Článek
Vlasatice třásnitá (Trichobatrachus robustus) je suchozemská žába (do vody se vrací pouze naklást vajíčka) obývající deštné pralesy střední a západní Afriky, u které najdeme dvě velmi netradiční adaptace.
Proč se jí říká chlupatá?
Už z jejího jména je patrné, že tato žába nejde s holou kůží na trh, tedy abychom byli přesní, samci nejdou s holou kůží na trh. Na jinak zcela žabím těle o délce 10–13 cm jim v období rozmnožování podél boku a stehen vyrůstají struktury podobné chlupům. Označení chlup je však zavádějící. Jde spíše o kožní papily, které obsahují tepny (návštěva barbera by proto připomínala spíše zabijačku). Tyto papily zvětšují tělní povrch, kterým může samec absorbovat kyslík, a umožňují mu tak zůstat déle pod vodou, kde hlídá vajíčka, dokud se nevylíhnou. Pulci jsou díky silnému, svalnatému tělu téměř okamžitě po vylíhnutí zcela soběstační a stejně jako dospělci masožraví. Jen pro úplnost doplňme, že se vlasatice živí převážně hmyzem a měkkýši.
Proč si láme kosti?
Zatímco jiné loví, samy uloveny být nechtějí. Na svou obranu proto vlasatice využívají zatahovací „drápy“. Ale podobně jako jejich chlupy nejsou skutečnými chlupy, nejsou ani jejich drápy skutečnými drápy. Netvoří je totiž keratin, nýbrž kosti. V klidu jsou tyto kostěné drápy, které se nachází pouze na zadních nohách, uloženy uvnitř prstu a na místě je drží malý kostěný výrůstek. Pokud se však vlasatice ocitne v nebezpečí, napne sval spojený s dolní polovinou drápu, zlomí kostěný výrůstek a dráp, kterému už nic nebrání v pohybu, prorazí kůži.
Vlasatice tráví většinu času na souši. Do vody chodí pouze klást vajíčka.
Podle toho, co jsem našla, nedokáže vlasatice vlastní vůlí drápy znovu zatáhnout, spíše čeká, až se samy vrátí na své místo, přičemž proražená kůže regeneruje a stejně tak se obnovuje i spojení s kostěným výrůstkem.
Ne všechny predátory však drápy ze zlomených kostí odeženou. Třeba takový člověk je lovec neústupný a vynalézavý. Obyvatelé Kamerunu, kteří vlasatici v pečené podobě konzumují, používají při lovu dlouhá kopí, proti nimž jsou i ty sebeostřejší drápy bezbranné. Naštěstí se vlasatice vyskytuje na rozsáhlém území a vyhynutí jí zatím nehrozí.
Zdroje: New Scientist, BioDB, A–Z Animals,
