Článek
Třetí rána na dveře zazněla chodbou. Uprostřed pokoje stál nehybně muž, masivní postavou vyplňoval prostor, ale uvnitř se cítil prázdný. Jeho žena s roztřesenými prsty právě schovávala rodinné šperky hluboko do zásuvky.
Za dveřmi čekali neodbytní návštěvníci – exekutoři. Herec Theodor Pištěk naslouchal tomu dutému bušení a v hrudi cítil mrazivý stisk. Byl to zvuk zoufalství. Zvuk dluhů, které si k němu našly cestu až domů.
Bylo mu třicet čtyři let. Ve světě filmu zářil jako kometa, ale právě učinil rozhodnutí, které mu převrátilo život vzhůru nohama. Psal se rok 1929 a mladý Pištěk vsadil vše na jedinou kartu – financoval z vlastní kapsy odvážné němé drama Takový je život.
Chtěl dokázat, že je víc než jen veselý tlouštík z komedií; toužil po velké dramatické roli. Neodolal vidině zahrát si po boku ruské filmové hvězdy Věry Baranovské, která do projektu přizvala i jeho milovanou ženu Máňu, herečku Marii Ženíškovou.
Když na poslední chvíli odstoupili investoři, odmítl sen pustit k vodě. S tvrdohlavostí sobě vlastní se rozhodl film dokončit za každou cenu – třeba i za cenu zadlužení. Věřil, že výsledek ohromí svět. Že risk se vyplatí.
Jenže opak byl pravdou. Takový je život dokončil právě ve chvíli, kdy kinosály začal dobývat zvukový film. Publikum už o starosvětské němé melodrama nestálo. Z vysněného veledíla se stal propadák. Veškeré úspory byly pryč.
Místo ovací přišla studená sprcha – a s ní astronomický dluh, o jakém se psalo v novinách. Půl milionu korun. Částka tak nepochopitelná, že se o ní mezi lidmi šeptalo jako o úplné pohromě. Pro mladého herce to byla finanční poprava. Nikdo z branže něco takového nezažil. Theodor Pištěk zůstal stát na ruinách svého snu a do očí se mu tlačila tíha strachu.
Posted by Theodor Pištěk on Friday, January 30, 2015
Od té chvíle začal nekonečný závod s časem a vlastními silami. Dluh narůstal o úroky a každý rok bral Pištěk tolik rolí, kolik jen zvládl. Neodmítal nic. V jednu dobu točil i devatenáct filmů ročně – půlku všech, které se toho roku v zemi natočily.
Od úsvitu do noci stával před kamerou, převlečený střídavě za bodrého strýčka, směšného měšťáka či dobrosrdečného tlouštíka. Co na tom, že většina rolí byly epizodky – potřeboval honoráře, ne slávu. Ve 30. letech se stal všudypřítomnou tváří stříbrného plátna. Diváci ho znali a milovali pro jeho robustní postavu a laskavý humor, který dokázal zastínit i hlavní hvězdy.
„Dal jsem tisíce metrů hubiček,“ smál se s nadsázkou, když vzpomínal na nekonečné milostné scény němého filmu – film se tehdy doslova měřil na metry a dlouhé polibky táhly diváky do kin.
Pištěkovo jméno plnilo plakáty a jeho herecké partnerství s komičkou Antonií Nedošinskou se stalo fenoménem. Na plátně spolu vytvořili desítky manželských dvojic – dvě bodré, kulaté postavičky, které ve své dobrosrdečnosti ztělesňovaly ideál lidového humoru.
Kdekdo si myslel, že jsou manželé i ve skutečnosti. Ve skutečnosti spolu ale sdíleli hlavně neúnavnou píli. Oba milovali práci a točili od rána do noci. Dnes bychom je nazvali workoholiky – Pištěk jím ovšem nebyl z vášně, ale z nutnosti.
Byl ochoten dělat cokoli, jen aby dostál svým závazkům. Několik let dokonce osobně provozoval kantýnu ve filmových ateliérech na pražské Kavalírce: ráno vařil kávu a polévku kolegům na place, odpoledne už spěchal před kameru točit další scénu.
Jeho život se proměnil ve 14 let dlouhé galeje – kolotoč natáčení, vystupování na divadle a shánění každé koruny. Úsměvy, kterými bavil národ, ho stály krev a pot. „Je však pravda, že k nám chodili exekutoři. Vybavuji si, jak jednou máma začala schovávat náušnice. Teprve v roce 1948 jsem se dověděl od Jaroslava Marvana, že táta konečně všechno vyrovnal. Trvalo to hodně dlouho,“ vzpomínal po letech jeho syn Theodor.
Pištěkova rodina po celá třicátá léta cítila na prahu stín exekutorů. Mnohokrát se u dveří jejich vinohradského bytu ozvalo to zlověstné zaklepání – a někdy nebylo co schovat. Díky obrovskému úsilí se nakonec dluh podařilo splatit. Trvalo to bezmála dvě desetiletí.
Osud však nešetřil ani jeho zdraví. Neustálé pracovní vypětí se brzy začalo vrývat do Pištěkovy tváře i těla. Už ve svých padesáti letech, sotva splatil poslední korunu dluhu, mu lékaři diagnostikovali anginu pectoris – chorobu přetíženého srdce. Měl zpomalit, odpočívat. Jenže on neuměl žít v klidu.
„Pořád hrál, neodpočíval,“ kroutil hlavou jeho vnuk Jan. Pištěk se i po válce vrhl do práce s neochabující vervou. Popularita mu otevřela dveře do funkcionářských pozic – roku 1945 se stal členem revolučního Svazu filmových pracovníků, kde se snažil hájit zájmy kolegů.
Jako jedna z tváří českého filmu byl přizván i k účasti na lidovém soudu s podnikatelem Milošem Havlem, někdejším vlivným šéfem filmových ateliérů. Poválečná justice chtěla Havla exemplárně odsoudit za údajnou spolupráci s nacisty a známý herec Pištěk dodával „procesu“ punc legitimity.
Když ale pochopil, že jde o vykonstruované politické divadlo, statečně odmítl zvednout ruku pro Havlovo odsouzení. Podle svědků náhle onemocněl a ze soudu se omluvil – raději riskoval vlastní pověst, než aby se podílel na justiční lži. Svým postojem si vysloužil uznání kolegů, ale u mocných tím dobré oko neudělal.
„Jim jsem byl dobrý jen na jejich zákulisní hry, ale… jak na tom je zdravotně, to nikoho nezajímalo,“ posteskl si trpce, když viděl, jak rychle na něj bývalí soudruzi zapomněli. Tělo měl zhuntované roky dřiny, ale od nové státní moci se dočkal leda lhostejnosti.
Koncem padesátých let se z Theodora Pištěka stal mohutný, šedivějící pán s unavenýma očima. Srdce mu pulsovalo arytmií vyčerpání. Občas se při chůzi musel zastavit a popadnout dech – drobná daň za všechny ty roky, kdy nemohl ani na chvíli polevit.
Theodor Pištěk a manželka Marie Ženíšková (Kinorevue 1940, film neuveden)
Herectví se však nevzdal. Považovali si ho mladí režiséři nové éry a z vděčnosti mu svěřovali aspoň menší role ve svých filmech. Pištěk v nich promítal zbytky své životní vitality – tu jako starý purkmistr, tam jako dobrosrdečný děda. V roce 1955 ho stát ocenil titulem Zasloužilý umělec za jeho čtyři dekády na plátně.
On sám to ale bral spíš s hořkým úsměvem. Odměnou, po které skutečně toužil, byl klid. Ten se mu ale dopřával jen vzácně. Ještě v roce 1959 přijal svou poslední úlohu – zahrál si věrného pobočníka v pohádce Princezna se zlatou hvězdou. Při natáčení už všichni viděli, že se s ním něco děje. Kolegové si později vybavovali, jak Pištěk mezi záběry tiše posedával v koutě studia a tiskl si dlaň k hrudi. Už tenkrát na něm bylo znát, že je vážně nemocný.
Na jaře roku 1960 mu bylo šedesát pět. Po všech těch bouřlivých dekádách zůstával statný, leč unavený muž. Jeho jméno kdysi táhlo davy – teď už patřilo minulosti. Občas se vydal na procházku po pražských Vinohradech a kolemjdoucí v něm ještě poznávali „toho hodného strýčka z filmů pro pamětníky“. Když ho pozdravili, Pištěk se lehce uklonil a usmál se pod hustým knírem. Uvnitř ale cítil spíš stesk. Svůj život zasvětil publiku – a zaplatil za to zdravím.
„Zemřel na infarkt. Měl jich několik za sebou a ten poslední ho dostal,“ konstatoval jeho vnuk prostě. V létě 1960 se Theodor Pištěk uchýlil do ticha venkovské vilky v Mukařově, aby nabral dech. Možná tam sedával na verandě s šálkem čaje a snažil se zpomalit závodní tempo svého srdce. Možná se právě procházel zahradou, když to přišlo. Jeho srdce – srdce, které vydrželo tolik let nepřetržité dřiny – náhle dotlouklo.
5. srpna 1960 skončil všechen shon. Theodor Pištěk odešel z tohoto světa, bez kamer a bez potlesku. Zbyly po něm jen stovky filmových rolí, v nichž rozdával smích i dobrotu.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Theodor_Pi%C5%A1t%C4%9Bk_(herec)
https://www.lifee.cz/statecny-theodor-pistek-slavny-herec-se-odmitl-podilet-na-vykonstruovanem-procesu-ktery-mel-znicit-stryce-vaclava-havla-ea321
https://cool.iprima.cz/novinky/barbora-radi-theodor-pistek-antonie-nedosinska
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-vytvarnik-theodor-pistek-spolecenske-konvence-se-museji-dodrzovat-197854
https://zena.aktualne.cz/celebrity/theodor-pistek/r~17b1dfb8dd3511ee801c0cc47ab5f122?lp=1
https://www.krajskelisty.cz/praha/26584-rekordmanem-z-donuceni-aneb-nekonecny-souboj-s-dluhy-i-prvni-republika-totiz-mela-sveho-pomeje-tajnosti-slavnych.htm#google_vignette
https://zenysro.cz/blogy/vypis-se-z-toho/5-srpen-vzpominame-theodor-pistek/
https://www.csfd.cz/tvurce/1887-theodor-pistek/prehled/
https://temata.rozhlas.cz/herec-vypravuje-7984029
https://www.lifee.cz/ze-sveta-vip/zemrel-na-vycerpani-herec-theodor-pistek-kvuli-splaceni-obriho-dluhu-prechazel-z-role-do-role_138783.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/571793/rekordman-mezi-herci-theodor-pistek-65-upracoval-se-k-smrti.html
https://www.kvety.cz/lide/theodor-pistek-herec-300-filmu-slavny-syn-oscar/
