBI však jejich závěry nikdy nepotvrdila a trvá na tom, že případ zůstává otevřený.

Zodiac se tak stal trvalou součástí kulturní krajiny. Jeho stín se promítl do filmů jako Drsný Harry a inspiroval postavy jako Riddler v moderním Batmanovi. Nejlepším dílem se však stal pečlivý thriller Davida Finchera Zodiac z roku 2007, který brilantně zachytil nejen hrůzu vražd, ale i posedlost a frustraci těch, kteří se snažili vraha dopadnout.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Zodiac_Killer

https://www.biography.com/crime/zodiac-killer

https://www.britannica.com/biography/Zodiac-killer

https://www.fox26houston.com/news/crime-published-29-mins-ago-zodiac-killer-may-be-unmasked-as-cold-case-team-finds-goldmine-of-evidence

https://www.civicsandcoffee.com/this-is-the-zodiac-speaking-part-one/

https://www.crimelibrary.org/serial_killers/notorious/zodiac/river_1.html

https://www.ebsco.com/research-starters/social-sciences-and-humanities/zodiac-killer

https://www.factualamerica.com/behind-the-screenplay/tracking-the-zodiac-the-real-investigation-behind-zodiac

https://podcasts.apple.com/us/podcast/decoding-the-zodiac-killer/id1776418476