Článek
V rozlehlých lesích Konžské pánve v západní a střední Africe žije malý tvor s velkou sílou. Rejskovec pancéřový (Scutisorex somereni) je savec velikosti myši, jehož páteř je třikrát silnější než páteř normálního rejskovce. Jeho adaptace mu dokonce umožňuje účastnit se akrobatického vystoupení, kdy na svých bedrech (respektive páteři) musí nést tíhu dospělého člověka. Ale začněme hezky popořádku.
Málo známý hmyzožravec
Na začátek je dobré říci, že o rejskovci pancéřovém je známo velmi málo informací. O jeho neobvyklé páteři víme také relativně krátkou dobu. Hlavním důvodem je jeho výskyt v Konžské pánvi, která se z velké části prolíná s regiony, jež v posledních desetiletích sužují politické nepokoje, což vědecké bádání pochopitelně komplikuje.
Víme o něm, že může být dlouhý 12 až 15 centimetrů a délka jeho ocasu se pohybuje mezi 6 až 10 centimetry. Hmotnost je rovněž proměnlivá, a to v rozmezí 30 až 115 g. Vskutku to tedy není žádný goliáš.
Rejskovec pancéřový patří mezi hmyzožravce, v jeho stravě tedy najdeme hmyz, žížaly a nalezeny byly i zbytky žab. V zajetí jí také maso savců, pokud k tomu mají příležitost. Reprodukční cyklus a způsob získávání potravy však zůstávají zatím zahaleny tajemstvím.
Superodolná páteř
Vědce ovšem více než životní cyklus zajímá páteř. Zatímco u jiných drobných savců tvoří hmotnost páteře 0,5 a 1,6 % celkové hmotnosti, u rejskovce pancéřového připadají na páteř 4 % tělesné hmotnosti.
Rejskovec pancéřový a jeho superodolná páteř
Obratle, které se z velké části podobají kostem jiných savců, včetně nás lidí, jsou silně vyztužené (vyplněné hustou kostní hmotou), díky čemuž je páteř pevnější. Příčné výběžky obratlů jsou navíc vybaveny nesčetnými hrbolky, které umožňují jednotlivým kostem těsně přiléhat k sobě, a ohnutá páteř tak získává vlastnosti jediného mohutného sloupce.
Zatím není jasné, proč u rejskovce došlo k takovému vývoji. Podle jedné z teorií se tito malí savci díky své supersilné páteři dokážou vklínit do těsných prostor u paty kmenů palem, kde hledají hmyz nebo larvy. Toto chování ale nebylo nikdy zdokumentováno.
Akrobatické představení s nebohým rejskovcem
Kvůli své „nadpozemsky“ silné páteři si rejskovec získal u domorodců z kmene Mangbetu z oblasti Konga respekt (ovšem domnívám se, že mu to moc radosti nedělá). Členové kmene účastnící se válečných akcí nebo nebezpečných výprav, jako je lov slonů, si s sebou berou alespoň část rejskovce. Domorodci totiž věří, že se díky tomuto talismanu vyhnou zranění. Jejich zanícení pro tohoto hmyzožravce popsali přírodovědci Herbert Lang a James Chapin takto:
„Kdykoli mají příležitost, s velkým potěšením předvádějí mimořádnou odolnost jeho páteře vůči váze a tlaku. Po obvyklém halasu různých provolávání si dospělý muž vážící asi 70 kilogramů stoupne bosýma nohama na rejskovce. Neustále se snaží udržet rovnováhu na jedné noze a několik minut za podpory davu balancuje. Zdá se, že ubohé stvoření je zcela jistě odsouzeno k záhubě. Jakmile však jeho trýznitel seskočí, rejskovec po několika roztřesených pohybech unikne …“ (Allen, 1917, prostřednictvím Animal Diversity Web).
