Článek
Popravdě, nerozumím stížnostem, že krampusové jsou příliš děsiví. Jsou to čerti, zástupci pekla, jejichž úkolem je trestat hříšníky, nikoliv je zvát na čaj a vést s nimi terapeutická sezení. Proto také nechápu české moderní ztvárnění natvrdlých čertíků, kteří pomalu nenajdou cestu do pekla a zlo by nejradši „trestali“ láskou, případně se své povinnosti úplně vzdali kvůli pozemské dívce. Peklo mělo vždy budit hrůzu a odrazovat od páchání hříchů a jeho polidšťování možná svědčí o narůstajícím počtu hříšníků…
Samozřejmě, že pochody rakouských i jiných čertů jsou pouze show, ze kterých by lidé neměli odcházet s modřinami a doživotním traumatem. Ovšem děsivé masky a řinčení řetězů mi k vyslancům pekla přeci jen sedí více než bezradnost a rozdávání dárků. A to dnešní krampusové se na rozdíl od svých předchůdců hodně krotí…
Christianizace mučitelů dětí
Není úplně jasné, kdy krampusové poprvé vystoupili z pekla na zemský povrch. Podle všeho však mají pohanský původ a křesťanská církev se je několikrát snažila „zakázat“, zřejmě pro jejich spřízněnost s ďáblem. Krampusové totiž bývají zobrazováni jako postavy s černými nebo tmavě hnědými chlupy pokrývajícími celé tělo, beraními rohy, ostrými tesáky a dlouhým vyplazeným jazykem visícím z úst.
Peklo ale těžko zakážete. Nejenže krampusové z lidského světa nezmizeli, oni se dokonce vetřeli do přízně Mikuláše. Jelikož Mikuláši jakožto světci nepřísluší trestat zlobivé děti, ujali se této úlohy čerti. K tomuto spojenectví došlo zřejmě někdy v 16. až 17. století. Jak se však krampusové začali zaplétat se svatým Mikulášem a křesťanstvím, museli podstoupit několik úprav.
Více než kozla začali připomínat člověka. Z toho, co kdysi bývalo březovým prutem, se stal bič, a z doupěte v lese, kde mučili a pojídali zlobivé děti, se stalo věčné zatracení v samotném pekle. Tyto změny však vedly k ještě větší podobnosti s ďáblem a opakovaným pokusům vyhnat čerty zpátky do pekla. Církev ani za druhé světové války rakouští fašisté, kteří považovali krampusy za výtvor sociálních demokratů, však neuspěli. Aura antihrdiny byla zkrátka silnější. A také se dala dobře zpeněžit.
Trestají děti a svádí ženy
Když v 90. letech 19. století zažíval v Německu a Rakousku rozmach pohlednicový průmysl, stali se krampusové častými modely. Pokud jste takovou pohlednici dostali, mohli jste si být jistí, že vám odesílatel nepřeje zrovna veselé Vánoce (pokud tedy neměl velmi svérázný smysl pro humor). Na pohlednicích byl například zobrazen krampus, jak cpe do pytle zlobivé dítě nebo se nějaké chystá udeřit březovou větví. Některé motivy pak byly určeny výhradně dospělým. Na pohlednicích z počátku 20. století je třeba krampus zachycen jako velká žena, která bičuje menší muže, na jiné poraženecky vzhlíží k ženě držící za zády svazek březových větví. Na novějších pohlednicích už však mají krampusové roztomilejší vzhled, a i sexuální podtext vymizel.
V současné době vzbuzují krampusové největší kontroverze svými průvody, při kterých se někdy posilnění alkoholem chovají jako skuteční… čerti. Podle mé zkušenosti (byla jsem v roli diváka přitomná na dvou průvodech a plánuji jít i letos) se však hůř, než čerti chovají přihlížející. Ti kromě klasického předbíhání a bránění ve výhledu nemají problém zatarasit čertům cestu. V takové situaci bych se vůbec nedivila, kdyby se v nějakém krampusovi probudilo peklo.
