Článek
V sále panovalo nadšení – holčička s andělským obličejem a velkýma zelenýma očima zazpívala svůj milovaný šanson čistě a procítěně, až v publiku mnohé dojala. Netušila, co přesně znamená sláva. Jen cítila, jak se jí třesou ruce a srdce buší. Za oponou na ni čekali rodiče – hrdí a zároveň ustarání, protože tenhle okouzlující moment navždy změní život jejich dcery. Ten večer se zrodilo něco výjimečného. A možná také něco znepokojivého.
O osm let později už Vanessu Paradis znala celá Francie. Ve čtrnácti nazpívala celosvětově úspěšný hit „Joe le taxi“ a přes noc se stala hvězdou. Dětská tvářenka a copánky, s nimiž vystupovala v televizi jako malá, byly pryč – nahradila je líčidla a výraz dospívající dívky, která svým hlasem právě dobyla hitparády.
V roce 1987 tahle dosud neznámá školačka vytlačila z prvního místa francouzské hitparády samotnou Madonnu. Singl Joe le taxi hravě překročil hranice země: miliony lidí v Evropě si pohvizdovaly melodii o pařížském taxikáři a jméno Vanessa Paradis se skloňovalo ve všech jazycích.
Jenže zatímco novinové titulky oslavovaly „novou Lolitu francouzského popu“, skutečná Vanessa seděla ve svém dětském pokoji na předměstí Paříže a cítila se ztracená. „Nebyla jsem na tu slávu vůbec připravená. Nikdo mě do toho netlačil – chtěla jsem zpívat, tančit, pracovat – ale všechno se to seběhlo tak rychle,“ vzpomínala o mnoho let později s hořkosladkým úsměvem v rozhovoru.
Z roztomilé dívenky se stala dospívající celebrita. A to s sebou neslo daň: opustila v šestnácti letech školu, protože se chtěla naplno věnovat kariéře, a přišla tak o normální dospívání. Místo aby chodila tajně kouřit za školu nebo na první rande jako její vrstevníci, stála ve studiu před mikrofonem, nebo se učila texty k filmům.
Ve třídě se z ní stala exotická bytost: spolužáci ji možná obdivovali, ale také pomlouvali a odcizili se jí. Vanessa poprvé v životě okusila i odvrácenou stranu popularity – samotu úspěšných.
Odvrácená strana popularity měla i mnohem krutější podobu. Vandalové jí na zdi jejího rodného domu ve sprejovali nenávistné vzkazy, z nichž nejznámější byl „Vanessa Paradis je děvka“. Tyto útoky hluboce zasáhly nejen ji, ale i celou její rodinu a ukázaly, jak tenká je hranice mezi zbožňováním a veřejnou šikanou. Právě tato zkušenost ji naučila úzkostlivě si chránit své soukromí po zbytek kariéry.
Křehká dívka s mezerou mezi předními zuby, která se v tak útlém věku stala idolem, musela rychle dospět. „Její popularitu a dívčí půvab, v němž se mísila dětská nevinnost s koketní smyslností, využila slavná kosmetická firma Chanel pro reklamu na parfém Coco,“ psaly tehdy módní magazíny.
V reklamě na Coco Chanel v roce 1991 seděla 18letá Vanessa jako zpívající exotický ptáček na houpačce v obří zlaté kleci, oblečená jen ve střapcích – symbolický obraz jejího vlastního osudu. Francouzi v ní viděli ikonu – byla enfant prodige, zázračné dítě, které dokázalo, že i popová hvězda může mít elegantní šansonový projev a osobitý styl.
ve věku 18 let
Spolupráce na parfému Coco byla jen začátkem jejího celoživotního spojení se značkou Chanel a jejím kreativním ředitelem Karlem Lagerfeldem. Ten si ji zamiloval pro její nekonvenční krásu a pařížský šarm. Stala se jeho múzou a jednou z hlavních tváří značky na další tři dekády. Právě on pomohl stát se globální ikonou francouzského stylu, která nikdy nepodlehla tlaku na změnu svého charakteristického vzhledu.
Vanessa však za tou gloriolou procházela složitým obdobím. Když v sedmnácti letech poprvé hrála ve filmu (Sňatek bez domova, 1989), musela se postavit před kameru v náročných milostných scénách po boku zkušeného herce. Senzacechtivý tisk z toho udělal skandálek – jak může nezletilá dívka hrát roli studentky, která prožívá utajovaný milostný poměr s učitelem?
Jenže Vanessa všechny překvapila. Předvedla tak přesvědčivý výkon, že získala filmovou cenu César pro nejslibnější herečku roku 1990. K tomu převzala i Cenu Romy Schneiderové, udělovanou velkým vycházejícím talentům francouzského filmu. Místo aby křehkou teenagerku zničil tlak očekávání, rostla pod ním – jako ocel kalená ohněm.
Během té doby stihla i klíčový umělecký krok, který navždy změnil její image popové hvězdičky. V roce 1990 pro ni celé album Variations sur le même t'aime napsal a produkoval legendární Serge Gainsbourg. Tento mistr provokace a poetiky v ní rozpoznal hloubku a dal jí texty plné dvojsmyslů a melancholie. Spolupráce s ním byla ve Francii vnímána jako umělecký křest. Z „Lolitky“ se definitivně stala respektovaná šansoniérka a herečka.
Na prahu dospělosti zažila krátkou, ale intenzivní éru bohémského života. V devatenácti letech se Vanessa rozhodla opustit rodnou Francii a zkusit štěstí v Americe. Psal se rok 1992. Po boku zpěváka Lennyho Kravitze, svého tehdejšího partnera, se ocitla v New Yorku – městě, kde nikdo nevyslovoval její jméno správně a kde mohla jít anonymně po ulici.
Lenny, charismatický rockový talent, se do ní zamiloval na první poslech i pohled a stal se jejím hudebním mentorem. Produkoval její první anglicky zpívané album „Vanessa Paradis“ (1992), pro které jí napsal několik písní. Společně pak vyrazili na koncertní turné po světě. Mladá Francouzka s jemným hlasem a svěží krásou si podmanila i publikum v Japonsku či Americe. Ocitla se v dospělém světě nahrávacích studií, backstage párty a hotelových pokojů.
Všechno bylo vzrušující – a zároveň prázdné. V jednom rozhovoru vzpomínala, jak seděla po koncertě sama na posteli obklopená plyšovými medvídky, které jí naházeli fanoušci na pódium, a cítila tupou tíhu osamění. Takhle si svůj sen o slávě nepředstavovala. A tak se nakonec, v polovině 90. let, vrátila zpátky do Evropy. Znovu to byla filmová kamera, co jí dalo nový smysl. V dramatickém snímku Elisa (1995) ztvárnila temnou roli dívky, která se chce pomstít svému otci za zkažené dětství – a Vanessa do postavy vložila možná víc vlastní bolesti, než sama tušila.
Koncem 90. let, po několika dalších filmových i hudebních projektech, stála Vanessa na životní křižovatce. Za sebou už měla slavné milence i pověst talentované, byť citlivé umělkyně. Toužila však po něčem opravdovém, co by naplnilo prázdné místo uvnitř ní. A tehdy, v červnu 1998, potkala muže, který navždy změnil její život.
Bylo to v zapadlém hotelovém baru v Paříži, kam zašla s přáteli. „Měla na sobě šaty s odhalenými zády a já viděl ta záda a krk. Pak se otočila a já viděl ty oči a – bum! Můj život svobodného muže skončil,“ vzpomínal Depp po letech na první setkání.
Johnny Depp byl známý bouřlivák
Vanessa v něm probudila něco, co do té doby nepoznal – hlubokou, klidnou lásku na celý život. A Johnny okouzlil ji: svým úsměvem plachého rebela i neskrývanou něžností. „Bylo to jako blesk z čistého nebe, naprosto samozřejmé a přirozené,“ říkávala Vanessa o oné osudové lásce. Zatímco bulvár oněměl úžasem – hollywoodský bouřlivák si začal s francouzskou šansoniérkou – oni dva prostě už nechtěli být od sebe.
Následující rok Vanessa zažila štěstí, které si nikdy předtím ani netroufla představit. Ani ne rok po seznámení se jí a Johnnymu narodila dcera Lily-Rose Melody (1999). Vanessa se poprvé stala matkou a cítila, že teprve teď našla skutečný smysl života. V roce 2002 přivítali na svět ještě syna Johna „Jacka“ Christophera III. Rodina se rozhodla prchnout před veškerou slávou do ústraní: odstěhovali se na venkov na jih Francie, aby si mohli užívat „anonymního štěstí“ daleko od paparazzi.
V provensálské vesničce, obklopené levandulovými poli, vedli překvapivě obyčejný život. Nevzali se – „papír“ pro ně nebyl důležitý. Johnny Depp později vysvětloval, že Vanessa byla v jeho srdci „žena, se kterou měl rodinu“, a na formalitách jim nezáleželo. Viděli jste je nakupovat na místním trhu s košíkem v ruce, bosé děti pobíhající kolem.
Vanessa znovu objevila prosté radosti: péct koláč, uspávat děti, pěstovat růže na zahradě. „Snažíme se udržet náš život co nejnormálnější,“ říkala v té době na adresu svých dětí. Dokonce i v Hollywoodu bydleli raději stranou, v klidné části L. A., kam bulvár nezabloudil tak často. Konečně měla to, po čem vždycky toužila: rodinu, jež pro ni byla důležitější než reflektory ramp.
Přesto nikdy úplně neopustila svou uměleckou dráhu. „Jakmile jste mámou, půlka vašeho srdce i mozku už navždy patří vašim dětem, ale ta druhá půlka pořád touží tvořit,“ řekla jednou a skutečně – i jako dvojnásobná maminka dál občas natáčela a zpívala.
Když děti povyrostly, s Johnnyho podporou se Vanessa vrátila do studia a na koncertní pódia. Album „Bliss“ (2000) v mnohém odráželo její tehdejší spokojenost a lásku – obal desky jí s něžnou hravostí namaloval sám Johnny Depp a Vanessa mu věnovala jednu z písní jako poděkování za jejich „blažený“ život.
v roce 2007
V roce 2004 zaujala ve filmu Můj anděl v roli prostitutky, kterou režisér psal přímo pro ni, a roku 2007 vydala výtečnou desku „Divinidylle“, oceněnou francouzskými cenami Victoires de la Musique. Byla to právě „božská idylka“ – Divinidylle – jak Vanessa nazvala svou desku, co nejlépe vystihovalo její životní kapitolu s Deppem.
Jenže málokdy štěstí trvá věčně. Běžel rok 2012 a na lásku Vanessy a Johnnyho začaly dopadat první stíny. On natáčel jeden film za druhým a čelil vlastním démonům – obavě ze stárnutí, pochybnostem, alkoholu. Ona trávila stále víc času v rodné Francii, kde zkoušela nové divadelní role a pracovala na hudbě.
„Někdy můžete někoho velmi milovat, a přesto vás vztah činí nešťastným,“ naznačila Vanessa bez dalších podrobností. Po čtrnácti letech společného života stáli před rozhodnutím, které ani jeden z nich nechtěl udělat, a přece věděli, že je nevyhnutelné. V červnu 2012 Johnny Depp prostřednictvím svého mluvčího oznámil, že se s Vanessou oficiálně rozcházejí.
Fanoušci po celém světě nevěřili – vždyť tihle dva působili jako dokonalý pár! Média začala spekulovat o důvodech: mluvilo se o Deppově pití, o žárlivosti, dokonce o možné nevěře s Angelinou Jolie při natáčení filmu Cizinec. Paradis a Depp ale mlčeli. A když už se novináři zeptali přímo, Vanessa odpověděla jedinou větou: „Co se mezi námi stalo, je naše věc.“ Odmítla zveřejnit cokoliv intimního.
Rozešli se prý jako přátelé. Žádné soudní bitvy, žádná nenávist. Johnny Depp koupil dům poblíž, aby mohl být nablízku dětem, a Vanessa mu v tom nebránila. Oba vždy tvrdili, že děti jsou na prvním místě. Když pak o několik let později Johnny čelil skandálnímu obvinění ze strany své další partnerky Amber Heard, Vanessa neváhala a znovu promluvila – tentokrát, aby bránila otce svých dětí.
„Během všech těch let, co jsem Johnnyho znala, mě nikdy fyzicky nezneužíval a tohle nevypadá jako muž, s nímž jsem žila nádherných čtrnáct let,“ napsala Paradis v otevřeném dopise, který byl v roce 2016 přečten u soudu. Nestála o publicitu, ale o spravedlnost a pravdu.
rok 2012
Po rozchodu s Deppem se Vanessa věnovala dětem. Jejich dcera Lily-Rose mezitím dospěla a překvapivě – nebo snad nevyhnutelně – vykročila ve stopách své mámy. Geny se nezapřely: Lily-Rose jako by z oka vypadla mladičké Vanesse z osmdesátých let.
Stala se herečkou a modelkou, tváří značky Chanel stejně jako kdysi její matka. Když se Vanessa dívá na svou dceru, možná si znovu vybaví tu malou holčičku, kterou sama kdysi byla. S lehkým smíchem ale novinářům řekla, že nemíní dceři mluvit do kariéry: „Má talent a odhodlání. Být dcerou slavných rodičů sice znamená, že vám kus osobnosti předem ukradnou, ale ona má svou hlavu.“
Chtěla by ji chránit, ale ví, že některé věci si člověk musí prožít sám. Ostatně Vanessa sama si také znovu zkusila, jaké to je riskovat své srdce. V roce 2012 navázala vztah s francouzským zpěvákem Benjaminem Biolayem, ale po pár letech se cesty rozešly. Až o něco později, zdánlivě tiše a nenápadně, se vedle ní objevil další muž – spisovatel a režisér Samuel Benchetrit.
V malém kostelíku na francouzském venkově proběhla skromná svatba – nevěsta v krémových krajkových šatech, bosé děti rozhazující okvětní plátky růží, hrstka přátel. Nebyly u toho žádné kamery, žádní reportéři, přesně jak si to Vanessa přála. Po obřadu si novomanželé zatancovali na píseň „La Vie en rose“.
i dnes je to krásná žena
Dnes žije střídavě v Paříži a v malém městečku na venkově. Je jí přes padesát, ale jako by téměř nestárla – pořád drobná, s uhrančivýma očima a rozvernou mezerou mezi zuby, kterou si nikdy nenechala spravit, „protože proč bych to dělala, vždyť jsou to moje šťastné zuby,“ směje se. Svůj život žije mimo bulvár. Rozhovory poskytuje zřídka a opatrně. A pořád zpívá.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vanessa_Paradis
https://www.svetzeny.cz/celebrity/lasky-z-archivu-bolestivy-rozchod-johnnyho-deppa-s-laskou-jeho-zivota-vanessou-paradis-po
https://zivotopis.osobnosti.cz/vanessa-paradis.php
https://www.tyden.cz/rubriky/neustali-to-tyhle-slavne-zahranicni-dvojice-jsou-jiz-minulosti_256056.html
https://www.harpersbazaar.com/celebrity/latest/news/g2188/vanessa-paradis-interview-0912/
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/johnny-depp-vanessa-paradise-svatba-samuel-benchetrit.A180703_130205_lidicky_sub
https://www.extra.cz/nestarnouci-vanessa-paradis-slavi-pul-stoleti-porad-vypada-jako-v-dobach-kdy-randila-s-deppem-4748d
https://www.hellomagazine.com/profiles/2009100898/vanessa-paradis/
https://www.timteeman.com/2014/05/13/vanessa-paradis/
https://www.youtube.com/watch?v=45Ui0UU7_2w
